ImDude_man

Tento filn jsem poprvé viděl jako náctiletý rádobyintelektuál na ČST2 při přehlídce Felliniho filmů a pak po 20ti letech v klubovém kině. Propastný rozdíl ve vnímání. Po těch 20ti letech jsem si to neskutečně užíval. Naplno prožíval všechen humor, poezii i laskavost. Prostě nádhera. Jeden z mých Top 10. Všechny ty postavičky: Vrčící maminka co se jde zbláznit a zasebevraždit, nonšalantní nefachčenko strýček, vzteklý tatínek co si jde urvat hubu až ho nakonec fašisti nalejou ricinovým olejem, prdící a na šukání vzpomínající dědeček, bláznivý ženskou chtějící a kamenující strýček močící skrze nohavice, číča Gradisca, prsatá trafikantka a hopsající blikající auto ve stodole plné pubertálních tužeb. Nádhera. Každý v sobě aspoň část některé z těch postav máme, každý jsme v nějaké podobě něco z toho zažili. A pokud ne tak snad ani nejsme živoucí bytosti. Čestné místo v mé DVDtéce

Clint Eaastwood čím je starší, tím točí lepší filmy. Jeho ubrblaný dědek, co se nakonec spřátelí s "rákosníkama" od vedle je dojemná postava, která má ve své drsnosti srdce člověka, který pro své přátele nakonec obětuje svůj život. Je to také poctivec, který při zpovědi sdělí mladičkému faráři všechny tři hříchy od roku 1968. Prostě chlapík, kterého byste asi chtěli mít za souseda, pokud jste slušní poctiví lidé. A jen tak pro zajímavost: Kdo hrál moře v závěrečné scéně, kdy Thao jede ve zděděném Gran Torinu po nábřeží? No? Uhodli jste je to producent, režisér, hlavní postava a spoluautor závěrečného songu a nejspíš i zpěvák Clint Eastwood.

Aby si člověk mohl vychutnat beze zbytku tento film, potřebuje jazykovou průpravu, protože každá postava mluví jiným slangem. Šerif a paní Munson reprezentují starobylý slang jižanských černochů s po gospelovsku protahovanými vokály a polykanými koncovkami, "Pověstný inside man" Marlona Wayanse zase mluví sekaným slangem negerských gangů poslouchajících rap. Půvabný je dělňas J.K.Simmonse s jeho syndromem dráždivého střeva a přítelkyní Mountain Girl s neholenýma nohama a samozřejmě šroubený akademik Toma Hankse, vyžívající se v těsných prostorách. No a nesmíme zapomenout na tupce Lumpa, co nakonec přijde na všechna řešení a který ví, že "There is no I in a team". Vyznamnou roli má i obraz mrtvého manžela paní Munson Othara visící nad krbem, který je své ženě majákem i bárkou... Prostě skvělé.

Coenovci jsou asi nositeli nejbizarnějšího humoru na filmové scéně a tímto filmem si pořídili do svého panoptika další neuvěřitelné postavičky. Ani nevím, kterou figurku dát na piedestal pomyslné absurdity. Jestli Malkowitchova WTF Coxe, vylízané pako Brada Pitta nebo paranoidního stavitele kurvítek Clooneyho co si vždycky stihne ještě zaběhat či vadnoucí kopretinu Frances McDormand. Korunu všemu na konci nasadí J.K Simmons v roli nic nechápajícího šéfa sekce CIA se svým udiveným (v překladu) "No to mi ho teda vyndej". Nicméně Linda dostala své plastické operace, takže to vlastně všechno dopadne po americku dobře. Zkrátka jsem se smál a smál od začátku až do konce. Kde ti bráchové na ty týpky chodí?

Řekl bych, že asi nejlepší film z bývalých komoušských zemí, který popisuje onu dobu. Je v něm jak beznaděj, tak všudypřítomné fízlování a přitom nezapomíná na to, že nejsme jen dobří nebo špatní. Postava fízla Gerda Wieslera a jeho život jsou tak neuvěřitelně prázdní a přitom má v sobě potlačovanou touhu a vášeň a neunese jejich konfrontaci se silným vztahem a naplněným životem umělecké dvojice, kterou má sledovat, i peklo jejich nutné expozice vůči režimu (zejména hereččinu), které naknec vyústí v tragédii. Téměř nulové herecké prostředky Ulricha Müheho jeho prázdnotu a vyprahlost ještě podtrhují. Jedním slovem: klenot. Kéž by se u nás přestaly točit sladkobolné romantizující filmy o této době a někdo natočil takovouto syrovou pravdu.

Asi se bude můj komentář lišit od většiny zde a nevyhnu se úplně politice, ale já ten film považuji za esenci oslavné propagandy. Joseph Goebbels by jásal. Film může soutěžit s jeho "Pýchou národa" o nejlepší propagandistický film: USA napadly Irák na základě lživých obvinění, okupovaly jej a rozvrátili. A černobílé zobrazování hrdinných pyrotechniků a proradných iráckých teroristů (co takhle občanů okupované země bojujících proti okupantům) je zde vystavené jak houska na krámě. Udivuje mně, že to nikdo neprohlédl a přitom zrovna my bychom měli být vůči těmto věcem citliví. Jinak syrová forma vyprávění i technického provedení filmu jsou zajímavé, ale ta propaganda z toho trčí jak sláma z bot