raikonen16

Zatímco v prvním setu je to energický a dravý jak Kyrgios, postupem času tempo i scénář padají a nepomůžou tomu ani hrátky s kamerou. Třetí set už je pak dost odchozenej. Herecky a hudebně nelze nic vytknout, ale kdo v tom vidí Lucův nejlepší film, toho asi Tasha trefila tenisákem do hlavy. A pls už nikdy žádný zpomalovačky.

Splněný sen fanoušků Duny. I přes změny oproti knižní předloze (nebo možná právě díky nim) funguje druhá část od první minuty skvěle. Vizuálně jsme možná ještě nad úrovní první části a budování světa Arrakis je něco, co jsme tu od Pána prstenů neměli. Už v prvním filmu Villeneuve a spol. potvrdili, že mají skvělý smysl pro detail, což je v druhé části dotaženo k dokonalosti. Zlepšení se dočkalo i tempo filmu, ikdyž ani tedy to není perfektní, kdy poslední cca čtvrtina filmu je možná až moc uspěchaná. Co ale vše spojuje jsou herecké výkony, kde se do popředí dostávají přdevším ženské postavy v čele s děsivou Rebeccou Ferguson. Čest mužskému osazenstvu děla především Chalamet, který projde neskutečnou proměnou a závěr je něco, co ve mně zůstalo ještě dlouho po skončení filmu. Jen škoda ne moc prostoru pro imperátora Walkena. Dejte mi Spasitele Duny, koření musí proudit!

Jakmile se v Napoleonovi bojuje, je to starý dobrý Ridley. Jakmile se ale mluví i vypráví, skřípe to jak konstrukce na noze Bonaparteho ministra zahraničí, jehož jméno si stejně jako u 90 % postav tohoto filmu nebudete pamatovat. V celku ale víceméně získáte relativně ucelený přehled, co Napoleon udělal a kde bojoval. Proč tomu tak bylo, a jaký vliv na vše vlastně měla Josefína, na to si budete muset počkat do režisérké čtyřhoidnové verze. Střih je totiž opět Scottovým nepřítelem.

Tvrdá obžaloba Polska i zdánlivě humánní Evropy. Černobílá kamera možná působí prvoplánově, ale má své opodstatnění a v některých momentech dává vzpomenout na filmy s podobným tématem ale z jiné doby. Převážně syrovému zážitku neškodí ani občasné odlehčení, někdy je ale Holland až příliš doslovná (ukázkovým příkladem je epilog) a některé motivy nechá tak trochu odejít do ztracena. Přesto působivý komentář, který v našem prostoru zůstává ojedinělým.

Film, který tak trochu bloudí jako Hanč ve vánici. Zásadním problémem je to, že scenárista a režisér v jedné osobě neví, jestli se chce více věnovat životu Bohumila Hanče nebo Emmericha Ratha. V obou případech jde o zajímavé osobnosti, které by unesl i jeden film, ale tvůrci jsou tak na půli cesty. Stejně tak se ne úplně podařilo přecházet mezi dobou okolo závodu a obdobím, kdy se starý Rath chystá na olympiádu. Přitom interiérové sekvence a především scény na vrcholcích zvládá film takřka na výbornou a nezadá si se zahraničními velkofilmy. I přes problémy jde o nadprůměrný český snímek. Jen škoda práce s některými (především) ženskými postavami. A také Vrbatou, jehož výstup by šel shrnout slovy přišel-viděl-zemřel.

Takhle má vypadat Gotham. Minimum denního svěla, déšť a všudypřítomné podsvětí. Reeves po skvělém Baleovi a za mě nevýrazném Affleckovi přináší nečekaně nového Batmana, který je zatím jeden z nejuvěřitelnějších. Pattinson předvádí skvělý výkon v roli autistického introvertního miliardářského synka, který po nocích snad než aby bojoval za spravedlnost (ačkoli se sám tak nazývá), chce především v ulicích města rozsévat strach. K tomu je tu jeden z nejlépe zpracovaných protivníků netopýřího muže (po Zmizení opět skvělý Dano), démonický Penguin, uvěřitelná Catwoman, orginální Alfréd a možná trochu přehlížený Gordon. Skvělá Fraserova kamera a Giacchinova hudba dělají z tohoto filmu jeden ze zážitků nejen tohoto roku a film, který se vám vryje do paměti a budete ho chtít co nejdříve vidět znovu.

Skvělá věc pro nostalgiky (mezi které se řadím). Vidět spolu na plátně Garfielda, Maguirea, Molinu a Dafoea je paráda a vlastně asi hlavní tahák filmu, který jakoby někde zapomněl scénář. Zatímco předchozí dva díly fungovaly jako skvělý středoškolský superhrdinský film, tady jako by přechod na vysokou vše zbrzdil a celý film trpí až určitou přeplácaností. O charismatu Toma Hollanda hovoří nejvíc fakt, že se v nejdojemnější scéně nevyskytuje. Pořád jde ale o dobře vypadající zábavu, Marvel nicméně zoufale potřebuje novou krev. Ms. Marvel a Moon Knight musí přinést něco svěžího.

Vinterberg to znovu dokázal. Skvěle napsané a přitom poměrně komorní drama, které opět nechalo vyniknout Madse Mikkelsena. Chvíli vás nutí smát se opileckým eskapádám ústřední čtveřice, chvíli vás zase mrazí, co se na kameře i mimo scénu odehrává a občas ve vás vyvolává falešné naděje. Scénář skvěle vystihující pocit prázdnoty a bezcennosti doplňuje skvělá chvílemi dokumentární kamera a dorý výběr hudby. What a night!

Srdcervoucí, pravdivé, dojemné, děsivé, nezapomenutené. Baumbach napsal a natočil dvě hodiny uvěřitelných a zároveň silných dialogů, které spolu s pěknou scénou a především hereckými výkony udrží pozornost i pro tenhle typ filmu netradičně dlouhou stopáž. Adam Driver předvádí nejlepší výkon kariéry, Johannson, Dern a Alda pak pomáhají vytvořit tenhle klenot.

Naprosto nedotažený poměrně zajímavý nápad, u kterého jsem věřil, že si s ním Curtis hravě poradí. Nakonec se ale nápad topí ve spoustě nelogičností (kdo si na Beatles pamatuje, Lennon, důsledky konání hlavního hrdiny) a film se vlastně chová jako manažerka v podání Kate MacKinnon, tedy "pojďme z toho vydojit co nejvíc peněz". Snímek tak drží nad vodou Boylova tradiční hravost a také sympatické výkony všech zúčastněných včetně Sheerana, který je schopný si ze sebe udělat legraci.