MikyAff

Animaci neřeším, je to pohádka pro děti a ne nějaké velkolepé dílo. Na české poměry se mi to zdá stále dobré a že je to místy ujeté - proč ne? Děcka se pobaví, dospělí nad některými kravinami taky. Tenhle film nejde brát vážně. Však stačí už jenom Koza, co pije pivo. Kdyby se to tvářilo seriózně, hodím tomu špatné hodnocení, jenže ona to fakt byla celkem zábava. Jako nejlepší scénu vyhlašuji tu, kdy se z toho díky Bystrozrakému stala přestřelka skoro jako ze Star Wars. Tehdy už se diváci dělí na ty, kteří to pomluví a na ty, co jsou spokojenější, než čekali.

Co se týče děje, zůstává pro mě druhá série lehce slabší. Šokovat v jistých směrech dokáže neustále, jen už zde není tak silný feeling jako z jedničky. Byla bych ale sobec, kdybych dala méně než pět hvězd. Kvalitu si to drží stále na vysoké úrovni a poslední díl je skvělou tečkou na závěr! Praised be.

Wes Anderson je neuvěřitelný. Tvoří jinak, tvoří skvěle. Začínám si ho opravdu oblibovat. Psí ostrov není nijak ohromný příběhem, ale způsobem kterým je vytvořen. Každý pes má jinou osobnost a každý pes si vás získá. Lidi tady neuvěřitelně pokulhávají a tak to má být. Ti mazlíci si urvali celou obrazovku pro sebe. Scény, kdy jsou ty postavy různě poskládané a koukají se směrem na vás, jsou na tom snad jedna z nejlepších věcí. Do toho několik super hlášek a ta animace! Nevím, jestli by mě normálně bavilo sledovat obyčejnou blechu, jak leze psovi v kožichu, ale tady se to podařilo. I bite.

Sice jsem byla zpočátku trošku skeptik, ale tenhle dokument je fakt něco. Dokáže ve vás vzedmout takovou vlnu hrdosti a emocí i když událost, o které hovoří, se stala před 20ti lety. Výsledek je všem znám a i přesto, jsem napínavě sledovala zápasy a při konci se mi chtělo plakat dojetím. Ten snímek vám prostě ty pocity předá, pokud nejste úplnej suchar.

Wow, tahle pobuřující témata, kdy divák nesmyslně kroutí hlavou a říká si, jak je to možný, ty já můžu. Čím větší zvrácenost a údiv, tím víc mé srdce plesá. Pověstný obličej Elisabeth Moss sice leze zezačátku na nervy, ale po čase jsem si zvykla a ta baba mi začíná být chvílemi celkem i sympatická. Protože kamera je fakticky úchvatná. Už jen kvůli ní neodtrhnete obličej od obrazovky. To nemluvím o tom všem okolo. Atmosféra na vás buší skrze obrazovku. Ani nevím, kdy jsem se naposledy takhle ani na chvíli neodtrhla od nějakého seriálu a dala půl série za den.

Tokyo Ghoul je jedním z mých nejoblíbenějších japonských počinů, předně kvůli ohromující druhé sérii. Proto si nemůžu pomoct a celé je to pro mě celkem zklamání. Postav je tu až moc a u těch, které znám a měla jsem k nim určitý vztah, ty pocity najednou hrozně vychladly, jako bych se dívala na anime, které si pouze hraje na svou předlohu. Snaží se to napodobit brutální a překvapující notu, jakou měli jeho starší bráškové, pro mě však marně. Přestože mi skoro při Unravel ukápla slza, tak to prostě není ono..

Před zhlédnutím - ,,55% na ČSFD. Tak jo. Sice to nebude asi žádná hitparáda, ale kouknu se na to." A víte vy co? Ono to nebylo tak špatný! Naopak mě to celkem i bavilo. Sice bych tomu asi normálně 4* nedala, ale jelikož chci vést takovou malou osobní vzpouru proti tomu průměru, tak je sem mrsknu! Škoda, že se v tomhle díle neukázalo tolik těch úžasných barevných příšerek, protože když už se objeví na obrazovce, stojí to za to. Boje mezi nimi a Jaegery jsou rozhodně největší highlight filmu. Postavy jsou sice taky super, ale moc je neřešíte. Zasmějete se (sice ne moc, ale pár uchechtnutí tam bylo), naštěstí nás tady nic moc nedojme a hlavně tu není žádná lovestory!!! Jsem spokojená.

Příjemná oddechovka s gay tématikou, kterou bych ráda vychválila do nebes, ale brání mi v tom spousta věcí. Předlohu jsem četla a stejně jako u ní, mi dělalo problém navázat hlubší vztah k postavám. Přestože Nicka Robinsona naprosto žeru a tady byl k sežrání jako vždycky, tak vzhledem k tomu, že hrál homosexuála, zde moje naděje značně klesly. Čekala jsem kolem hledání Bluea trošku víc napětí, jenže kdo se za ním skrývá, jsem prokoukla už od začátku. A i když jsem po zhlédnutí filmu měla dobré pocity a hlavou mi kolovalo trochu toho sluníčkovství, přes noc se ten feeling nějak vypařil a čekám, že během pár týdnů a měsíců, si na to skoro nevzpomenu. Chodil jsi se mnou, protože vypadám jako kluk? -- Ne, nechal jsem tě, protože nevypadáš jako kluk.

Příjemné překvapení, u kterého si vyzkoušíte jeden díl a zjistíte, že je to celkem zábava a díky své délce to i neskutečně utíká. Nabídne vám spoustu zajímavých postav a jejich mini příběhů, o kterých máte nutkání vědět víc. Chci další epizody!

Emotivní snímek, který je možná na citovou stránku naladěný až moc. Nebo aspoň pro mě to bylo tak sluníčkově přeslazený, až mi z obrazovky kapal med. Pohled na děj od různých postav a zdůvodnění jejich chování je přínosem, dokud tam toho nezačne být až moc. Například zmínka o babičce. Z postoje diváka je to příjemný "ooch a aach", ale v pozdějším dění to vlastně nepřineslo žádný užitek nebo pointu. Možná už jsem rozmazlená dnešními dramatickými snímky se šílenými zvraty, že si nedokážu užít dílo naladěné na jednoduchou vlnu. Kdoví. Každopádně poslední scéna a "nečekané" finále s hrozně srdcervoucím proslovem tomu dalo korunu. Klišé. Takže pokud si chcete zanaříkat nad nespravedlností světa, která se vzápětí změní na "žili šťastně až do smrti", do toho. Jestliže na druhou stranu jste hořký skeptici, čeká vás spíš utrpení.