Aleee89

Věrko, Věrko, s novými filmy to jde opravdu s kopce. Normálně bych Vyhnání z ráje asi vynechala, ale když koukám kvůli bakalářce na všechno, tak prostě na všechno. Ano, tento film je pro mě ztráta času. Tragické "výkony" neherců, ač jindy to u Chytilové s neherci docela fungovalo, celé to působí jako trapná exhibice, manýra. Ano, našla by se hluboko pod povrchem i nějaká důležitá myšlenka, kterou nám chce Chytilová sdělit, leč museli byste hledat důkladně. A možná byste ani nic nenašli. Navíc pohledy na rozteklá nahá těla byly opravdu nechutné. Je to holt hodně kontroverzní a já jsem to nedokázala strávit.

Chytilová už po revoluci není, čím bývala dříve (kromě Dědictví). Pastičky nemají dobrý scénář, takže to ani jako film nemůže dopadnout moc slavně. Zuzana Stivínová jako Lenka se snažila, s mužskými herci to bylo horší, například Donutila mám ráda čím dál míň, spíše se u mě zařadil mezi herce ignorované až neoblíbené. Opět je tu velké téma k zamyšlení, předně třeba to, kdo byl vlastně oběť, pak také můžete dumat nad tím, jak lidi hlásají něco o morálce, ale chovají se úplně jinak. Možná trochu nesourodé, ale musím se přiznat, že jsem to čekala ještě horší, takže mě to v něčem i docela překvapilo.

Dědictví je komedie, kterou asi viděla většina českého národa. Je dobrá, vtipná, hlášky jsou už natolik vžité, že je používáme v běžném životě. Zároveň se jedná o film, který vyvolává četné polemiky. Pro některé je to v kontextu tvorby Chytilové krok vedle, lidé pátrají po jejím moralizování, kritice, výtečné formě. Ovšem při podrobném zkoumání musí být pozornému divákovi jasné, že i tady Chytilová řekla svoje - pěkně předvídala a zároveň kritizovala celou společensko-politickou situaci 90. let.

První polistopadový film Věry Chytilové mě nezaujal. Myslím, že její nejlepší kousky mám dávno za sebou (jedu popořadě od počátku) a nic moc skvělého mě už nečeká. Je utrpení, v kontextu toho, že vím, jaké dobré filmy natočila, koukat na takový film jako Mí Pražané mi rozumějí. Jak všude vidím nějakou závažnou myšlenku, tady ji postrádám. Je to celé takové šáhlé, nepřesvědčivé, nedotažené. Tohle se opravdu nepovedlo, nudila jsem se. Ještě že stopáž je docela přívětivá.

Po několika pro mě až překvapivě dobrých filmech Chytilové (koukám od začátku) přišel snímek Kopytem sem, kopytem tam, který mě ale zase vrátil z nebeských výšin na tvrdou zem. Nudila jsem se, byla zvyklá na krásnou stopáž hodinu a půl a dostala dvouhodinový nášup... Jo, mělo to poselství a téma, chtělo nám to něco říct, jak to je u Chytilové zvykem, ale mě to šíleně nudilo. Škoda.

S Věrou Chytilovou jsem nějakou chvíli měla trochu problém, její filmy nejsou pro každého, člověk se v nich musí najít, musí jim přijít na chuť. Jednou padla moje volba právě na Šaška a královnu a musím říct - nelituji. Nejvíce se mi líbil Bolek Polívka, jeho některé kreace byly až artistické, předvedl svoje herecké umění, předvedl i svoje šaškovství, a přesto to byla úplně jiná role a herecké poloha. S Chantal se dobře doplňovali, Chytilová dodala osobitý styl, záplavu červené barvy, satiru, komiku (ale ne tu, kdy se za břicho popadáte). Šašek a královna se mi jako film líbil.

Na Vlčí boudu jsem se těšila, protože Chytilová, horor, mimozemšťani, horská chata ve sněhu, to mi nějak nešlo dohromady. Kde jsou vztahy, ženské, chlapi? Ale kuš s nimi, tohle je sice úplně jiné, ovšem dost dobré. Výborně vybudovaná sugestivní atmosféra, hororové prvky, mimozemská hudba, strach, ale i naštěstí ne moc čpějící moralita. Naprosto jiná Chytilová, až vás to překvapí. Zato si ale tento film určitě zapamatujete.

Faunovo velmi pozdní odpoledne je trochu jiný film Věry Chytilové. Jiný v tom, že tady není tak feministické ladění, ale přesto tam nějaká jízlivost proti chlapům zůstala. Leoš Suchařípa byl skvělý. Nejprve jsem nechápala, co na něm holky vidí, ale pak jsem taky uviděla nějaké kouzlo. Ideální typ pro roli - ne krasavec na první pohled, ale něco v něm bylo. Líbilo se mi zachycení Prahy, taky pointa na konec. Opět to mělo myšlenku, ač to byly jenom takové epizodky, příjemně to utíkalo. A větu "Člověka nejlépe zničíme, když mu vsugerujeme, že ho milujeme" si budu ještě dlouho pamatovat.

Jsem ráda, že se Chytilové podařilo Kalamitu dokončit, i když v půlce se natáčení kvůli příkazu shora muselo přerušit a byly, jako tradičně, i jiné problémy. Bolek Polívka je tady v jistých ohledech v nezvyklé roli, sice tu opět má prostor pro trochu komiky, ale veskrze je to role vážná. Proto překvapení. Ženské herečky jenom doplňují Polívku a dělají mu spíše křoví, krásná je zasněžená krajina, která tady hraje snad prim. Závěrečná kalamita se zasypáním vlaku mohla být ještě více dramatická, ale o ni jako takovou tu asi nešlo. Kalamita se mi docela líbila, jsem ráda, že si ve "své" Chytilové začínám nalézat oblibu.

Jako satira to funguje dokonale. Kamera často dobře korespondovala se situacemi, byla místy subjektivní, rozlítaná, ale tak nějak tam prostě seděla. Střih výborný, nápadů habaděj, kakofonické tóny se střídají se zvuky sbíječky, žádná pro Chytilovou typická stylizace prostředí nebo kostýmů. Povahy lidí doplňují místní kolorit. No a samozřejmě nechybí nezbytné moralizování a kritika společnosti. Chytilová natočila v mnoha ohledech nadčasový film.