robbez

Typický artový film, ve kterém postavy vedou sofistikované literární dialogy, kterým není příliš rozumět. Bezradný spisovatel zřejmě moc neví, o čem má psát. Představuje si rozhovor muže a ženy. Žena začne vyprávěním o mystickém sexuálním probuzení v deseti letech na houpačce a pak převážně prezentuje své znechucení muži. Muž se občas na něco zeptá a především pak vypraví "poučné" historky ze života zvířat a rostlin. Výsledkem je zjištění, že láska není možná a je to jen nenasytná vlčice. Bylo to celkem sugestivně několikrát zopakováno, takže jsem tomu uvěřil. N. Cave tam ještě zazpívá Into My Arms. Spisovatel už to napětí nemohl vydržet, šel na procházku do lesa a pak se z toho všeho rozplakal. Vše končí pohledem do obrazu na stěně. Každopádně atmosféra zahrady uprostřed léta s hmatatelnou tíhou mezilidských vztahů a života vůbec byla vlastně docela působivá.

To nejlepší z filmu je spíše odvarem z předchozího Nebe nad Berlínem. Tentokrát i druhý z andělů zatouží být člověkem, ale nějak podivně se v tom životě plácá. Samotný příběh je dost bizarní a nesourodá slátanina andělů a andělky Nastassji, artistů a trapných mafiánů. A do toho tenhle Gorbačov, Lou Reed a pokušitel Dafoe. Nakonec to vypadá, že padouch nebo hrdina jsou všichni jedna rodina. Pořád to má něco do sebe, ale "Nebe" už to není. Dvakrát do téže řeky prostě nevstoupíš.

Anděle nevidíme a neslyšíme, ale jsou tak blízko mezi námi. Úchvatná černobílá estetika andělského světa v kombinaci s podivnou atmosférou Berlína se zdí. Zajímavá představa, že anděl by se chtěl stát člověkem, aby mohl vnímat svět všemi smysly a nejen duchovně a pocitově. Mě by zase lákalo (asi jen na chvíli) být andělem, který nepozorován prochází městem a vnímá ("slyší") myšlenky všech lidí okolo. Připouštím, že někdy je to melancholické bloudění andělů v ulicích Berlína a šmírování nejrůznějších lidských myšlenek a pocitů už trochu otravné a nudné. Nečekaná bizarní spojení, kdy v jednom filmu potkáte bývalého anděla poručíka Colomba a zároveň se účastníte koncertu rozervaného a mladého Nicka Cavea. Reminiscence na německou minulost a postava starého vypravěče. Nemyslím si, že je to jen nějaká intelektuální "pseudoartová" onanie. Některé myšlenky mají opravdovou hloubku a krásu.

Zajímavý film se zvláštní atmosférou a nečekaným koncem.

Závěrečná scéna zázraku a změny reality v čase je jistě originální a zajímavá, ale jinak je to na mě příliš depresivní a bezútěšné. Permanentně sociálně kritické aneb v Rumunsku všechno stojí za hovno a pomůže už jedině ten zázrak.

Má to určitou zvláštně klidnou a meditativní atmosféru, ale meditovat nad klíči ve vrátnici nebo v čekárně u lékaře je trochu divné. Celkově značně nudný film o ničem.

civilní, melancholické, mrazivé, pěkné Brno a Norsko

Místy příliš rozvláčné, ale celkem působivé.

Příliš mnoho vyhrocených emocí. Každý ubližuje a zároveň je i jemu ubližováno. Spousta komplexů, frustrací a nakonec začnou z nebe padat žáby.

Vizuálně podmanivé, ale myšlenkově nic moc.