Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenzie (12)

plagát

Percy Jackson a bohovia Olympu (2023) (seriál) 

Jsem fanoušek knih už dlouhé roky a celou dobu jsem čekala na řádné filmové zpracování. Jsem ráda, že u tvorby nového seriálu byl přítomen sám spisovatel Rick Riordan. Přesto bych očekávala, že se bude více držet svých vlastních knih. Podle jeho sociálních sítí některé momenty změnil, jelikož knihy napsal dávno a sám pociťoval slabší místa v příběhu, které chtěl vylepšit, a opravdu pár věcí vylepšil. Zpracování je díky tomu lépe stravitelné a pochopitelné pro nové diváky a obzvlášť pro děti. Bohužel první kniha je hlavně o putování nežli o nějakých akčních soubojích (na rozdíl od dalších knižních dílů) a mám obavy, že ne mnoho lidí to bude bavit. Nejvíc mě asi mrzela hlavní postava, která je proslulá svými drzými odpověďmi a dobrým smyslem pro humor, a to zde silně chybělo. Z režisérského hlediska mi tam pokulhávala větší práce s mladými herci, kteří už dokázali, že umí hrát opravdu dobře. Bylo tam hodně momentů, kdy jsem očekávala od postav lepší reakce, monology a celkově lepší herecký výkon. Bylo znatelné, že herci pociťovali zodpovědnost za tyto role a neuměli se plně uvolnit. Doufám, že do dalších sérií (pokud vzniknou) spisovatel zahrne zpětnou vazbu od fanoušků, herci se už více naladí na své role a disney si uvědomí potenciál seriálu a nedá mu pouze 8 dílů po sotva 40 minutách reálného příběhu.

plagát

Vlkochodci (2020) 

Když někdo zmíní slovo pohádka, představím si středověk, rytíře, šlechtu a hlavně nadpřirozené bytosti se špetkou magie. Vlkochodci splňují všechno, ba ne i víc, a vhání mi to teplo do žil. Příběh je krásně mystický s propracovanými postavami, které mají vlastní cíl, touhu a strach. Mezi vzájemné vztahy jsou přirozeně vybudované. Prostředí irska a přízvuk lidí dodává další dimenzi, ale samozřejme mě k tomuto mistrovskému kousku dovedla animace. Stylizace je nádherná, animátoři se nebojí hrát s perspektivou a kresebnou zkratkou. Perfektně rozdělují popředí s pozadím a také reálné momenty vs. “snové” z pohledu vlka. Po zhlédnutí jsem nemohla ani pořádně usnout a hned ráno jsem si to pustila podruhé. Cítila jsem se jako malé natěšené dítě!

plagát

Bludné kruhy (2020) (seriál) 

Tohle je čistá depka. Taková depka, až jsem měla problém tento seriál dokoukat. To co se děje hlavnímu hrdinovi ve mně vyvolává čistý smutek a smích z ironie osudu. Myslím, že název bludné kruhy je opravdu výstižný. Herecké výkony jsou výborné a vizuální efekty jsou stále pro mě nevysvětlitelné. Šest dílů stačí k tomu, aby člověk přehodnotil svůj život a uvědomil si, že vždycky může být hůř.

plagát

Osmý smysl (2015) (seriál) 

Tento seriál je jeden z mála, který dokázal zachytit vztahy lidi v různých životních fázích a problémech, tak že jim věřím a vyvolávají ve mně různé emoce. Jsou zde situace, které jsem kolikrát chtěla v ten moment zažít. Samotný nápad propojit lidi po celém světe pouhou myšlenkou dává tvůrcům nesmírnou kreativitu a volnou ruku jak s tím pracovat. Miluji ty postavy a jejich životy, které se všelijak proplétají. Ta surově čistá láska, která se celým příběhem line, je důvod, proč po tomto seriálu sáhnu, kdykoliv budu chtít zažít smích, pláč anebo sounáležitost.

plagát

Zaklínač - Série 1 (2019) (séria) 

Když jsem zjistila, že vznikne seriál zaklínač, hned jsem věděla, že se na něho podívám. Už několik let mi různí lidé doporučovali knihy, takže jsem si udělala čas a rozhodla se je přečíst, dřív než mi je vyspoileruje netflix… Ach jo, tohle byla chyba. Mít čerstvé události z knih a představu o jednotlivých postavách. Seriál jsem se rozhodla nedokoukat třikrát, ale stejnak mi to nedalo a dostala jsem se až nakonec série. Jsem zklamaná a znechucená. Několikanásobné časové linie jsou nepřehledné – čas neustále skáče dopředu a dozadu, zjevují se postavy, co mají být mrtvé, a protože nikdo nestárne, je těžké si všechno dát dohromady. Celková politika kontinentu a jaké země se na něm nachází, je vhozeno do příběhu bez sebemenšího vysvětlení. Mám silné mínění, že diváci co neznají původní materiál, byli ztraceni. Dialogy často zní, jakoby je říkal google překladač a tempo vyprávění je příliš rychlé, ale zároveň se celkově všechno táhne. Ani nevím jak je to možné! Dále bylo nekonzistentní používání magie. Někdy byla postava nepřemožitelná a v dalším díle bojovala dvě minuty mečem. Očividně schopnosti měly pouze, když se to hodilo scénáristům. Také v ději byla, až přílišná nahota. Asi to je dneska trend po hře o trůny, ale tady bylo dané tak násilně, až jsem otáčela oči v sloup. A nakonec přejdu k samotným postavám. Na celém tomhle seriálu jde silně poznat mentalita dnešní Ameriky (jako u většiny netflixové tvorby), pojďme z mužů udělat slabochy a ukázat jim ženskou sílu (feminismus nadevše!), pojďme zpracovat příběh z polské kultury a většinu postav obsadit jiné rasy něž-li bílé, pojďme být na sebe pyšní, jak jsme multikulturní! Jdu zvracet… Jediná vtipná a dobře zpracovaná postava je za mě Marigold. 35%

plagát

Jsem matka (2019) 

Celá myšlenka tohoto filmu je velmi zajímavá a dá se o ní dlouho pojednávat. I přes to nebyl potenciál plně využit, tak jak bych si to představovala, a místo toho hlavní postava (ta “vyvolená”) skotačí kolem a neví čemu věřit. Ve výsledku, kdyby se zapletka filmu nestala, výsledek by i tak dopadl stejně.

plagát

Deadpool 2 (2018) 

Pamatuji že jednička byla pro mě v komiksovém vesmíru něco úplně nového a neotřelého. Užvaněný, vulgární a otravný antihrdina, který zabíjí lidi a dokonce se u toho baví? No páni! A teďka přišla ta opěvovaná dvojka. Sedla jsem si do kina, dívala se, třikrát se upřímně zasmála, kamarád vedle mě usnul a byl konec. Co to sakra? Film od začátku vsází na svojí silnou kartu humoru. Pro mě to třikrát fungovalo pro ostatní víckrát, ale tvůrci chtějí tak urputně rozesmát diváky, že to je místy trapné. A pak je tu druhá stránka filmu a to je drama. Drama které mi do tohoto odlehčeného humoru vůbec nesedlo. Z hrdiny, který je vždycky jedna koule vtípků, se najednou stane vážný mrznout a do pár minut je zase koule vtípků. Příliš labilní chování. A s celým filmem to je stejné, vtipné scény nahrazují vážné. Člověk je v jeden moment nabuzený střílečkou a vzápětí znuděný dialogem v záhrobí. Výsledek nakonec působí rozbitě a klišé momenty tomu nepomáhají. Nejvíc co mě tak potěšilo, byly nové postavy. 50%

plagát

Drive (2011) 

Drive si hned od začátku vsází na silnou kartu a to na atmosféru. Každý záběr diváka doprovází perfektní nasvícení, kontrast oranžové a modré, hudba, zvuk a hlavně geniálně promyšlené kompozice. Dialogů ve filmu moc nezazní, a když ano, tak se dozvíme pouze potřebné informace. Hlavní hrdina je tichý drsňák a převážně promlouvá výrazem ve tváři, který je někdy až neuvěřitelně výstižný, ale nesedla mi prapodivně vytvořená romance, bez které by film nefugoval. Ve finále je tento snímek pro mě slast pro oči a uši, ale příběh mírně pokulhává.

plagát

Červená korytnačka (2016) 

Tento nenápadný snímek od Dudoka de Wita mi vehnal slzy do očí. Celý příběh pojednává o koloběhu života doprovázený metaforami a symbolikou. Můžeme zde vidět opravdový vztah mezi mužem a ženou bez jakýchkoliv přetvářek a lží. Stačí pouze výraz tváře a pohyb těla. Animace je nádherná, hudba tam padne jak ulitá a vyprávění nikam nespěchá. Jediné na co se divák musí připravit je více otázek něž-li odpovědí.

plagát

Kuchynské dôvernosti (2005) (seriál) 

Tento seriál je a bude moje srdcová záležitost, až do konce dní. Viděla jsem ho, už víckrát něž-li je zdrávo a vůbec se za to nestydím. Třináct dílů po dvaceti minutách nabouchaných kousavého humoru, dokonalé chemie postav, skvělého obsazení a vtipných zápletek. Neskutečně mě mrzí, že Fox seriál tak brzo zrušil, ale také jsem ráda za to, že kvalita neklesla ani o procento. Mír s tebou starý brachu.