Gertruda.W

Takové trochu Ženy v pokušení, ale po francouzsku. Takže to má švih, šarm a docela slušný humor. Není to bůh ví co hlubokého, ale romantická komedie, která na rozdíl od těch českých nenudí a neuráží.

Ani jsem to podle námětu moc nechtěla vidět. Dlouho ten film čekal na tu správnou chvíli. Dnes na něj došlo (když mě můj muž opravdu dost naštval). Takže komentář k filmu. Drama jako antická tragédie. Hrdina dostávající se do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem (válečná zkušenost). Řešící dilema života a smrti. V marném boji podléhá a vše směřuje ke katastrofě. Má to však rozuzlení, ne, že nemá! Síla lásky je v nás. Nevím, zda záměrně, ale v některých fázích až příliš předvídatelné, schematické. (Nechci vidět americkou verzi. Dovedu si to představit – jako přednost a dokonalost právě to, co mi na tomto filmu vadí.) Ve výsledku ovšem silné, protože dánsky jednoduché. Výborní, mnou milovaní, dánští herci. Režisérsky skvěle vyvedeno. Jen jedna osobní poznámka nakonec. Tento film nesmí vidět můj muž, protože přesně toto by chtěl mít doma - Sarah, dokonalá žena a matka, krásná, přirozená, inteligentní, milující, psycholožka, dokážící se ovládat. Takže subjektivně nikoliv pět, ale jen čtyři.

Okouzlující krvavý napínák sexuálně úchylného typu šmrncnuto National Geographic Wild. Mě to dostalo. Do plného počtu malinko chybělo. Možná to bude chtít za čas opakované shlédnutí. Myslím, že si to zaslouží/m. A neměla jsem to dělat. Po druhém shlédnutí naopak snižuji hodnocení. Pravda, zachytila jsem více detailů. Ovšem nějak se vytratilo okouzlení. To co mi na strýčkovi vadilo už napoprvé, že působí spíš jako android, tedy robot či mimozemšťan, ještě zesílilo až nesnesitelně. Vzrušení bylo to tam. Zůstal jen thriller krvák s nepříjemným pocitem jednoduchosti. Docela nepříjemné vystřízlivění.

Taková obyčejná detektivka. Připomnělo mi to Místo činu, jak jsme sledovali v TV kdysi dávno. V té mizerné nabídce to bylo něco výjimečného. Napínavé, z ciziny, kriminalista sympaťák, moc nad tím nepřemýšlet, nic víc, nic míň. Dnes, když si můžu vybrat, je to jinak. Tak jsem jen na chvíli vyřešila absťák po Mikkelsenovi.

Omlouvám se, nemohu hodnotit. Nevydržela jsem to dýl než 15 minut. Uznávám, že pro Američany a některé další intelektuály důležité téma. Film však pro mě obrovská nuda, zbytečnost, a ten nepřitažlivý týpek co ho hrál chudák Day-Lewis mě tak iritoval, že to fakt nešlo. Tak někdy příště.

Takový trochu mišmaš. Od vážné dramatické roviny, přes romantickou komedii až po absurdní grotesku, tam a zase zpět, jak na houpačce. Chvilkami až na zvracení. Ovšem v životě je to podobné. Myslím na ten film i druhý den a to je známka zásahu. Říkám jo, výborný, i když rozumem ne.

Od tohoto filmu musím přehodnotit moje nejoblíbenější Tarantinovy filmy. Hanebnými pancharty mě úplně dostal. Tarantino s tímto evropským tématem! Historie druhé světové, jakou by si ji přál režisér (a já osobně taky). Posunutí historie v rámci uměleckého díla oceňuji jako úžasný počin. Také jako pocta evropským filmařům minulosti. S úžasnými evropskými herci. Ovšem pan Pitt si u mě také šplhnul. Spravedlnost konečně již tady na tomto světě! Humor, jaký umí právě Tarantino a někteří nemůžou skousnout. Celkově blízké mému srdci. Díky pane Tarantino. (Já vím, pane Vojtěchu Jasný, nezlobte se.)

Hodně stylizovaný příběh víly a jejího druha nočního recepčního v hotelu. Obrazová groteska s nezapomenutelnými scénami, jako např. taneční sekvence ve vodě nebo na střeše, či hudební scéna v baru s členkami ragbyového týmu. Nehledejte tam logiku klasického příběhu, ale jako parafráze obyčejného života (a taky jistého filmu) mě to baví.

Ze začátku mě to dost štvalo: Ossy nesympatický frajer, hudba protivná až hrůza, pořád dokola, pomalé tempo, pocit raných devadesátek. Ovšem čím déle, tím lépe. Režisér rozehrál takové drama, že jsem zapomněla i na příšerné české titulky. Příběh o tom, jak se může život ubírat různými směry. A taky o tom, že lhát se nemá. Celkový dojem vynikající.

Zajímavé, námět i zpracování, ale - jen subjektivně – netrefilo se to do mé nálady. Příliš depresivní. K sebevraždám nemám žádný pozitivní vztah. Ovšem příběhy ztracenců, to je něco jiného. Takže dvě postavy kvůli kterým to stojí za to – Harbour a doktor Horst!