Filomena.I.

„Moje staré hodiny bijí čtyři hodiny.“ Absolutní rým ukazuje tobě nejvyšší čas k návštěvě Hospody Na mýtince Járy Cimrmana - kde z nebe cyklistické zvonky padají - přepadne-li tě splín, depka, melancholie a jiná potfornost potforná, či „šílenství Žofiino“ Ludvíku, můj jediný příteli. „Bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. A pobavíš-li se, jen do pláče…“ „Jak jsem šťastna, že Vám ušel plyn“ milý hrabě von Ferdinande Zeppeline. „Zůstaňte a dobře Vám zaplatím.“ „Saprmen, to je smůla. Ještěže jsem vyvázl se zdravou koží.“ Kulhánku číslo 21 - „Vy mé pruhované štěstí!“ „Mám v cestovním vaku turistický oděv – nechcete?“ „Ale jó, klidně. Já sním všechno“ říká „prostý selský sekáček trávy.“ „Široko daleko jen my čtyři. Široko daleko jen my pět. Čtyři. Pět. Jó zpět - PĚT!“ „Spravedlnost nakonec vždycky zvítězí“ pašeráku Gőtzi, zvaný Žížalo!

Módní průmysl, filmový průmysl…slova sama o sobě vyvolávající nedůvěru. Slavný Hollywood: Falešná slova, falešná kolegiálnost, falešná zábava, falešní přátelé, falešné úsměvy, falešné zuby… Vše je jedno velké divadlo. V tomto marastu pak už ani vypořádání se se zločinem rudě zbarveným není problém (svědomí je odsunuto daleko do pozadí) a ještě z toho něco „kápne“… Falešný happy end… *** Předělávka příběhu - neboť „tak to naši diváci chtějí“ - je velmi trefná. Pořádný klovanec do filmového hnízda Hollywood...

Vrtalo mi hlavou, PROČ je tento nehorázný seriál tolik opěvovaný. Nic brutálnějšího, patologického a oplzllejšího jsem v přihrádce seriálů ještě neviděla a doufám, že neuvidím. Přesto jsem poctivě tuto fantas-magorii dokoukala, však jakoby mi kdosi mozek vymazal, vůbec si nevzpomínám, jak příběh-nepříběh skončil. Jediné, co mi z něj zůstalo, je nepříjemná pachuť z úchylného mladistvého tyrana a obraz divného černého patrona v zasněženém pozadí ledové Zdi. Doufám, že milosrdná paměť i toto rychle zapomene. Jedinou hvězdu udílím obětovanému bílému vlkovi – in memoriam. …Ježkovi oči – ono to má ještě dalších DVACET dílů?! A dva řádky úchylných režisérů – to je již na pováženou. Zde hodnocení 92 % (!)?? – Svět se dočista zbláznil…

Má ty prostoto! Rosamunde Pilcher v historickém hávu. Kterak se z nevinné dívky stane otřelá svůdnice. Kampak jsi zmizel kvalitní dabingu?! Jedna hvězda za kostýmy.

Po promoci rozešli se každý svou cestou, však zůstali spřízněnými dušemi. Vždy jeden den v roce byl jen jejich časem, ve kterém si svěřovali své chvilky štěstí i své prohry a vzájemně se povzbuzovali. (Nezapomenutelná scéna se slipy od Kelvina Kleina!) Z Dextera se stal úspěšný reklamní šoumen obletovaný dívkami, však jeho duše nořila se stále hlouběji do bahna. Svůj duševní stav krásně ztvárnil v mlčenlivé sprchové scéně, kdy srdce vnímavého diváka na vlastní kůži cítí jeho bolest a prázdnotu. Emma konečně nalezne své uspokojivé uplatnění v roli učitelky, však na lásku partnerskou štěstí nemá. Přichází čas opětného setkání, kdy konečně oba pochopí, že patří k sobě. Jejich štěstí však nemá dlouhého trvání a jeho utnutí skorem dech vyrazí… V ústřední melodii Rachel Portman s rytmem valčíku se však v závěru titulků pomalu rozplynou poslední zbytky smutku do pocitu radostné naděje… „Sbohem Dexi.“ „Zase se uvidíme.“ „Vím, že ano…“ Mile mne překvapila hlavní představitelka ženské role Anne Hathaway, z níž klube se dobrá herečka.

Žumpoidní seriál z počátků století dvacátého počat naprosto neuvěřitelnou scénou ve vlaku. Ženština z vrstev vyšších chováním svým šantánovou děvu připomíná. Sufražetka přes emancipovanost svoji chycena je do osidel vášně a přijme místo děvky po boku prvo-třídního aristokrata s koním obličejem, kterýž odmítá rozvod s nevěrnou manželkou. Je to gentleman. Další kousky splaškové, o nichž rozepisovati se není zdrávo. Cos to provedla Zuzano Bílá s obdobím mým oblíbeným?! Srdce úpí a nutno pozdraviti jej kůrou léčivou v Panství Downton.

Nejspíše pohled druhých, těch přizpůsobivějších, na poněkud „vyčuhujícího“ člověka, bude stále stejně nevraživý. Vždy to bude mít v životě těžší pro svou „nepřizpůsobivost“ světu intrik, podvádění, korupce. Praktiky, které se od let sedmdesátých (totalitního režimu a uzavřeného Polska, kam cizinec mohl přijet pouze na osobní pozvání) příliš nezměnily. *** Krzysztof Zanussi nedává divákovi jasnou odpověď správného jednání, ale vyzývá jej k zásadním otázkám a k hledání odpovědí. I když na mnohé odpověď nenalezneme. Však v lepším případě nás otázky mohou vést k zamyšlení se nad sebou samým a svým jednáním. Svět není černo-bílý a na tuto skutečnost poukazuje dialog Víta s vysokoškolským učitelem matematiky. Ne vždy se dobereme ke konstantě tou nejjednodušší cestou. A touha po pomstě je někdy tak silná (nikdy však sladká)! Připadá mi, že režisér zde i v Ochranném zbarvení šel až do krajních mezí. Člověk snažící se o čistou duši je osamocený ve svém boji. Nikdo se za něj nepostaví, nepřidá se na jeho stranu, vědomě mu škodí, chce ho „zlomit“. *** „Kino morálního neklidu“ splnilo svůj účel. Držím palce a fandím všem donům Quichotům bojujícím s větrnými mlýny. V hloubi duše jsem totiž nenapravitelný romantik a člověk naděje.

Pokud „sci-fi“, tak KONTAKT s mojí oblíbenkyní Judie Foster. Strašně moc fandím této nadšené UFOmance a jejímu upřímnému hledání pravdy. Pokorně se skláním nad její čistotou duše, kterou neposkvrní ani ve chvíli své největší životní šance cestovat do vesmíru. Ke hvězdám, kam od dětství vysílala svůj hlas a její zrak se často upíral k nebi. Sen její se nakonec uskuteční a při patření na KRÁSU stvoření (láska se odívá do krásy a Láska je Bůh) a následný KONTAKT se mění celý její život. Kontakt je jen pro ni, osobní, neb jen ona byla svým hledáním a opravdovostí na něj připravena. A nedá jej zpochybnit ani při mučících otázkách státní komise. Zůstává pevná ve víře, nezlomná, neodvolá. Dostala DAR, který zůstane v jejím srdci… A všem otevřeným srdcím je jasné, že prožila SETKÁNÍ… *** Zapomeňte na filosofii. Víra a (exaktní) věda nemají s filosofií nic společného. Zde se jedná (opět) o hledání odpovědí na základní otázky života člověka: Odkud jsem přišel, kdo jsem a kam směřuji. Co svět světem bude, stále si člověk tyto otázky bude pokládat. „Nejdůležitější je, že všichni stále hledáme odpovědi“… a kontakty…

Slibovali mi KLASIKU. Dostalo se mi čehosi potforného s výrazy moderními. Slibovali mi korunního prince – ŠLECHTICE, dostalo se mi kohosi dementního usmívajícího se neustále se ztrátou paměti e e, nepamatuji si, kdo jsem. Jsem však šťasten a starostí (i mnohého dalšího) prost. Navrch Chocholouš přehrávající nemaje vztahu nižádného k bratru svému. Princezna draku sežer si mne anebo né. * Pěknou výpravu mi slibovali, já však oči třeštila na jakés roztleskávačky trapné v rouše tureckém – ostatek v hávu gotickém byl. Hudba jak mišmaš v dortu Pejska a Kočičky – těžko stravitelná. Kam odlétnul humor libý? Jen šaškárny a la Na stojáka. Kam podělo se šlechtické noblesní chování, líbeznost a cudnost princezen, gentlemani, kam poděl se příběh, napětí, oběť, charaktery, boj dobra proti zlu... KAM PODĚLY SE POHÁDKY? Zdá se, že Mozkomoři je vyssáli jako malé šedé buňky z této.

Boňuelovy filmy prý vyvolávají pobouření, u mne se však dostavilo otrávení. Úchylný námět pro 3 v 1 - sexuologa, psychologa, psychiatra. Unuděná panička léčící si své sexuální problémy úletnými představami. Teprve až představa (neb skutečnost?) dojde do tragického konce, je ze svého chladu k manželovi vyléčena a její láska se rozehřeje?! Rozpor mezi konzervou navenek a zkažeností uvnitř? Jedna hvězda za zajímavé záběry kamery a hudbu.