La casa della paura

Dievča z izby číslo 2a je presne ten typ gialla ktorý príliš nestavia na neznámej identite zabijaka, ale ide skôr o spiknutie tajného spolku či sekty. Patrí teda do kategórie, kde sa nachádzajú také žánrové skvosty ako La Corta notte delle bambole di vetro (1971), The House with Laughing Windows (1976), či Il Profumo Della Signora In Nero (1974). Jedným dychom však treba dodať, že tento kúsok je o dobrú triedu nižšie... Prečo? Lebo všetko je tu ťažko priemerné, herecké výkony sú veľmi mdlé, hudba nevýrazná, akcia skôr úsmevná než napínavá a scenár nudný a bez nejakých zvratov či prekvapení... Navyše, už keď som videl meno neznámeho amerického režiséra (viz jeho úbohá režijná filmografia), šípil som aj slabý vizuálny zážitok a plne sa to potvrdilo. Málo talentovaný tvorcovia nemohli dokázať navodiť atmosféru ani použitím všemožných žánrových klišé, scenár s občasnými logickými kopancami je gradovaný neprekvapivo, spiknutie a motívy sekty sú nepresvedčivé a záverečný "útok" na sídlo sekty je amatérsky až hrôza... Jediné čo sa ako-tak podarilo bol ústredný sektársky zabijak, vo veľmi vydarenom kostýme a jeho (pomerne prekvapivá) identita... (31.03.2013)

Neznámé, ale jinak celkem solidně natočené překvapivě temné giallo, ke kterému mě přilákal v první řadě místní senzačně vyhlížející plakátek. Děj filmu je prostý - sadistický zabijácký kult unáší, vězní a poté pod halucinogeny obětovává mladé hezké ženy. Vynalézavé vraždy (dlouhý kovový bodec pronikající skrz maso), kterých ale sumárně zas až tolik nebylo, decentní nahota, dobré hraní, solidní atmosféra (starý oprýskaný dům a některé strašidelné momenty) a překvapivý hlavní zabiják-vykonavatel pod červenou katovskou rouškou (i když tak od poloviny filmu jsem tušil, kdo by to mohl být, a nakonec jsem se nemýlil), konec byl slabší, akce pomalá a směšná, ale herečky všechny do jedné opravdu nádherné...Filmu bych vytkl snad jen nedostatek tajemství a momentů překvapení. Není to nejhorší giallo, ale ani nejlepší, tak něco ve středu..Podobné filmy: Bloody Pit of Horror, některé Martinovky nebo třeba podobně neznámé Amuck.. (17.12.2009)

La casa della paura je velmi obskurní giallo, které naladí svým uchylným plakátem. Divák pak má velká očekávání, která nejsou, bohužel, naplněna. Do záhadného domu totiž tvůrci nechávají nakouknout jen velmi málo, což je velká škoda. Jednoduchý děj se tak odehrává především na ubytovně, kde hlavní hrdinka pomáhá nalezt zmizelou mladou slečnu. Jak už zmiňuje Kangax, z rámci žánru jde o ne moc typické giallo, které si nezakládá na maskovaném vrahovi, ale na tajemném vraždícím spolku. Tento motiv se ve žlutých detektivkách nevyskytuje moc často a v případě jiných filmů to bývá zajímavé zpestření. Zde tomu tak není, především díky velmi slabému a místy až nudnému scénaři. Na rok 1973 jde ale určitě o pozoruhodný počin, který si měl zasloužit lepší péči. (10.04.2016)

Nie je to síce masterpiece, aj giallo značne netradičné, ale ide z toho taký ten strašne dobrý preslnený eurofeeling. Pekné lokácie(okolo Ríma, ak som správne pochopil), ešte krajšie ženy, pomerne zaujímavý dej a rozuzlenie, klasická 70s italo hudba, zopár WTF momentov. To patrí k tomu. Len si to v pohode užiť... (01.03.2021)

Príbeh ma veľa nezmyselností a docela chaoticko neprofesionálny prístup režiséra,lebo v tomto prípade tu bolo veľa vecí ale skoro žiadna nedávala zmysel asi taký miš-maš guláš.A k tomu dosť dopomohli aj zle hrajúci herci ale aspoň ženy v tomto filme prekypovali krasov.Malo to pár atmosferických chvíľok ale len sporadicky.Hlavne bola nuda z veľmi nudnými dialógmi.A neskutočne jeblé finále ma utvrdilo v tom že tvorcovia sú úplne mimo .Velmi netradičné giallo ale ani to nezabránilo veľmi slabému dojmu z neho. (06.01.2015)