ImDude_man

Uvřískaná pičovina. Přepnul jsem na to někdy v půlce a po deseti minutách říkám: To musí být Troškovina. Jdu ke kompu a richtig. Další z mnoha důvodů, proč by mělo být českých režsérů o trošku méně. Výjimkou z tohoto pravidla je asi jen Princena Jasněnka

Já Aleca Baldwina nemám moc rád, krom Honu na ponorku a snad Norimberského procesu mi ve všem ostatním, co jsem viděl přišlo, že přehrává, že je jak "otravný pomeranč" (annoying orange). Ale tady mně překvapil úsporností a civilností. Ono asi slepci nic víc nezbývá. Hodně dobře napsané dialogy. Asi 20 minut mi trvalo, než jsem poznal, že ta dáma je Demi Moore.  Ta po těch plastikách vypadá dost jinak, ale nestala se z ní obluda jako z Mickey Rourka. Zajímalo by mně jestli jí i v těch jejích 60ti letech ty dudy pořád tak trčí dopředu a nebo si nechala ty silikonové pytlíky k stáru vyndat? Ze začátku, kdy se děj rozjížděl a figuroval tam její psychopatický manžel mně to strašně nebavilo, ale po jeho internaci a jejím nástupu ve slepeckém centru to začal být zajímavý film.

Mám rád dobré jídlo, když jdu do restaurace na večeři, je to pro mně zážitková záležitost. Dobré kuchaře považuji v podstatě za umělce, kreativní lidi. Takže tuhle show prožívám s účastníky, raduji se z každého pozitivního hodnocení, je mi líto každého vyhozeného a tu radost projevuji i fyzicky.. Zvedám vítězně ruce nad hlavu, volám hurá, skvělé. Fakt si to užívám. Ostatní reality show jsou šílené sračky. V téhle vystupují lidé, kteří něco umí a umí to dobře. Nejsou to jenom Frantové, co přefikli Amandu nebo Dianu v nějaké nablblé vile kdesi na ostrově.

Já nechci vystupovat jako odpůrce změny pohlaví, film ukazuje společenské složitosti tohoto procesu, ale nezaznívá tam jedna důležitá, dokonce bych zdůraznil ta nejdůležitější informace: Transgender lidé umírají poměrně brzy z důvodu celoživotní chemické zátěže organismu, kterou tato změna s sebou nese. To by v takovýchto filmech, které mohou být návodem pro psychicky neukotvené mladé lidi, mělo zaznít se vší důrazností. Jako příklad uvedu vynikající českou novinářku Terezu Spencer (roz. Dmitrij Spanilý), která zemřela v 55ti letech na problém se srdcem.

Já nemám ve zvyku si vylívat srdce, ale udělám výjimku. Polovinu filmu jsem probrečel kvůli smrti Frostyho ženy. Já vím, že je to jen filmová postava, ale ten kdo ji napsal musel takového člověka potkat. A já jsem ve svém životě nezažil tak citlivou, empatickou a moudrou bytost, která veškeré své bytí podřídila budování jemného přediva vztahů ve své rodině. Navíc je k tomu třeba přičíst neskutečně silný herecký výkon Abigail Spencer. Vím, že ten film o tomto není, ale právě na tomhle ´vedlejším ději mne filmaři dostali na lopatky.

Příběh dvou zanícených perfekcionistů a jejich vzájemný souboj vyvrcholující konečně vzajemným pochopením a akceptací je skvělý a výkon JK SImmonse je démonický. Ale pro mně je celý film hlavně o hudbě. Ta je ve filmu skvělá a já jsem film proseděl prakticky zježený od hlavy až po poslední pubický chlup. Při prvním shlédnutí jsem příšel o celé dialogy, protože jsem si ještě po skončení hudebních sekvencí klepal nohou do rytmu a v hlavě si přehrával celé fráze dokola a dokola. Jak říkal můj nejoblíbenější hudebník Frank Zappa: Jazz is not dead it just smells funny. Ano jazz umí být skvělý. Nekupuji běžně soundtracky, protože jsou na nich když tak pár dobrých věcí a zbytek jsou sračky. Ale tenhle si určitě pořídím.

Jeden den přišel náš mladej, že má tip na dobrý seriál o vařičích drog. Říkám si: Zas nějaká americká sračka. A ještě ke všemu ten fakt "povedený" český překlad názvu (který je navíc v originále slovní hříčkou, pokud má tedy úsloví lámání chleba - breaking bread v angličtině kromě toho křesťanského i stejný přenesený význam jako v češtině)... A pak už si jenom pamatuji, jak sjíždím jeden díl za druhým a ne a ne se odtrhnout od bedny dokud mi vždycky hlava nepadala únavou. Hustý!! Fakticky hustý!!! Bryan Cranston hraje absolutně věrohodně takového toho tichého vodu, co ne že břehy mele. On je rovnou rozpouští v žíravinách, aby nestály v cestě jeho snu o zabezpečení rodiny. A ještě se k tomu geniálně skrývá za svou fatální nemoc tam, kde by jeho typ reakce na určité situace zdravého člověka kompromitovala. Plné skóre.

Tento film je silným protikladem propagandistické slátaniny Smrt čeká všude od Kathryn Bigelow. Komorní drama postupně rozkrývající rozklad lidské psychiky vystavené válečnému stresu v podivné válce, která nikomu neslouží, jen velkým penězům. Vše je okořeněno o rozměr single matky, vychovávající syna bez mužského vzoru. A tak se před námi rozvíjí obrázek jednoho z aspektů dnešní Ameriky. Té Ameriky, v níž vlastenecky naladění lidé křičí, že chtějí svou zem zpět. Ameriky, která musí vyvěsit vlajku vzhůru nohama. Ameriky, která volá o pomoc. America calls for help! 80%

Neuvěřitelně zábavný a milý film. Kdosi tady uvedl, že se našlo místečko i pro britský humor. V mých očích ho tam jsou spousty, záchvat smíchu dostávám, když tatínek Petera Petera Colta v podání Bernarda Hilla ráno vstává ve svém tree house a bušíc se v prsa vydá ze sebe Tarzanův pokřik, načež maminka zaklapne v ložnici budík.... Paul Bettany je jednoduše skvělý. A navíc miluji tu jeho šroubenou britskou výslovnost když bráchovi Carlovi říká: O God you really are a wanker, aren´t you? Navíc vypointovaný vtípek Deep Throat Director´s Cut o dobrou hodinu později v podobě znovuobjevené vášně rodičů a tatínkův lišácký úsměv když Peterovi říká: ´morning, son. Prostě mám ten film rád a dávám plný počet hvězd.

Myšlenkově neskutečně intenzivní film. Dost dlouho jsem ho rozdýchával. Skrze ostře vyhraněné názory a zároveň rozporuplné pocity hlavní postavy, židovského nácka Dannyho, jakoby si režisér filmu promítal své vlastní pochybnosti, svůj vlastní boj s židovstvím a judaismem. Nelze nezmínit skvělý herecký výkon Ryana Goslinga v roli hlavní postavy. Geniálně zpodobněné kontrasty ostrých názorů na judaismus vs jeho láskyplné ošetřování a oprava zneuctěné a poškozené tóry, jeho agresivita vůči vlastním lidem i ostatním náckům vs záblesky něhy (lze-li něco takového popsat u vztahu opepřeného používáním s-m prvků) ke Carle, jeho inteligence a schopnost formulovat názory vs tupost a buranství soukmenovců z náckovských táborů, jsou výmluvnými atributy jeho boje se sebou samým. Odpálení se v synagoze se podobá sebeobětováním islámských radikálů ovšem v kontrastu k těmto aktům sebezničení je Danny díky vlastnímu preventivnímu evakuačnímu zásahu jedinou obětí nálože, kterou sám nastražil. Strašně moc chtěl zabít nějakého Žida. Ne o tom jen mluvit. Tak to nakonec udělal...