Recenzie (1 009)
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/198/162198783_258108.jpg)
Rosetta (1999)
Dardenneovsky vtažené do absolutního maxima. Rosettou poprvé odrovnali festival Cannes a od té doby jsou vždycky vrcholem. Jejich optika patří mezi evropskou špičku. A Rosetta vtahuje diváka do příběhu autentickým příběhem, který nátlakově odrovnává v plném rozsahu.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/444/159444311_018263.jpg)
Duna (1984)
Když jsem četl Velkou rybu od Davida Lynche popisoval Dunu za svůj nejhorší počin ve filmové kariéře. A musím souhlasit. Ale ostatní (nejen) vrcholná díla jsou vize, temné stránky duše, hypnóza, snění, sny, bádání, vnímání, zápletky, labyrint - formálně tajemné, mrazivé atmosféry pohlcující do divákova nitra - zkuste Mulholland Drive, Lost Highway, Blue Velvet a vnímejte, co jste ještě nezažili.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/973/158973662_bd4f97.jpg)
Prelomiť vlny (1996)
Lars do diváka bodá stejnou silou, jako u Idioterne, Dogville, Dancer in the Dark a má pořád sílu. Emocionálně zdrcující.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/030/248/30248182_df4661.jpg)
There's Only One Sun (2007)
Vizuálnost. Barvy protékající přes obrazovku.
Nachtstück (2006)
Opět výborný Peter vybroušený do detailu.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/686/160686114_43940b.png)
Hit TV (2016)
Kesh má styl, který dokáže proniknout v plném snění vědomého diváka. Klíč od brány neon-ových světů optiky (nyní už kontroverzního) Refna, nebo (skrytě psycho-prázdného) Korineho v depresivním artu pro nejzkušenější diváky. A zde je natěšenost na velké plátno v plnohodnotné stopáži maximální.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/761/159761956_cae354.jpg)
Dieťa (2005)
Tak tyhle festivalovky beru všemi deseti. Autentičnost dýchá z obrazovky maximálně. Depresivnost, realita podaná ve skvělé formě. Dardenne brothers mají skvělou (evropskou) optiku, která mi už nějakou dobu chyběla. A mám pocit, že Rosetta (1999) v Cannes dýchá dodnes.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/557/159557957_b07fca.jpg)
Realita (2014)
Dupieuxův mindfuck, který mi udělal díru do hlavy. Na podobný tranz jsem čekal od psychothrilleru Enemy, a smysluplného The Frame.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/449/160449630_4fd3c8.jpg)
Špičák (2009)
Yorgos Lanthimos je vládce bizarní řecké vlny, ihned po Humrovi jsem věděl, že tenhle tvůrce bude můj šálek kávy, zatímco Humr v Cannes vyvolal smíšené pocity - Špičák diváky odrovnal na plné čáře. Haneke zde dýchá ze všech stran. Sexuálně perverzní záležitost. Tak autentické, až z toho mrazí.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/163/601/163601636_1881ab.jpg)
Homár (2015)
Pro mě vrchol Cannes 2015. Těžký trademark naplňující očekávání. Yorgos Lanthimos - řecká zvláštní vlna silně bodnutá do nevědomého diváka. Lanthimosova nebezpečná myšlenka budoucnosti až mrazivo pulzující.