Gertruda.W

Proč zrovna odstíny hnědé? Hnědá je prý barva nenápadná, nudná, obyčejná, přízemní. Ve filmu sledujeme čtyři příběhy lidí v jejich každodenním běžném životě. Ale rozhodně to nejsou lidé obyčejní, nenápadní a nudní. No, na první pohled možná ano. Ale pod povrchem každého obyčejného člověka se může skrývat pořádné drama. Film spojuje humor a dramatickou rovinu, tak jak to v našich životech obvykle chodí. Každý má nějaké problémy a každý je tak trochu divný. Mám tyto filmy ráda, protože vás přimějí podívat se na svět trochu jinýma očima a můžete pak vidět svůj život plynoucí v barvě hnědé také v jiných odstínech.

Film o lásce. O lásce vysněné, platonické i reálné. O takovém docela obyčejném životě jedné už trochu starší holky a jednoho pošuka. O tom, jak je dobré se dívat kolem a taky nenechat se odradit. Příjemný dánský film s výbornými herci. Řekla bych, evropská romantika vysoké úrovně. Já jsem se bavila moc.

Všechno co mírně poučený divák ví o psychoanalýze, Freudovi, Jungovi, komplexech, hysterii, sexualitě, libidu, nezpracovaných zážitcích z dětství, snech, přenosu na pacienta, podléhání pudům či oddání se svobodě, jak kdo chce. V dobovém rámci začátku 20. století s vizí blížící se apokalypsy nacismu. Podáno ovšem takovým způsobem, že mi nezanechalo žádný pozitivní zážitek, nic nového, nic co by mě zasáhlo. Popravdě snad jen jedno – žena, tedy manželka C. G. Junga. Ta jediná byla moudrá, řekla bych. Ostatní byli tak jednoduší (i přes ty sáhodlouhé psychologické debaty) a nevěrohodní, až to bylo nepříjemné, především pak příšerná K. Knightley. Ještě je možnost, že bylo záměrem scénáristy a režiséra ukázat pravou podstatu kultovních postav psychologie a srazit je z piedestalu, ale ani tak tomu filmu nedám více.

Je to už dost dávno, co mě tenhle film zasáhl. A čím nejvíc? Asi tím, že ukazuje, jak i ti nejdivnější, nejpříšernější a nejbeznadějnější „bohem opuštění“ mají šanci. Navzdory svému chování, myšlení, usilování, okolnostem, osudu. Vždycky mě fascinovalo moudro „všechno je jinak“. A v tomto filmu je to jasné jak facka. Vše v nezapomenutelných scénách s nezapomenutelnými herci.

Na tento film jsem natrefila při náhodném přepínání kanálů a nemohla se od něj odtrhnout. Prý je to europudink se znaky midcultu. Musím uznat, že na té kritice něco je. Ona ale celá ta naše povedená současná Evropa je tak trochu kýč. A jsem ráda, že to někdo natočil. Tohle téma a období nedalekých dějin je tak silné a tak málo zpracované, že každý film o něm je důležitý. Tenhle film mi dost silně připomněl, že jsme to zažili a docela rychle zapomněli. Pořád si zvykáme víc a víc. Jasně, také mi ve filmu vadily některé stereotypy, zjednodušení a způsoby podání. Tak ať to prosím někdo zpracuje umělečtěji, ano, budu nadšená. Ovšem zatím díky i za toto (ale i za tu kritiku Matty).

Myslím, že chápu záměr režisérky a hluboce smekám před její odvahou natočit tento film i jejím umem. Mimo jiné mě to přimělo se zamyslet. A je to trochu znepokojivé. Neztotožňuji se s tímto viděním dětství a nevinnosti. Dokonce musím konstatovat, že jsem snad sama vůbec nebyla dítě. Nebo že by právě toto bylo ono zapomnění?

Komentář po zhlédnutí několika dílů 1. a pak i 2. série: Je to hloupé, hloupé, hloupé. A tváří se to přesně naopak. Tvůrci vsadili na působivost. To se jim povedlo. Má to své diváky, a je jich hodně. Mainstream. Jsou ohromeni. Námětem, zpracováním, některými hereckými výkony. Lidé obvykle prostě nepotřebují myslet. Je to jako bulvár, co se tváří jako umění. Kdyby nebyl, vůbec nic by se nestalo. Přiznávám, nejsem příznivcem seriálů, už vůbec ne krimiseriálů a už vůbec ne stupidit typu Sběratelé kostí, Prosektura nebo jak se ty příšernosti jmenují. A původní Hannibal (i s těmi neuvěřitelnými pokračováními a promiňte i s panem Hopkirkem) u mě také nebodoval. Proto, přes ten všechen um do toho vložený (především hlavní hrdina :-) a rozhodně nemyslím Hugha Dancyho), nemohu, děkuji, fujtajbl. Jen jsem se neubránila úsměvům při scénách: Mikkelsen v igelitovém skafandru, Mikkelsen odhazující uřezanou nohu, a vzpomněla na vynikající Zelené řezníky. Ach jo, to byla ale jiná káva! Hodnocení 1 hvězda. Po dalších dílech 2. série: Smazán komentář. Odstraněno hodnocení. Nový komentář: Jsem v pasti. Obávám se. Původně jsem napsala úplně jiný komentář. Smazala jsem ho. Přidala jsem si seriál do svých oblíbených. Nemůžu se nedívat. Čekám na každý další díl. Vím, že je to hloupé, hloupé, hloupé. Vím, že je to prvoplánové, pro mainstream. Ovšem dr. Lecter si zaslouží pět hvězd bez mrknutí oka. Je mi to líto, je mi mě líto, ale je to tak. Opět smazáno, seriál odstraněn z oblíbených, odstraněno hodnocení.Pokračování příště. Po komplet dokoukané 2. sérii: Pořád nad tím přemýšlím. Nevím si s tím rady. Myslí to tvůrci vážně? Jak to vlastně myslí? Jsem z toho jelen. (to ne!) Tak co s tím? Když si po tolika dílech člověk zvykne, začíná to vnímat jako dobrou zábavu. Užívá si čím dál víc vizuální stránky, hudba mě bavila od začátku, Mikkelsen je můj jednička o tom není řeč, vidět ho hodiny takhle zblízka, to člověk zapomene, že to co dělá dr. Lecter je vlastně nepřijatelně špatné. Dancy se taky nějak zlepšil po té době tréninku s panem Mikkelsenem. Přestali blbnout s těmi naaranžovanými mrtvolami. Bože, začíná se mi to čím dál víc podobat těm Zeleným řezníkům. Nebo si to namlouvám? Ksakru. A ten konec série! Asi se teda těším na další season 3. Že by takhle vznikal seriálový divák nebo jsem se jen zbláznila?

Vzpomněla jsem si na své teenegerské roky. Milovala jsem Beatles a sháněla fotky a plakáty a nahrávky a desky kde se dalo. A byl to problém a bylo toho málo a bylo to těžký. Pořád jsem řešila, kterého z nich mám nejradši a mělo to vývoj – nejdřív to byl Paul, pak John a nakonec George. Teď konečně došlo i na Ringa – v dokumentu výborný ve scéně jak se dojme při vyprávění a s humorem to komentuje. Že se jednou podívám na takovýto dokument s takhle neuvěřitelnou stopáží, to bych nevěřila. Takže uznávám, že jsem velmi neobjektivní v hodnocení tohoto filmu, pro mě super.

Příběh psychiatra a jeho pacientky v dobovém dramatu odehrávajícím se na začátku 20. století. V prvním plánu nevyrovnaný, cynický lékař s neznámou minulostí, závislý na morfiu a vyšinutá žena posedlá zlým duchem s krutou minulostí, závislá na psaní deníků. Film realisticky vykresluje hororové prostředí psychiatrického ústavu s tehdejšími (doufám) postupy léčby. To vše v pomalém nervy drásajícím tempu, s úžasnou kamerou a působivou hudbou. Ale to by bylo trochu málo na tak výborný film. Oba protagonisty spojuje mučivá trýzeň vlastního vědomí, rozumu, existence a sebezničující snaha se jí zbavit. Raději se ale podívejte sami (pokud na to máte kuráž).

Jak je to těžké. Jak to může být těžké. Unést smrt. Unést sám sebe. Role šitá na míru PSH - vynikající výkon – a totéž vlastně i Kathy Bates. Úžasný minimalistický film, kde nic není navíc a nic nechybí. Přesné vystižení prázdnoty, šílenství, bezmoci a tíhy vlastní existence. To vše dotažené až k hranici tragické směšnosti. A parádní filmová hudba.