radekgfx

Vynikající práce s kamerou, atmosférické svícení (pravda poměrně hodně podpořené následným Color Gradingem) a hudba, které si v průběhu filmu v podstatě ani nevšimnete, jelikož je následný dojem z ní umocněn až na konci filmu. Přestože cílem filmu není zobrazení akce, ale spíše nástin vývoje lidských osudů s ní souvisejících, vše drží velmi dobře pohromadě a zásluhou pevné režisérské ruky snímek, ač obsahově velmi rozsáhlý a spletitý, působí velmi kompaktně. Herecky vyčnívají zejména Eric Bana a Mathieu Amalric. Daniel Craig, ačkoliv má ve filmu pouze omezené množství prostoru, role málomluvných ostře řezaných chlapů prostě umí. Trochu zamrzelo zrychlené tempo vyprávění na konci filmu.

Sci-fi pozlátko a alegorické prvky jako záchytné body a kat rutinní dramatické zápletky. Film plný kontrastů. Němý, technologie se stranící amiš ve futuristickém, neony prozářeném světe, nihilistické prvky multikulturního města na pozadí rodinného dramatu a proklamovaných morálních hodnot, utilitární technologie předmětů všedního dne a stíny opulentních retrofuturistických vznášedel, příběh psaný skrze žánrovou šablonu, příběh topící se v nánosu jinotajů, film o ztrátě, film o nalezení. Předešlý Duncanův počin Moon (2009) snímku nepropůjčuje pouze atmosféru sdíleného univerza, ale též určitou nezávislou jinakost. Na rozdíl od něj je zde většina sci-fi prvků spíše prvoplánově, nejsou nosným elementem příběhu a nikam jej neposunují – film by se bez nich obešel. Na straně jedné je jimi příběh ozvláštňován, na straně druhé mu dělají medvědí službu. Sci-fi kulisy se nezřídka jeví nevěrohodně lacinými. Moon (2009) tuto lacinost maskoval monotónní utilitární prostostí, pestrobarevné ulice a interiéry klubů futuristického Berlína tuto možnost nenabízí. Sci-fi kulisy též navozují zcestný dojem, že je příběh filmu poplatný jeho technicistním reáliím; ve skutečnosti je tomu spíše naopak. Snímek je věnován památce dvou režiséru blízkých osob. Přímočarý prozaický narativ, zdá se, nebyl prvotním cílem. Film to ustojí skrze jinakost hlavního protagonisty, snovou atmosféru, uvěřitelný svět a alegorické příměry.

Po celou délku filmu jsem si v duchu vyčítal, že sem původní švédskou verzi z roku 2009 viděl jako první. I když se člověk snaží k filmu přistupovat nezaujatě, neustále ve vás hlodají myšlenky porovnávání jednotlivých obrazů Fincherovy a Oplevovy verze. A nutno podotknout, že ve většině případů odchází Fincher jako poražený. I když mají obě verze podobnou stopáž, v tomto případě film uteče velmi rychle a u příběhu samotného se ani nedostaví očekávaná hloubka. Obrazy zamrzlé krajiny dostávají pouze minimum prostoru a dějová linka vyšetřování smrti Harriet se krčí v pozadí, ustupujíc charakteru Lisbeth Salanderové. Když v sobě spojím režisérský um pana režiséra Davida Finchera, osobitou hudbu Trenta Reznora a prvotní nadšení (pramenící z opravdu vydařeného traileru), je výsledný počin (překvapivě) zklamáním.

Velmi originální a hlavně velmi dobře zrealizovaný komerční spot. Charismatický Carlyle, jeden záběr, působivý exteriér. Po shlédnutí tohohle, chtěl jsem si dát whisky. Čistou. S ledem, citronovou šťávou a třešničkou.

Minimální děj, který se omezuje spíše na ztvárnění rozuzlení určitých životních cest hlavních hrdinů. Je zde patrná určitá analogie s filmem Training Day, který se ve svém rozsahu realizuje v rámci jednoho dne / jedné noci. Rozhodně se nejedná o špatný film. Má atmosféru a herecké výkony Gerea, Hawkeye a Cheadlea jsou dostatečně věrohodné. Dle mého názoru filmu do jisté míry škodí přemíra dějových linek (v tomto případě tři), které se linou právě kolem zmíněného tria herců a i když se v jednom okamžiku částečně protnou, každá z nich, lépe rozpracovaná, by vydala na samostatný film. V současné podobě se film může jevit nedotaženě a lehce po povrchu klouzajícím.

Spousta impozantních a všechny vjemy uspokojujících filmových momentů na pozadí příběhu/celku, jenž sám o sobě toto kritérium splňuje pouze stěží. Na jedné straně spousta obrazově vyšperkovaných scén (CGI/VFX funguje na jedničku, podporuje film a není samoúčelné), s kvalitním a naturálním zvukem (hudba v tomto případě hraje až druhé housle), a na straně druhé spousta zbytečných scén plných patosu (děti, nacionalismus, otevřená morální diskuze ohledně redistribuce bohatství ve společnosti, projev prezidenta), u kterých si člověk říká, proč tam proboha jsou. Rčení ohledně síly řetězu v závislosti na jeho nejslabším článku je na místě. Kromě zmíněné kontinuity spatřuji problém ve vyprávění druhé poloviny filmu. Příběhu dojde dech, tah na cíl absentuje a závěrečné zvraty a rozuzlení působí hodně laciným, ve srovnání s druhým dílem neinvenčním, spíše moralistickým a hlavně bibliografickým dojmem. Předložená závěrečná část filmu stojí rozhodně ve stínu mnohem lepších momentů z průběhu filmu. V momentech impozantní, jako celek nedostačující.

Film opravdu jedinečný, zejména po stránce režijní, herecké a hudební, ale podobně jako u Collateralu mě jeho konec velmi zarmoutil, poněvadž alespoň mně osobně by druhá varianta vyhovovala lépe.

Skvostné herecké výkony, skvělé interiéry, famózní hudba, atmosférické svícení a uvěřitelné reálie. Příběhu je nejspíše možno vytknout omezenou výpravu a přílišnou hermetičnost, nicméně jsem toho názoru, že Neúplatní sází spíše na údernost okamžiku. Úvodní scéna výbuchu bomby, nábor agenta Stonea, scéna umírání Jima Maloneho, reakce zbývající přeživší dvojice, scéna na vlakovém nádraží, soud ... V okamžiku, kdy máte k dispozici takové výborné herce, scény samotné vydají za stovky stran scénáře a omezovat je na úkor výpravy by byl nesmysl. Neúplatné hodnotím znovu (stejně) poté, co jsem měl možnost vidět ve zlínském Velkém kině původní analogovou 70mm kopii. Digitální formát mám rád. Výborně se s ním pracuje a je dostupnější. Nicméně se připojují k lidem, kteří tvrdí, že nástupem digitálních formátů na pole, které dříve obývala média fyzická/analogová (knihy, film, fotografie), ztratila tyto dříve nedigitální média část svého kouzla. Přišla o svou "živost" či schopnost promluvit k divákovi/uživateli i skrze svou formu. Mně osobě tento nedostatek vadí. Stejně je to i u filmu. "Nedokonalost" analogu mi zejména u historických filmů přidává další rozměr u jejich sledování. Trochu mě mrzí, že u zmiňované 70mm projekce bylo v kině, které má kapacitu 1000 míst, všehovšudy 12 lidí.

Čistě film jako spotřební zboží. Nulová invence, stupidní příběh a dialogy, hromada anglicky drmolících evropanů. Kromě scénáře byl asi v jednom balení obsažen i seznam deseti nejčastějších filmových scén, které se v podobných filmech objevují a je tedy jaksepatří žádoucí, začlenit je do příběhu. Sex s pohlednou hlavní hrdinkou, narozeni hlavního hrdiny, spousta oči koulejících postav atd. Ron Perlman je profesionál každým coulem, po Trejovi horký kandidát na převzetí reklamní štafety u Mountfiledu. Jasonovi Momoovi tahle role opravdu nesedla.

Vizuálně podmanivá, více než efektně zpracovaná, extatickou hudbou doprovázená matte painting koláž. Za zhlédnutí stojí making of. Slow-motion zpočátku nadchne, pak omrzí.