Fakipics

Zcela bezduché dialogy mě naplňují určitou zábavou, abych nezmáčkl tlačítko stop, takže pokračování hvězdné brány určitým způsobem funguje a nebo už jsem tak zoufalý z toho, že nemám co sledovat. Dodatek: Tlačítko stop jsem zmáčkl po čtvrtém díle.

Schválně si všimněte prvních záběru do nichž vstupuje John Constantine "asshole". Je to nádherný startovní epopej akčních filmů, ve kterém vám hlavní hrdina natrhne anál ihned ze startu. Vymítání ďábla z malé holky ze začátku filmu vždy přináší nejistotu a nedůvěru v budoucí akce, ale u Constantina se prokázal opak. Co se týče obsazení, tak si tady člověk zase jednou cvrkne do kalhot nad okatou Rachel. Celkově i mladej Shia byl úspěšný a bavil mě. Atmosféra byla strhující až dokonce filmu a k tomu finále s nezapomenutelným, nechutným, úchylným, výsměchem zvracejícím úsměvem Peterem Stomarem, který mě přesvědčil o tom, že satan a jeho United Kingdom vážně existuje, protože vizuální zpracování pekla, bílí kostým a krvavé byla trefa do černého! Velkou zásluhu v gradování napětí je hlavní hudební znělka, která mi zní pokaždé v hlavě, když se snažím jít po otci na toaletu. Tvůrci se nesnažili pokazit film ani žádnou souloží, i když to v někom vyvolává pocit napětí a frustrace, tak věřte mi, že v akčních filmech už je to jen zkrátka přebytečný kýč. Slušně si vzal žvýkačku a odmítl pohlavní styk s osobou, které jsou nabízeny miliony za to, aby bylo spatřeno její pravé prso. Respekt.

Nejvíc intenzivní jsou dialogy mezi Julesem a Vincentem. Amen

Trýznitel dívčích srdcí. Po každém díle se mi třepali nohy jako osmiletý liliputánce s motorovou pilou v rozkroku, takže bohužel i mužských. 110%

Některé scény byli absolutně výborné(především finále), ale některé úplný propadák a když si člověk přečte komentář od Poma, tak poznáte, kde Guy Ritchie udělal chybu. Opravdu se to místy natahovalo úplně zbytečně, které nezachránil ani charismaticky výřečný Robertek.

Proč se na konci filmu Charles Xavier stal paraplegik(nebo možná ne, co bylo potom nebylo respektive ukázán, prostě necítil nohy),když v X-men: Poslední vzdor navštívil vzteklou,zatrpklou,neukájenou sexy bohyni Phoenix normálně po svých(rozdíl 20 let, tak možná, že se to shoduje).

Sháněl jsem soundtrack. Nesehnal jsem, tak jsem si ho sehnal jako film,omylem v polštině. Nádhera(sedmička bílého a nějaký ten panák). Hudbu jsem cítil až na koulích. Od zítřka jsem chtěl v jednom kuse jezdit na koni a sekat umělým figurínám hlavy. Nechat si dlouhé vlasy a barbarsky znásilňovat nevinné duše. Ráno jsem se probudil bez kalhot a dřevěným mečem v posteli, sehnal si film v originále a víte co... můj názor se nezměnil.

Mě to pobavilo ze začátku. Ta stará krásná nostalgická scéna, kdy Listy a Rimsy jsou v jednom pokoji a vylívají si na sobě v jednou své komplexy a předsudky vůči životu. Ach. Zkuste se na to zaměřit. Myslím, že potom dáte o hvězdičku víc.

Bezpochyby kultovní seriál červený trpaslík, obzvlášť pro mě osobně první dvě série, které pak byli nahrazeny novými kulisy a kostýmy, protože působily nezáživně, což mě právě naopak dodávali neodolatelnou pochmurnou atmosféru osamělého vesmíru, kterou jsem si samozřejmě zamiloval hned na první pohled. Zábava na více shlédnutí. Já sám, jsem v pubertě trénoval průdušky aspoň tak dvanáctkrát přes všechny série určitě. To byla ta doba, kdy holky o mě říkali, že jsem zvrhlík a mám si ty kecy o ukájení nechat pro sebe na doma.

Spíš oddychový, ale za to nápaditý. Hlavně domýšlivý,korpulentní Han Solo a nadržená princezna Lea.