forsythia

Chytrý film s výbornou atmosférou. Každý vypravěč by se měl od Nolana učit. Anebo radši ne, protože kopírovat styl někoho jiného se nemusí vyplatit.

Nemám ráda loučení. Loučení s okamžiky, o kterých vím, že už se nikdy nebudou opakovat. Uzavírání kapitol, o kterých vím, že už nikdy nebudou mít pokračování. Všechny své staré deníky jsem zničila, abych se nemohla vracet. Abych zapomněla. Já přece na lásku nevěřím. Tak proč mě to sakra tak dojalo?

Sledováním tohoto filmu jsem konečně dosáhla osvícení. Ale že mi to trvalo!!!

Pozor SPOILER: Prvotřídní terminátor v šikmookém ženském balení sbalí osamělého podivína a ke konci příběhu se z něj stane prvotřídní Meresjev. Ještě že tu máme živou předlohu z masa a kostí, jinak by se mi samou lítostí mohly poničit integrované obvody. Jinak vcelku milý příběh o kybernetické lásce.

Zpočátku to na mě působilo jako přehlídka korejských hulvátů. Jak se ale postupně příběhy odvíjely, postavy začaly dostávat konkrétnější obrysy a já si uvědomila, že s napětím sleduji, jak která linie dopadne. Chvílemi se zablesklo i nějaké to dojetí. Srovnávat s Love Actually to nebudu, to by bylo zavádějící.

Legendy jsou prostě živé. Jsou, existují, probíhají paralelně s naším více či méně obyčejným a "normálním" životem a zdá se mi, že Gilliam to vzal za správný konec. Svaté poslání zřejmě musí být groteskní a šílené. A blahoslavení jsou ti, kdo v sobě najdou dost odvahy na to, občas dělat šílené věci, aby třeba napravili osudové chyby, kterých se kolikrát byť nevědomky dopustili. Tenhle film rozhodně pobaví (postava Parryho - naprosto dokonale ztvárněná - je okouzlující), toho, kdo se nechá, taky dojme, ale to není to hlavní. Možná máme všichni někde svého Parryho. A nenajdeme v životě pokoj, dokud mu nesplatíme svůj dluh.

Sen je taky realita. Nebo u vás doma neteče z kohoutku celofán? Nemáte les v lodi? Na tenhle příběh se lze dívat dvojími brýlemi. Jedněmi je vidět neradostný svět ublíženého kluka, co se nedokáže vyrovnat se ztrátou otce a s matkou si očividně moc nerozumí, kluka, který odmítá dospět, utápí se v sebelítosti a utíká do snů, pravda moc hezky vyvedených snů. Druhými je vidět svět obohacený o pár dalších rozměrů. O rovinu, bez které by mezi těmi dvěma sotva nastalo nějaké souznění. Je to svět nekonečných možností a myšlenek, nádherně vyobrazený, nápaditý a hravý. Někdy mám pocit, že filmy snad schválně dávají svět snů a fantazie do souvislosti s nějakou pokud ne zrovna tragédií, určitě alespoň nesrovnalostí. Snílkové jsou divní lidé. Duševně narušení a nenormální. Jenže oni jsou i snílkové bez nesrovnalostí a tragédi beze snů. Mně z toho vychází jednoduchá rovnice. Je lepší žít život se sny, ať už jsou jeho okolnosti příznivé, či nikoli.

Nettrass: "Všechny symptomy zde ukazují na oprávněný zánik lidstva." K tomu nemám co dodat.

Pan Greysmith měl možná štěstí, že byl Zodiac dostatečně egocentrický, takže ho nechal tu knihu dopsat. Dovedla bych si představit horší scénář. Fincher se ale naštěstí striktně drží reality.

Inteligentní film, který pokládá otázky a relativizuje odpovědi. Samotná filozofická úvaha na téma věda versus víra by byla nuda a samotná sci-fi o pokusu o kontakt s mimozemskou civilizací by postrádala hloubku. Takhle to bylo tak akorát.