Veleckova

Je sice pravda, že Cyril vytvořil písmo, které se používalo, ale jsou tu i další pravdy ve filmu zamlčené. Slované měli svoji kulturu, svoje bohy a také svoje písmo již od doby kamenné! To je překvapení, že! Slované také nepřišli do Evropy v 5.-7. století, jak nás dosud v dějepise učí, nýbrž podle genetických výzkumů jsou nejstaršími obyvateli Evropy. Doba jejich příchodu je odhadována na 12000 před n.l. Viz například výzkum Alexeje Kljosova z Harvardské univerzity. Domnívám se, že spor o gramotnosti Slovanů před Cyrilem a Metodějem je zásadní a proto uvedu pár odkazů na knihy a výzkumy. Vybočuje to sice z navyklého stylu zde na ČSFD, ale film je křesťanskou a pravoslavnou ideologii tak nabit, že je nutné se proti tomu postavit. Lingvistické výzkumy dokazují, že Slované měli písmo přinejmenším o 2 300 let dříve než Cyril a Metoděj vytvořili to svoje. Viz například publikace kameramana Antonína Horáka O Slovanech úplně jinak (1971) nebo překlad disku z Faistu od Petra Kováře (WMMagazín, 11.1.2011) nebo Igora Turečka na veneti.info. Tímto slovanským písmem je tzv. lineární písmo B a lineární písmo A. Slovanské jsou ale i jiné abecedy, jako například etruské písmo, rovněž již překládané Dušanem Polanským a jinými, kteří chtějí zůstat v anonymitě. Jaké je spojení mezi dobou kamennou a dobou Cyrila a Metoděje? Například přes slovo „odysea“. Jeho dnešní význam je dlouhé putování, bloudění. V moderní řečtině se cesta řekne ταξίδι (taxidi), jít = πηγαίνω (pigaino), chodit = περπατώ, περίπατος (perpato, peripatos). Ani stopa po „odysea“ v řečtině, ale všichní ví, že to znamená cestovat! Naproti tomu v současné makedonštině „odi si“ znamená ´jdi pryč´! Slovanské jazyky znají i tvary iddja, idam, které jsou jiným tvarem od „odam“. Také v gótštině existovalo slovo „iddja“. Slovo „odysea“ je jednoznačně makedonského původu. Homér Odyseu nenapsal – byl slepý – ale jeho písaři pravděpodobně ovládali lineární B a byli schopni si staré tabulky s tímto písmem přečíst. Homérova Odysea má totiž velmi pravděpodobně svoje kořeny ve slovanských textech. Slovanskou gramotností se například zabýval Genadij Stanistavlovič Griněvič (World History Department, Russian Physical Society, Moscow, 1994) a došel k závěru, že starý slovanský jazyk se velmi podobal staroslovanštině. Slovanské písmo existovalo před hlaholicí a kyrilicí. Slovanskému lineárnímu písmu se velmi podobá písmo kyperské, písmo mohendžodarské kultury, písmo rongo-rongo. Některé egyptské hieroglyfické texty bude asi nutné číst slovansky. Zdá se, že v paleolitu existovala univerzální řeč všech kultur na Zemi, kterou byla praslovanština. Měla pravděpodobně totéž postavení jako dnes angličtina. Slovanské lineární B písmo bylo slabičné a znaky představovaly předměty denní potřeby. Bylo proto snadno naučitelné a srozumitelné a je proto velmi pravděpodobné, že v době kamenné uměli všichni dospělí a všechny děti číst a psát. Tak zvaní Kelti, haploskupina R1b, ztělesňují mladší větev starších slovanských větví I2 a R1a. František Pluskal Moravičanský to poznal již v 19. stol. Napsal, že označení "Kelti" vzniklo chybným přepisem řecké ligatury na začátku slova. Kelti se původně četlo "čeltoi", tedy čeledíni. Převodem z řečtiny do latiny se cancourek pod písmenem "c" ztratil a "c" se začalo číst jako "k". Tedy keltoi. Ze slovanského povědomí se naprosto vytratily naši bozi jako Svarog, Perun atd. Slovanské mýty o vzniku světa byly mnohem reálnější a silně se odlišovaly od představy vzniku světa božím aktem. Bohužel bude ještě dlouho trvat, než se křesťansko-židovské bludy vytlačí z omámených duší pekelným smradem .... Moje poznámky mohou vzbudit dojem, že píši více o nějakých písmech a ne o filmu. Myslím, že je nutné takto psát. Je nutné psát proti filmu, který lživě líčí dějiny slovanské gramotnosti. Cyril a Metoděj je filmově zdařile vyvedená ideologická škvára.

Výborná detektivka plná napětí s neméně výborným a hlavně přesvědčivým Jiřím Vršťalou. Jinak známým co by klaun Ferdinand hlavně v NDR. Takhle jsem si vždycky představovala západního agenta, který vám pravdivě a svobodně řekne, jak se věci mají "Pohádky stranou, utekl jsem." a pak vás pravdivě a svobodně odbouchne. Na konci díla nechybí tradiční honička padoucha a policajtů, včetně mrtvol, výborně zrežírovaná na střechách kolem Václaváku. Z napětí "osvobozující" koncová scénka "To je Iljušin." není ono. Dobrých finálních scén je ve filmech málo. Většinou působí neorganicky jako by k filmu nepatřily. Člověk by i po skončení filmu rád zůstal dál v ději a napětí..

Komentář viz Cyril a Metoděj - TV seriál

Je to ideologická kýčovitá mazanice, která dospělé nabádá a děti vychovává ke zločinu. Jakému? Vytváření křesťanského nebeského kartelu. Symbolem soběstačnosti, svobody, tolerance a humanity je v pohádce pouze ... čert. Pouze čert Uriáš poskytne kouzelnou mošnu z humanitárních důvodů konkurenční firmě Anděl, která je Bohem v kritické situaci ponechána na holičkách, ponvadž nemá a nevytvoří příslušnou firmu. Čert Uriáš pomáhá, i když ví, že tím ztratí zákazníka, poněvadž křesťanská pravidla jsou nastavena tak, že nejmocnější je Bůh a že on, totiž Uriáš, vždy prohraje. Křesťanská pravidla (zákony) zatracují veškeré alernativy a jako jediné postupy pro řešení problémů připouští zázraky realizované výhradně nebeskými kartelovými firmami. Například firmou sv. Lucie (která noci upije a tak zlepší orientaci v lese), firmou Servác-Pankrác-Bonifác (umožní přechod přes řeku jejím zamrznutím), firmou sv. Martin (poskytne koně). Z nízkých prospěchářských důvodů, totiž, aby se dostal do nebe, Anděl dokonce používá služeb pekelníka Uriáše (jeho kouzelnou mošnu) na přeměnu žebráka v pana hrabě. Anděl považuje diváky za naivky a domnívá se, že je snadno přesvědčí o tom, že to myslí "upřímně", když se údajně "obětuje" peklu, jenom aby umožnil svatbu pana hrabě se služkou. Podobnými svatbami končí všechny šmírácké romány červených knihoven. V porovnání s filmem socialistické éry Anděl na horách překonává Anděl páně všechna očekávání dekadentní a kýčovíté pokleslosti.

Jeden z majstrštyků pana umělce Oldřicha Lipského. Ve filmu není jedno jediné hluché místo a má spád. Co spád. Je to gejzír nápadů, "actions" jak se dnes módně říká, geniální záznam schopností a profesionální bravůrnosti Československého státního cirkusu. Škoda, že se už asi nikdy nedozvíme kdo byli oni cirkusoví hrdinové. Ve filmu je řada komických, originálních a nezapomenutelných vložek na světové úrovni. Například Miloš Kopecký a Oldřich Lipský co by dvojice komiků. Kam se na ně hrabou Laurel a Hardy nebo Charlie Chaplin apod. se svými prostoduchými slapsticky. Navíc stále na jedno brdo.Ve filmu hrají naše tehdejší esa - od Jaroslava Marvana až po Miloslava Homolu. Kameramanem nebyl nikdo menší než "natáčitěl" Kristiána a Cesty do hlubin študákovy duše Ferdinand Pečinka. Zdejší hodnotitelé, kteří filmu dali jednu až tři hvězdičky, je sbírka snobáků, kteří nejsou schopni vidět co je umění a co ne. Neznám ze světové kinematografie film z cirkusového prostředí, který by dokázal to, co Oldřich Lipský. Ve své drtivé většině jsou to totiž nudné záznamy - zejména ty francouzské - v nichž lze kladně ohodnotit pouze cirkusové artisty. Někdy. Holt je doba, kdy se nosí plivání na vše, co pochází z doby 1948-1989, a na této módní vlně se velmi dobře daří laciným nedovzdělancům s jejich primitivním klišé a prostoduchým prožíváním světa navyklé na to, že hlavím hrdinou filmu musí být pistole (případně samopal, bomba, droga, auťák, mrtvola atd. ). Kdo dal v hodnocení jednu až tři hvězdičky není nepodobný ideologům z 50. let dvacátého století.