Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Animovaný
  • Akčný

Recenzie (3 271)

plagát

Warrior Queen (1987) 

Po všech stránkách opravdu špatný film žánru "Sword and sandal"! Pompeje roku 79 n .l., sexuální otrokyně, svalnatí gladiátoři, sex. orgie a jedna tajemná královna meče Berenice, hrála ji Samantha Fox, která byla doslova všude. Některými soft-core erotickými scénami a násilím měl film blízko ke slavnému Caligulovi, a jeho méně zdařilým bratříčkům (ostatně hrál zde třeba David Brandon známý z D'Amatovi verze "Caligola: La storia mai raccontata" z roku 82, kde si zahrál hlavní roli'), finální scéna zkázy Pompejí zas obrazně vycházela ze samotné klasiky z roku 59'. Zápory: Hloupý děj, polovina filmu vychází jen ze špatných ateliérů a různých chodeb, nebo nudných a stále dokolečka se opakujících sexuálních scén, špatné hraní (Donald Pleasence jako Clodius byl nemožný), tragická hudební kulisa-jen jakési zvuky orgastického potěšení. Klady: Snad jen krása hereček Fox, Danning a Chanel a nějaké ty vynalézavé scény z arény (ostrý disk+docela gore scéna, houpačka nad bodáky), nebo předtím páka nad ostřím čepele, jinak jako celek téměř o ničem.

plagát

Nostradamus: Fakta (2006) 

Tak já nevím, ono to s těmi Nostradamovými jasnovideckými předpověďmi budoucnosti asi zas tak horké (především v nejbližších letech) nebude, i když někteří z nás se nás všechny ostatní skeptiky snaží přesvědčit o pravém opaku. Ocenil jsem především to, že dokument byl značně vyvážen, byly tam pro i proti, tedy příznivci i odpůrci, každý z nich prosazoval samozřejmě tu svou teorii. Dokument se zaobíral i samotným Nostradamovým životem od jeho dětství přes studentská léta, až se dostal na samotný královský dvůr, kde si získal důvěru Kateřiny Medicejské. Později byl znám už takřka po celé Evropě, aby nakonec roku 1564 dosáhl vrcholu své kariéry, kdy byl jmenován dvorním lékařem a rádcem krále Karla IX., o dva roky později pak Nostradamus zemřel. Proroků naše bohatá historie už zažila spoustu, ať už to byli starozákonní Jeremiáš, Ezechiel, Zachariáš nebo třeba později světská Sybila nebo různé indiánské kmeny, např. Mayové. Většinou šlo o předpovědi katastrof, něco z toho všeho se už (snad?) dávno stalo-vyplnilo, na něco se netrpělivě čeká, např. na rok 2012, ale to se čekalo i na konci 20 století, vzpomeňme si na konec roku 1999 a začátek roku 2000 a na všeobecnou paniku na přelomu tisíciletí...

plagát

Ženu ani květinou neuhodíš (1966) 

Tak já nevím ale moc mě tohleto Brodského Donchuánství proti své vůli nevzalo, film byl místy opravdu vtipný, dialogy zdařilé (režisér Podskalský a Dietlův scénář byly jistě zárukou), líbila se mi moc např. mladá šestadvacetiletá Jana Brejchová (zde opět po boku svého tehdejšího manžela), jako puberťačka byla kouzelná (starší pánové, jistě vědí, jak to občas chodí, když si někam vyrazí s mladší, ještě nácti-letou milenkou), ale film i tak jako celek na mě působil neslaným-nemastným dojem, občas nuda, pomalu se to vleklo, co mě na něm fakt otravovalo, tak to byly všecky ty hudební scény komorního souboru. Neříkám že film je svým tématem u některých skupin stále aktuální ale jako na celek na něj jistě zapomenete hodně brzy, platí pro něj totiž to známé jednou a dost..

plagát

I grandi condottieri (1965) 

Dvoudílný biblický epos těm, co se zajímají o starověkou historii, potažmo o historii starých Izraelitů pod nadvládou Filištínských hluboko před narozením Krista, netřeba představovat. První epizoda je o Gideonovi, kde hraje známý Fernando Rey anděla a Ivo Garrani titulní postavu Gideona. Povídka je hodně ukecaná, nezáživné je i samotné omšelé prostředí, kde se filmovalo a celkově spíše nudí. Druhá je o něco málo lepší, co se týče akce a siláckých efektů, ale zase narozdíl od Gideona se odehrává především ve studiu. Samsona zde hraje svalnatý Anton Geesink, ale představí se tu i Rosalba Neri jako lstivá Delilah. Film má velmi malé náklady, technicky je skoro nenáročný, výprava je chudá, obraz tmavý, jednobarevný. Film, na který lehce zapomenete, chybí např. nějaká stěžejní akce (zbourání svatostánku je zatraceně málo) či známější filmová star...

plagát

La coda dello scorpione (1971) 

Teprve druhé Martinovské giallo rok po předchozím mistrovském kousku "Strange Vice of Mrs. Ward" v hlavní roli se sexbombou Edwige Fenech. Opět velmi strhující a vzrušující příběh s chytrou kriminální zápletkou a vynikající pointou (rozuzlením), velkým množstvím falešných stop, napínavými momenty (scéna za bouřky byla fantastická), efektními krvavými vraždami ve znamení škorpióna, tajemný černý zabiják, krásné ženy (především svůdná kočička Anita Strindberg jako Cléo), oproti jiným "jen" decentní nahota (pro někoho možná malé mínus), atmosferické hudební skóre (Bruno Nicolai), která trochu připomínalo Morriconeho styl. Samotným vrcholem filmu byla skutečně vzrušující atmosférická zápletka, která se odehrávala na jachtě v pozadí krásné scenérie egejských skal v Řecku. Opět jeden z mistrovských filmů ve svém žánru (téměř nemající slabin) od jednoho z jeho předních tvůrců, při kterém se rozhodně nebudete nudit, cca každých 10. minut se v něm něco děje a vy jste neustále ve střehu a napětí. Z herců jasně dominovalo trio Hilton (Peter), Strinberg (novinářka Cléo) a policejní inspektor Pistilli. Nemůžu jinak než dát Martinovi opět, už podruhé plný počet 5*. Komentář zde jako 5. v pořadí.

plagát

La casa della paura (1973) 

Neznámé, ale jinak celkem solidně natočené překvapivě temné giallo, ke kterému mě přilákal v první řadě místní senzačně vyhlížející plakátek. Děj filmu je prostý - sadistický zabijácký kult unáší, vězní a poté pod halucinogeny obětovává mladé hezké ženy. Vynalézavé vraždy (dlouhý kovový bodec pronikající skrz maso), kterých ale sumárně zas až tolik nebylo, decentní nahota, dobré hraní, solidní atmosféra (starý oprýskaný dům a některé strašidelné momenty) a překvapivý hlavní zabiják-vykonavatel pod červenou katovskou rouškou (i když tak od poloviny filmu jsem tušil, kdo by to mohl být, a nakonec jsem se nemýlil), konec byl slabší, akce pomalá a směšná, ale herečky všechny do jedné opravdu nádherné...Filmu bych vytkl snad jen nedostatek tajemství a momentů překvapení. Není to nejhorší giallo, ale ani nejlepší, tak něco ve středu..Podobné filmy: Bloody Pit of Horror, některé Martinovky nebo třeba podobně neznámé Amuck..

plagát

Scum of the Earth (1974) 

Typické 70' sleazy/schlock exploitation, odehrávající se většinu času v odlehlém temném stavení blízko lesa. Toho násilí zas tady tolik není, ale vraždy byly docela vynalézavé a efektní, film má solidní klaustrofobickou atmosféru a opravdu zajímavou sestavu různých charakterů složenou z Pickettovy čtyřčlenné rodiny a přeživší cizí dívkou na útěku, která tu dočasně najde útočiště poté, co její manžel byl v prvních minutách filmu brutálně zavražděn sekyrou do hrudi. Z herců s přehledem vévodí starý, nádherně hnusný, nemytý a opilý Odis jako otec rodiny a jeho polodementní synek Bo. Konec filmu byl hloupý, i když už jsme konečně identifikovali zabijáka z lesa, ale i tak se jednalo o celkem kvalitní dnes již silně polozapomenutou zábavu s velice prostým dějem a směšnými dialogy, ale s překvapivě dobrými hereckými výkony a sednoucí hudbou..

plagát

Paranoiac (1963) 

Výborný ikdyž trochu netypický HAMMER. Jinak souhlas s kolegou, atmosféra tohoto díla je to, co vskutku dělá tento film tak děsivým.

plagát

Občan se bouří (1974) 

Parádní stylové taliánské poliziotteschi, jedno z nejlepších, co jsem zatím měl tu čest vidět. Organizovaný zločin, zkaženost, korupce, a značná porce násilí v tomto neuvěřitelně pestrém, vzrušujícím, ale hlavně neuvěřitelně realistickém krimi. Všecky ty efektní živé akce, zpomalovací sekvence ve stylu Peckinpaha, automobilové honičky, to vše tady bylo opravdu přímo lahůdkové, kameraman se zde předvedl ve veloké stylu a na výbornou. Pěkná byla např. scéna na smrt vyplašeného Franca Nera vs. Mustanga, a o poutavém asi 10. minutovém finále v nějakém hangáru ani nemluvím. Již zmíněný Franco Nero si tedy zahrál hlavní roli Carla Antonelliho, průměrného italského občana, spíše vystrašeného. Ale ono se nešlo ani čemu divit (jeho role byla až do druhé půle vůbec hodně netypická, někteří z vás mohou být i trochu zklamáni, trochu mi připomínal samozřejmě svým ztvárněním Waltera Manciniho z "HITCH-HIKE"), on sám se bohužel v nesprávnou chvíli ocitl na nesprávném místě (v tomto případě při opravdu drastickém přepadení banky, kdy on sám je zmlácen a ponížen), později, pobouřený nepříliš taktním zachováním místní policie, samozřejmě vzal právo do svých rukou. Rychlý, ale opravdu velký asi pětiminutový úvod filmu, za hutného groovy zvuku titulní skladby se nesl v jakémsi násilném sledu všemožných kriminálních deliktů, něco podobného jsem doposud neviděl. Klady; Zvláštní, co se týče vizáže, tak po většinu času špinavý Franco Nero, zarudlé oči, samý šrám, jeho charismatický parťák Tommy (Giancarlo Prete), násilná akce, zvláštní neustále napjatá atmosféra tísně, brilantní kamera a parádní zvukový doprovod. Zápory: Role bývalé "BOND" girl Barbary Bach, zde ji bylo škoda, kdy tu bohužel nedostala tolik prostoru rozvinout svůj talent - kolikrát že se to vůbec objevila před kamerou? Castellari v nejlepší letech a v jedné z nejlepších svých prací, tohle je skutečný žánrový klenot (kdy se už teď těším na další jeho poliziesca), ovlivněný americkým přívalovým trendem a krimi jako "DRSNÝ HARRY" a pod, ale to vůbec nevadí, Italové to dělali stejně vždycky po svém. V pozdních 80. letech to už ale od Castellariho nebylo ono, éra těchto filmů byla už nenávratně pryč, tou dobou hodně točil apokalyptické sci-fi béčka, ale ani ty nejsou vyloženě špatné, jako spíše zábavné. Komentář zde jako první...

plagát

Jack zabíjí obra (1962) 

Čtyři roky po úspěchu "7. Sindibádovy cesty/dobrodružství", natočil stejný režisér Nathan Juran na nátlak producenta Edwarda Smalla, který se pokoušel z předchozího úspěchu nějak profitovat, a byl jím ostatně i najat, jakýsi podobný remake tohoto úspěšného fantasy se stejným hercem v hlavní roli Kerwinem Mathewsem (předtím hlavní role Sindibáda-zde hrdinný farmář Jack). Zahrál si zde i Torin Thatcher (předtím kouzelník Sokurah -zde darebák a opět skvělý záporák, čaroděj Pendragon), hlavní ženskou roli princeznu Elaine si zahrála opravdu krásná Judy Meredith (taky vám ta holka tak děsně někoho připomínala?) a zajímavou a opravdu roztomilou roli vytvořil klasik Don Beddoe jako džin Imp. Výsledek i s menším rozpočtem byl dle mého posouzení hodně přesvědčivý, tato jakási svěží pohádková rodinná fantasy vynikala především parádním jednoduchým příběhem (romanticky dojemným), skvěle ztvárněnými charaktery, výtvarnou stránkou (animací) a pak především speciálními trikovými a všemožnými vizuálními kouzly, které neměl na svědomí jako u Sindibádovy cesty/dobrodružství uznávaný Ray Harryhausen (duch a vliv však zůstal), ale Augie Lohman (speciální efekty) a Jim Danforth (animátor pohybů). Myslím si, že oba odvedli velmi slušnou práci s předchozím filmem téměř srovnatelnou, ne-li místy dokonce lepší - všecky ty příšery jako děsivý obr hned v úvodu (vypadal jak z plasteliny), čarodějnice-démoni šlehající a prskající oheň (zde parádní scéna na lodi), mořský had, vs. dvouhlavý obr (na konci filmu), velký dravý orel jako sám čaroděj, všemožná triková kouzla a jiné vymoženosti, strašidelný hrad (vojáci-rytíři nebo ruce kouzlem samy od sebe šermující), kostry atd. Jako dítě jsem film nikdy neviděl, určitě bych neměl klidné spaní, ale oslovilo mě to i teď, v době Adventu se mi zachtělo krásné vizuálně perfektní, ale hlavně nedoceněné pohádky pro téměř všechny generace. Zarazilo mě rovněž, že zde doposud není skoro žádné hodnocení ani komentář oproti IMDb, to si tento jistě skvělý film nezaslouží. Doporučuji..Podobné filmy: Sedmá Sindibádova cesta / Sindibádova dobrodružství, Jáson a Argonauti, Zloděj z Bagdádu, 3 světy Gullivera nebo Zlatá Sindibádova cesta.