Filomena.I.

První díl nové seriálové řady Hercula Poirota byl pro mne poněkud zklamáním. Kam poděl se vtip a ťafky laškovné v anglickém stylu? Jako by vůně slavného detektiva poněkud vyčpěla. Ani jeho nová družka madam Oliverová příliš příběh detektivní vtipem neokořenila. I když jest dámou svéráznou. Pravda umí být krutá. Nuž Poirotova sloní paměť odtikává minuty do vyřešení staré vraždy a pročištěná ozubená kolečka závitů mozkových začínají do sebe zapadat. A všichni můžeme být rádi, že máme rozum pod kontrolou. Někteří více. Kulhavým na čelo bych však rozhodně nedoporučovala HYDROLÉČBU!

(Jeden svět 2013) Putin zřídí jako svůj štít a své vojáky mládežnické hnutí NAŠI. Mládežníci jsou vychováváni a manipulováni sektářskými metodami k nenávisti ruské oposice a opičí lásce ke svému vůdci. Jejich zbraněmi je nenávist, cynismus, opovržení, monstrósní demonstrace síly (na něž jsou sváženi z celé země) a násilí. Dialog není v plánu. Mladičká Máša se snaží po nějaké době strávené v hnutí o pravdivý pohled. Však jen těžko těžko se člověk vymaňuje z pout sektářských… *** Další vhled do země, kde nepohodlní jsou mláceni, zavíráni… Kritičtí novináři se střílejí a dětem jsou vymývány mozky. Jeden obraz „demokratického“ Ruska soudruha Putina. *** Princezna Máša políbí odporného žabáka, jenž se v žádného krásného prince nepromění. Zůstává stále tím odporným KGBákem. Mocní jiných království zavírají oči a hlavu odvrací. Obchod je obchod a hvězda rudá v pěti kruzích neuškodí, jde jen o sportovní klání. Vojsko ruské v Čečensku, Osetii… Ctěný králi, toť není věcí království našeho, radí rádci. Obsazení Krymu a vojska na Ukrajině? Polibek smrti od Putina…

Módní průmysl, filmový průmysl…slova sama o sobě vyvolávající nedůvěru. Slavný Hollywood: Falešná slova, falešná kolegiálnost, falešná zábava, falešní přátelé, falešné úsměvy, falešné zuby… Vše je jedno velké divadlo. V tomto marastu pak už ani vypořádání se se zločinem rudě zbarveným není problém (svědomí je odsunuto daleko do pozadí) a ještě z toho něco „kápne“… Falešný happy end… *** Předělávka příběhu - neboť „tak to naši diváci chtějí“ - je velmi trefná. Pořádný klovanec do filmového hnízda Hollywood...

„Každý mluví o svobodě žít po svým, aby vás nikdo nesekýroval. Ale čím víc žijete po svým, tím míň to vypadá jako svoboda“ *** Vážně i nevážně ulítlé glosy kontroversního praštěného magnetizujícího buřiče (budiče) milovaného i pohrdaného hledajícího Boba Dylana na cestě v barevných i černo-bílých freskách žití sem tam vyloupnuvších se. Vtěleného do roztodivné šestice (v Cate Blanchett okouzlující!). Nečekejte nic životopisného popisného srozumitelného. Zkrátka se jen nechejte oslovit a možná vás tato šílenost chytne. Možná taky ne. Ale proč to nezkusit? *** Jsem tady tisíc mil od domova * Cestou co šli jiný jdu teď znova * A koukám po tvým světě věcí a lidí * A tvý chudáky sedláky prince a krále vidím * Hej Woody Guthrie napsal jsem ti písničku * o tom směšným světě kterej mě obklopuje * řek bych že stůně má hlad je plnej únavy ze všech stran do něj duje * vypadá jako by umíral * přitom se sotva narodil… (Píseň Woodymu - více v Deníčku)

Tento akční způsob Sherlocka Holmese s přehršli digitálními zdá se mi poněkud nevhodným.

Nutné je podporovat technické a přírodovědné směry a firmám vychovat nové techniky a inženýry. K čemu jsou nám humanitní obory?! Vyhozené peníze! Ozvěny politiků i mnohých občanů. Krouhneme kulturu a moderně vybavíme vojáky. Básníci? Ti darmožrouti! Však „pro poesii krásu romantiku lásku dýcháme, žijeme“ a stáváme se svobodně myslícími bytostmi. O tom je tento film (a o tom jsou školy). O vzbuzení samostatného myšlení skrze krásu poesie a sny, které nás ženou dál a dál. „Jen bláhovými sny svobodni jsou muži. (Na oltář těch snů pokládám svou růži).“ Učitel neukazuje cíl, nevychovává, nýbrž pomáhá rozsvěcet studentům duši, hledat sama sebe. *** Ó můj živote naplněný otázkami * nekonečnými řadami bezvěrců * a městy překypujícími pošetilostí! * Co dobrého skýtáš ó můj živote? * To že jsi že žiješ existuješ že dýcháš * že překrásná báseň nekončí * a ty smíš připojit verš… ** Jaký bude ten váš?

Uhlazený detektiv dostává poněkud neučesaného neposedného uštěkaného pana Roberta Arandela za svého konsultanta v detektivním pátrání. Ten mu svými psími kusy poodhaluje roušku vražd v Malém zeleném domě. Dokud však sám Bob není označen za vraha hlasem zemřelé oběti. Poirot musí vrátit Bobovi jeho čest! Nezviklá(?) jej ani volání ze záhrobí: „Mesieur, volá paní Arandelová.“ „ Ale ta je mrtvá!“ „To si musíte vyřídit s ní!“… Němý svědek nakonec promluví a za asistence malých šedých buněk spolu s duší zelenou vylétnuvší z oběti nebohé vraha usvědčí…*** „Tak vy máte pejska pro radost?“ „Ducha pro radost! Zemřel před třemi roky“, usmějí se blaženě staré dámy. *** Pozor na záhrobní návštěvy u šálku čaje! Haf!

„Každé divadlo existuje 15 až 20 let. Potom režisér, jenž divadlo založil, zestárl, herci zestárli. Přišel nový čas. Bylo by třeba založit divadlo nové. Tamto divadlo se vyčerpalo. Tak je to i s člověkem: My všichni ve svých životech „hrajeme“ role. Hrajeme a hrajeme a plníme vůli Nebe… * Zrušené divadlo (poukázka i na dobu stalinskou, kdy činnost mnoha umělců byla zakázána) - to je náš život…“ (Bulat Okudžava) *** Vyznání několika zpěváků (Jarek Nohavica, Vladimír Merta, Bob Frídl, Libor Dvořák…) o „věčné písni“ Bulata Okudžavy s krátkým šotkem jeho samotného. Prolínajících se „sděleními jinotajnými“ v jeho písních (zde ucelených s překladem). V dobách normalisačních bílý paprsek v rudé záplavě vše pohlcující. *** V přihrádce POESIE (u mne doma) leží malý poklad „Půlnoční trolejbus“ vybraných básní Bulata Okudžavy (tenkrát za 29(!),- Kč i s malou LP deskou „želatinovou“ /objeví se i v dokumentu/) opečovávaný… *** „Můj Pane, Bože, vidím * zelený tvůj zrak. * Dokud se Zem ještě otáčí, * ač sama to má za zázrak, * když má ještě čas, * když zbývá jí teplo pro oheň, * každému dej něco málo… * A na mě se rozpomeň. (Modlitba Francoise Villona. Celý překlad i s video-písní v mém Deníčku zdeť.)

Konversační duel dramatický mezi mladíkem protivným a právníkem - obhájcem Alainem Delonem. Však ani po vypadnutí kostlivce ze skříně si nejste zcela jistí pachatelem…

Poněkud jiný pohled na historické šermířské filmy odehrávající se na Dálném východě. Potulný šermíř žijící v ústraní vypráví příběh svůj i lidí setkavších se s ním. Hledali-li byste ucelený příběh v posloupném čase plynoucí, marná vaše snaha. V krátkých obrazech se zde životní episody spolu vzájemně proplétají zároveň se vzájemnými vztahy a setkáními jejích aktérů (mnohdy ani nevíte, stojí-li před vámi muž či žena). Šermířské souboje jsou spíše uměleckým dílem režiséra a kameramana v obrazech zpomalených a dalo by se říci o celém filmu, že obraz je zde tím nejpodstatnějším. Obraz - světlo - barva - pocit… *** Dle mého názoru zde není ani tak důležité kdo je kdo a přesné poskládání mosaiky melancholických obrazů. Jde spíše o pohled do duší jednotlivých postav, úvahu o jejich konání a zranitelnosti. A jak se tento sestřih - wuxia - dotkne diváka. *** Osobně bych ještě odpárala tři čtvrti úplně zbytečného komentáře. *** Ze soudku asijského historizujícího je však pro mne zatím nepřekonaný „Tygr a drak“ (Ang Lee, Čína/Tchai-Wan/USA 2000) s ušlechtilou Michelle Yeoh a přitažlivým Chow Yun-Fat(em)…