franzkfk

"Jak to nakonec je."

Pohnutý ...

Lucidní snění.

Pokrytci to budou označovat jako inspiraci či poctu. Příkladem pocty a inspirace je "It Follows", které si však udržuje odstup. The Void explicitně vykrádá Vládce temnot, Hellraiser 2, Věc, Horizont události a Re-Animatora. Na tvůrce těchto filmů mělo vliv nepřeberné množství podnětů, jenže oni svou inspiraci přetvořili v tvůrčím procesu do nepoznaného. V kreativním procesu se dá velice snadno zabřednout do neoriginality. Proto je to také proces a jedna z věcí, která dělí profesionála od amatéra, je autenticita. Tady by se nad tím i dalo přivřít oko, pokud by tam ovšem nebyly vyloženě formální (narativní) chyby.

Identicky geniální alegorie, ovšem s lepšími dialogy, než u svého předchůdce. Úžasný příklad, jak se dá na základě nepřesné identifikace nefunkčních míst změnit pojetí ještě k horšímu. A ještě lepší svědek toho, že fúze dvou zdánlivě odlišných koncepcí - bez důkladného nadhledu v průběhu tvůrčího procesu - vede k degradaci obou ideí. V řeči normálních lidí: Scénář je mnohem lepší, casting je mnohem lepší. Je to nesmírně inteligentní dílo, stejně jako jeho předchůdce. Problém celého projektu však ironicky spočívá právě v jeho důvtipu.

Upřímnost.

Špatně adaptovaná a ještě hůř naroubovaná Mary Shelley, i když s dobrými úmysly.

Noesis a katharsis.

Šovinista ve mně by nikdy neřekl, že by nám všem tak přesně mohla nastavit zrcadlo ženská. Explicitní, depresivní, brutální drama, které hodně lidí - pro mě zcela nepochopitelně - přijímá jako komedii. Forma jde ruku v ruce s obsahem. P.S.: 22.5.2020 - už jsem pochopil, proč k tomu lidé přistupovali jako ke komedii; stejný důvod jako u "Good bye, Lenin!"

Kaz.