robbez

Drsné, naturalistické, syrové, depresivní, ale zřejmě pravdivé.

V jednoduchosti obyčejných lidských osudů a příběhů je neobyčejná síla.

Celkem příjemný a mile plynoucí příběh o tom, jak M. M. byla jedinečná a úžasná a zároveň měla problémy sama se sebou, s muži, s filmaři a vlastně se všemi lidmi, se kterými se nějakým způsobem dostala do kontaktu. :)

Kreslená zvířátka jsou neopakovatelným způsobem kouzelná a roztomilá a Renée Zellweger rovněž.

Režisér Nolan je zřejmě nějak těžce posedlý přesuny časoprostorem, protože tohle je už minimálně třetí film se stejným tématem. "Hlubokomyslné úvahy" o tom, zda zabitím svého dědečka v minulosti zabiju i sám sebe, už mě nějak neoslovují. Prostě právě teď je včera, dnes i zítra a už to stačilo. Jinak je to žánrově především akční film, což opravdu není moje parketa.

Jak už bývá u Zelenky zvykem, vytvořil na české poměry opět dost neobvyklý film. Kdo je vlastně modelář? Naivní idealistický snílek, který chce spravedlivý svět nebo totální mimoň a posedlý fanatik? Upřímně řečeno, je mi to vlastně jedno. Film u mě nějak nevyvolal potřebu klást si tyto "zásadní" otázky, které bych si asi po jeho shlédnutí klást měl. Droneman chce být nějak příliš vážný a angažovaný, což mi u Zelenky moc nesedí. Jeho filmy byly vždy typické svou hravostí a schopností mystifikace, což mi tady bohužel chybělo.

Vzhledem k osobě režisérky jsem od tohoto filmu čekal asi něco víc: třeba nějaký hlubší pohled na Mikoláškovo léčitelství nebo jeho křesťanskou víru. Také mi vadilo přílišné soustředění na Mikoláškovo pronásledování komunistickým režimem po Zápotockého smrti. Jen v občasných pohledech do minulosti se objevili rodiče, práce v zahradnictví, uzdravení sestry a učednická léta u staré léčitelky. Ve filmu pak především chyběl výsledek soudního procesu. Takhle to vypadalo, že vinu vzal na sebe jeho asistent a Mikolášek byl snad osvobozen, což ale nebyl. Navíc Mikolášek žil ještě mnoho let po propuštění z vězení a toto období jeho života je zde zcela opominuto. Trojan starší ve své roli (jako tradičně) působí velmi sugestivně, ale zároveň jaksi chladně a bez emocí.

Celkem standartní životopisný příběh. Tvůrci si však vybrali pouze skladatelovo dětství a dospívání v Bonnu (plus krátkou návštěvu Vídně a hypotetické setkání s Mozartem, které však možná vůbec neproběhlo) a pak závěr života, kdy se synovcem pobýval u svého bratra. Tyto dvě časové roviny tvůrci neustále střídali a prolínali, což obecně nemám v oblibě. Rád bych také sledoval nějaké výjevy z jeho vrcholného tvůrčího období ve Vídni.

Mile feministická pohádka v historických kulisách aneb nezvykle emancipovaná zahradní architekta je tak přirozená a úžasná, že svým důvtipem a moudrostí uchvátí celý panovnický dvůr i s francouzským králem.

Tento film je ideální sledovat krátce před spácháním sebevraždy.