Tuxedo

Nadprůměrný horor s pár překvapeními pro zkušenějšího diváka. Zdejší postavy naštěstí vědí, že jsme home invasion viděli stokrát, takže se moc neptají, nýbrž jednají. A do určité míry (a chvíle) i racionálně. Zasazení do osmdesátých let nevyužité, tvůrci se jen chtěli vyhnout chytání mobilního signálu.

Na jedničku se vzpomíná dodnes, tohle vyšumí tak do měsíce. Zřejmě existuje dobrý důvod, proč se Vaughn dosud pokračováním vyhýbal. Jako by se nedokázal poprat s tím, o čem mají druzí Kingsmani vlastně být. O Eggsyho dvojím životě, o znovunalezeném kolegovi, o Statesmenech? A protože hlavní zápletka by nezabrala víc jak deset minut, je o tom všem a mnohem víc, a Kingsman: Zlatý kruh tak většinu času působí jako dlouhé oddalování finálního střetu, které se naštěstí ukáže být takovou menší náplastí za to předchozí přešlapování na místě. Jedinou opodstatněnou vedlejší linkou je ta s prezidentem, protože tam se prostě tvůrci strefují do černého. Povinné prostřihy na zlověstné plánování v padouchově sídle jako by vypadlo z Austina Powerse, ke kterému se Kingsmani blíží také vršením spotřebních nápadů (robopsi vedou). Jsou tu pořád fajn postavy (ale je jich tolik, že vlastně nikdo pořádně nezazáří), osobitá, byť velmi střídmě dávkovaná akce a slušná sbírka hrubozrnných vtípků, jen se to v tom kolosu nedotažených nápadů tentokrát daleko snáze ztratí.

Nejznuděnější herci, jaké pamatuju. Klasický případ filmu, který v traileru oslní milionovým nápadem, ale s celovečerní stopáží si tvůrci nevědí rady. Hlavní je se kreativně odvázat a každému momentu dát jiný nádech, než bychom čekali, ale tady je to i na těch slabých 80 minut sakra málo. Filmu zoufale chybí téma, ten vztah ústřední dvojice a nenaplněné ambice ztroskotaného třicátníka jsou tam vlastně z povinnosti (a navenek odvázaný film se tady sám velmi svazuje klišé).

Výborná první třetina nastaví laťku hodně vysoko – perfektně nasnímaný chladný les, sympaticky sžitá parta postav a také třeba existence i jiného tématu než obvyklého „všichni tu umřeme!“. I proto je druhá třetina trochu zklamáním. Postavy své chování hodně uzpůsobují scénáři, který nás potřebuju zatáhnout hloubš a hloubš do lesa, zmíněné téma se vytahuje na povrch rychle, a tím pádem uměle a chvíli to skoro vypadá, že tvůrci nevědí, co s navařeným koktejlem s výtažky z Blair Witch, Predátora a Wicker Mana. Na rozdíl od většiny ostatních komentujících jsem uvítal závěr, který se konečně nějakému stylu, navíc dosti nečekanému s ohledem k předchozímu směřování filmu, upsal a držel se jej.

To, co čekáte z traileru, ale nic navíc a ve výsledku vlastně velmi konvenční komedie. Na rozdíl od Tucker a Dale vs. Zlo se tu neparoduje subžánr, pouze jeden konkrétní film, a to ještě velmi unyle, bez nápadu. Co je vtipného na tom, zkopírovat scénu z Přichází Satan! a přidat do ní přisprostlého sidekicka, který okomentuje bizarnost té situace? Minimálně se to velmi rychle omrzí. Někdy nadsázka ustupuje do pozadí úplně kvůli vyloženě vážně míněnému hororu či rodinnému dramatu. V Craigově předchozím celovečeráku to nepůsobilo divně, protože k tomu měl potřebné atributy (v případě hororových pasážích to byly litry krve, romantickým momentům pomáhala už dříve naznačená naivita postav a sympatičtí herci). V Little Evil se měl nejprve postarat o to, aby se divák smál, a až potom měl nahánět další zajíce.

Svérázný heist. Soderbergh má ulítlé charaktery (jen by mohly být s ohledem na tak kvalitní obsazení propracovanější) a potřebné vtipy, ale záměrně nestaví scény komediálně. Mohl by vyprávění zkoncentrovat na nejnutnější události a charaktery, ale i tak si libuje v odbočkách a bezpředmětných konverzacích o písničkách, řadící páce u auta a jméně Sylvia. Více než experimentování se mi však nejvíce zamlouvala prostřední, zlodějská část, kde má film konečně konzistentní tempo a švih. Soundtrack našlapanější než v Baby Driver.

Skvělý procedurální film o závislosti na vydělávání peněz. Energické, téměř bez zbytečných citových výlevů. Jessica Chastain mě poprvé přesvědčila, že dokáže utáhnout film úplně sama, Idris Elba po kratší pauze konečně zase předvádí to, kvůli čemu mu všichni prorokovali velkou hollywoodskou budoucnost.

Těch 15 minut, ve kterých vystupuje Arnold, je docela zábavných. Zbytek je nenápadité mockumentary, s humorem spočívajícím v tom, že ostřílení nájemní vrazi jsou zesměšňováni těmi nejprofláklejšími způsoby (někdo nesnese pohled na krev, hlavní drsňák brečí jak malá holka, inkognito akce nevyjde, protože si všichni vezmou nevhodné převleky).

Komorní postapo, které příliš nevysvětluje, ale ani se v něm mnoho neděje. The Survivalist, Cesta a další se taky obešli bez vysvětlování (opravdu nepotřebuju vědět, co stojí za onou nákazou, jak se projevuje a jak daleko se rozšířila), ale divák se postupně dozvídal něco o postavách a jak je nová situace změnila. Joel Edgerton přesvědčivě hraje chlápka, který je lapen mezi rolí ochránce rodiny a svou vlastní lidskostí, jenomže film po půl hodině uhne jinam a už ho zajímá pouze ta postava, které jako jediné chybí jakákoliv výraznější interakce s ostatními. Závěrečný akt chtěl zřejmě docílit pocitu, že jde o vyvrcholení postupně narůstající nedůvěry mezi zoufalými lidmi, to by ale tvůrci nesměli prostředek filmu prospat.

Když už jsme u těch vzpomínek, vybavujete si Věčný svit neposkvrněné mysli nebo Final Cut? Tyhle filmy zobrazovali vzpomínky či způsoby, jak je extrahovat z lidské mysli, daleko lépe a přesvědčivěji, popřípadě daleko lépe fungovali v rámci svého žánru. Rememory je dost nudná detektivka a jako melodrama se začne po čase opakovat (postavy si buď sednou a smutně vzpomínají nebo si přímo, opět se smutkem, pouští extrahované vzpomínky, které připomínají něco mezi posledními filmy od Malicka a x-tou variací na Annie´s Missing Lover Footage z Community). Tvůrci se mj. zřejmě nemohli rozhodnout, co ten důležitý vynález vlastně dělá, a některé motivy (halucinace) vyznívají do ztracena. Oběma žánrům se snaží pomáhat, seč může, skladatel Gregory Tripi, ať už synťáky či ambientem. Soundtrack si možná ještě poslechnu, na film jsem už pomalu začal zapomínat a žádný přístroj už mi vzpomínky na něj nevrátí.