Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Krimi
  • Dokumentárny

Recenzie (147)

plagát

Čierny Orfeus (1959) 

Tohle je snad jediný film, kde se všichni pořád potí, a i tak mě baví. Špína chudých příbytků, podmanivá hudba.. a samba, samba, samba. Ač je to vlastně pohádka, působí chvílemi dost opravdově. Mám asi slabost pro výrazné vedlejší postavy a střelená Serafina je určitě jednou z mých nejoblíbenějších. A závěrečná scéna s dětmi? Aaaach.. "You will not find missing people in papers.. on the contrary,that’s where they get lost."

plagát

Cintorín domácich zvierat (1989) 

Jedna * za to, že je to film, druhá za to, že má začátek i konec. Herecké obsazení nic moc, jenom Fred Gwynne jako Jud mě docela bavil, ale to bylo možná trochu i tím, že mi připomínal jednoho mého oblíbeného číšníka. Oproti knižní předloze žádná děsivá atmosféra, žádné napětí, jenom několik hodně legračních zombies. Je tu taky spousta chyb, ale to v tomhle případě snad ani nevadí, naopak, člověk se jejich hledáním při vší té nudě aspoň trochu zabaví.

plagát

Stratené v preklade (2003) 

Podle mě jeden z nejpřeceňovanějších filmů. Nejvíc mě asi zaujal oblek moderátora talk show, což není mnoho. Uznávám, zahráno i natočeno je to krásně, Bill Murray je vtipný i tragický zároveň, Scarlett Johansson nádherná a k tomu i šikovná.. Ale dohromady docela nuda. Dovedu si představit, že to spoustu diváků chytlo za srdce, asi to prostě jenom není film pro mě.

plagát

Morgiana (1972) 

Iva Janžurová ukázala, že vážně umí. Její naivní, vystrašená a až přehnaně hodná Klára na mě paradoxně působila trochu strašidelně, oproti tomu nádherně krutá Viktorie místy až komicky, v dobrém slova smyslu (její problém s provazem a parukou se mi hodně líbil). Masky a kostýmy (a vůbec celý výtvarný koncept) společně s neustále se opakujícími hudebními motivy fungují, aspoň u mě. Jenom opilec v lese se mi nelíbil, ale je pravda, že bez něj by historka s alkoholem asi nevyšla. Konec mě taky trochu míjí, ale jako celek je to paráda.

plagát

Mladí a slobodní (1992) 

Vzpomínám si na kazetu se soundtrackem, která mi v pokoji vyhrávala celou sedmou třídu. Singles jako by byli i moji sousedé.. Teď jsem ve věku hlavních protagonistů a nevím proč, ale už mě to zas tak nebere. A určitě to nebude tím, že grunge už neletí. Hipík Cliff je pořád stejně skvělý, ale jeho závěrečné prozření se mi teď tolik nelíbí (asi mě moc nezaujalo ani tenkrát, protože je to to jediné, co mě při letošním sledování překvapilo). Celé je to vymyšleno pěkně, zahráno taky, jenom se to časem tak nějak rozplizne. Ale koukat se na to dá. PS:Co se označení "komedie" týče, za jediný vtip považuji Tima Burtona a jeho ambiciózního režiséra.

plagát

Sweeney Todd (2006) (TV film) 

Velmi dobrý TV film. Nemůžu si ale pomoct, muzikálové pojetí se mi líbí víc. Zásadní rozdíl není v Burtonových efektech, mám na mysli i různá divadelní ztvárnění. Příběh pomateného holiče je sám o sobě dost šílený a myslím, že s nadsázkou vyzní mnohem líp než v Moorově filmu, který se bere dost vážně. Ray Winstone a David Warner jsou rozhodně dobrá dvojka a ve špinavé londýnské mlze jim to sluší, ale asi to neměla být taková legrace, jaká z toho nakonec je.

plagát

Izba s vyhliadkou (1985) 

Dokonale britská škrobenost, nádherná angličtina, tři z mých nejoblíbenějších hereček a krásně odporný Daniel Day-Lewis. Některé dialogy k smrti nudí (předpokládám, že to byl záměr), jiné připomínají klasické grotesky („How do you do? Come and have a bathe.“). Něco mi tu ale pořád chybí. Lepší 3*.

plagát

Povídky z New Yorku (1989) 

Z prvních dvou povídek mě bohužel nadchly jen první minuty (Scorsese – detailní seznámení s ateliérem; Coppola – pohádka o flétně). Scorseseho demonstrace toho, že u dobrého umělce je třeba počítat s tím, že bude magor, je celkem smysluplná, ale téma je to obehrané a v tomto podání poněkud nudí (uznávám, že vizuální stránka se povedla). Coppola na můj vkus moc cukruje a stejně jako v prvním případě je to chvíli zábava, ale pak se to nějak zvrtne do pohádky o tom, že všechno vždycky dobře dopadne, jen je potřeba mít na letenku (což je možná pravda, ale proč to tak natahovat). Zařazení Allenova kousku na poslední místo bylo více než prozíravé. Příběh muže ve středních letech, jemuž ničí život přehnaná starostlivost jeho matky, je ve Woodyho podání dostatečnou satisfakcí. Obrovská hlava matky vznášející se nad Manhattanem a zástupy jejích fanoušků, kteří sledují každý Sheldonův krok, rozhodně stojí za to, aby si člověk počkal!

plagát

Padlé ženy (2002) 

Irsko je nádherná země a každá krása bohužel musí být něčím vykoupena. Katolická církev prováděla po dlouhá léta pro nás nepředstavitelné kousky, jen namátkou - statisíce dětí byly zavírány do "pracovních škol", kde jim bylo odepřeno vzdělání a musely sloužit jako otroci; "prádelny", z nichž některé fungovaly do r. 1996, sloužily k potrestání žen, které byly považovány za padlé (důvod se vždycky našel - ve filmu například nemanželské dítě, znásilnění bratrancem či "přehnané" flirtování s chlapci); ještě v sedmdesátých letech dvacátého století lékaři prováděli místo císařského řezu zrůdnou operaci, při které rozřízli chrupavčitou část stydké kosti, aby žena mohla dítě porodit, protože "císařský řez by mohl způsobit neplodnost"; do r. 1985 byly v Irsku ilegální kondomy, do r. 1983 "homosexuální akt" (samotná odlišná homosexuální orientace ilegální nebyla, "pouze" odsuzována), do r. 1987 rozvody. Ať mi nikdo neříká, že ve filmu je něco přehnané (dobrá, možná to počítání peněz). Uvězněné ženy byly většinou zavrženy i svými rodinami (Margaret má možnost utéct, ale ví, že není kam). Pro některé si časem někdo z rodiny přišel, jiné v klášteře zůstaly až do smrti. Podle svědectví žen, které prádelny zažily, byly podmínky uvnitř ještě mnohem horší než ve filmu, neexistovala možnost mluvit s ostatními nebo vidět (byť jen přes plot) někoho zvenčí. Peter Mullan se nám snaží ukázat, že nic není jednoznačné, ne všechny dívky jsou zcela nevinné (nejrozporuplnějším charakterem je asi Bernadette), a naopak některé z jeptišek mají občas tendence být člověkem (můžeme si jen domýšlet, co se odehrává v hlavě sestry Bridget a proč vlastně dělá to, co dělá). Herecké výkony mě potěšily, ať už to byly nepříliš známé představitelky čtyř hlavních hrdinek nebo má milovaná Geraldine McEwan v roli sestry Bridget. Naprostá spokojenost, tenhle film mě bavil i potřetí.

plagát

Obsluhoval som anglického kráľa (2006) 

Jiří Menzel je jedním z mých oblíbených režisérů, leč bohužel, králem mě vážně nepotěšil. Asi jsme každý četli jinou knížku, jinak si to nedovedu vysvětlit. A ta moje byla rozhodně lepší. Netuším, jak se to stalo, ve filmu hrála spousta výborných herců a pan Menzel přece umí.. Nicméně cestou z kina se mi vybavovaly jen obrazy nahých prsou a spousty jídla, a to je málo.