Veleckova

Kýč. Nacistické Německo natočilo 3 antisemitské filmy. Ví někdo kolik antiněmeckých filmů natočil židovský Holywood? Dlouho mi vrtalo hlavou, proč dostal Obchod na korze Oskara, když se v Československu točily mnohem umělečtější filmy. Po mnoha letech mi došlo.

Nadprůměrná detektivka, nadprůměrné drama. Podobný motiv je zpracován ve filmu Stalo se za bílého dne podle scénáře Friedricha Dürenmatta. A nesmíme zapomenout snímek Fritze Langeho Vrah mezi námi z roku 1931. Na pozadí těchto děl vyniká československá  kinematografie bezkonkurenčně.

Negativní hodnocení zdejších "hodnotitelů" jsou hnána záměrem dehonestovat československou filmovou tvorbu 70. let a nikoliv objektivností. Své pocity méněcennosti promítají tito "hodnotitelé" do všeho, co je české. Také mě překvapilo, že si nikdo nevšiml nebo nezmínil sociální prostředí vraha. Agresivní manželka, která si vzala slabocha, který se nedokáže utlačování a sekýrování hysterické manželky postavit a nevyřízené účty s manželkou se vyřizuje na ženách jaksi obecně. Filmovým tahákem je samozřejmě bezbranné děvčátko, v reálu to může být jakákoliv konstitucí slabší žena. Ale buďme konkrétní a vezměme si na paškál "hodnotitele" Tiiso. Technické zpracování filmu je standardní a nikoliv fušérské. Základní pravidla filmařského řemesla jsou dodržena. Například filmově je vyjádřena úzkost obyvatel - rodiče dojíždějí pro své děti k autobusu  Když ale údajný vrah poprvé přijel za deště na konečnou k chatě Na vyhlídce, děti nikdo nerozváží. Scénář je promyšlený režijně i kamerově. Například při pití kofoly je vzat i autobus s dětmi a divák si začne domýšlet další děj: vidí vraha a jeho oběti.

Hudba se ozývá v pravý okamžik. Údajný vrah se setká s první obětí, záběr kroků, pak skáče panáka, běží za holčičkou, "honí" ji, a nakonec je viděn zakrvavený na místě vraždy děvčátka. Režijně nádherně zpracované. Něco podobného jsme viděli pouze v klasické Hitchkokově scéně vraždy ve sprše se závěsem. Většinou se kriminální filmy omezují na záběr mrtvoly na začátku filmu.

Tiiso

Vražedné pochybnosti patři k československé tvorbě sedmdesátých let minulého století. Nese stopy tehdejšího amatérismu a nedokonalosti. Technické zpracování filmu je ryze fušérské. Nejsou dodržena základní pravidla filmařského řemesla. Chyb a nedostatků je celá řada a nemá smysl je zde uvádět. Komparz se chová neprofesionálně, střihačská práce je na otřesné úrovni. Vedlejší malé role, jsou zahrané nevěrohodně, nevěrohodnými herci. Zkrátka hodně špatně odvedená práce, tolik příznačná právě pro sedmdesátá a osmdesátá léta. A přitom námět není veskrze špatný. Na detektivní žánr má smysluplnou zápletku a silný náboj v oblasti zločinu. V rukou šikovnějšího režiséra a filmového štábu (např. případy s majorem Kalašem) by snímek dopadl myslím o hodně lépe. Ale to je pouze spekulace. První třetina filmu je nejlepší. Prostředí hotelové chaty a postaviček kolem ní se motající přivádí určitou atmosféru a dovede diváka zapojit do děje. Druhá třetina však tempo a navozenou nit příběhu poněkud trhá. Pátrání bratra podezřelého, který se snaží věci přijít na vlastní pěst, působí nudně. Poslední třetina nás rekonstrukcí zločinu, vrací zpět na místo činu, do hotelu Na vyhlídce, ale už není tolik silná jako ta první, spěchá od scény ke scéně až rádoby převratným koncem, film uzavírá. Herecké výkony jsou odehrány tak silně jako je silný scénář a režisér. A jelikož zmíněné aspekty nejsou právě příliš silné, s výkony aktérů je tomu nejinak. Takže hodnocení mě osciluje mezi jednou a dvěmi hvězdami. Dvě za dobrý námět. Jedna za vše ostatní. Ale film jsem dodíval do konce, což mu můžu připsat jako polehčující okolnost.

Film vypráví o dvou zoufalých obětech. O vrahovi jako o oběť hysterické manželky a o údajném "vrahovi" jako oběti přemrštěné výchovy svého otce, jehož prodlouženou rukou je bratr údajného vraha.

Putování pouští Kara-Kum mě upamatovalo na mayovky, pak nás autoři prohnali robinsonkou a zakončili shakespearovsky.

Muzikál má světovou úroveň s překrásnými písničkami, skvělou choreografií, scénářem s úžasnou národní a vlasteneckou myšlenkou. Ti, co se odnárodnili mluví pochopitelně o kýči, ale výpověď tvůrců filmu objektivně vzato kýčovitá není. A proč jej někteří hodnotitelé sepsuli? Protože ve filmu je řečena pravda. Na rozdíl od roku 1974 se ale dnes nemáme kam vrátit. Naše vlast už nám nepatří. Havloidé ji rozprodali a zadlužili.

Jitka Molavcová

koncertní vystoupení Gotta jsou stejné úrovně jako v tomto filmu.

Jiří Sovák co by fotograf

Svatba pěti strakonických párů je v nebezpečí, protože vypadly pojistky.

Náhodou je na svatbě také Švanda, který umí na varhany a svatbu zachrání

Řeka Iguacú a "vesnice tanců" nedaleko kmene Kainganů. Kmen Bororů a oblast okolo dnešního města Presidente Murtinho. Albert Vojtěch Frič je lokalizoval do povodí řeky Rio Sao Lourenco, tedy více jak 700 km východně od hlavního města Brasilia. Na konci příspěvku se k "vesnici tanců" vrátím. Co se o nich dozvíte vás překvapí ještě více než scifi film Akce Bororo. Kmen Borórů neměl žádnou tajemnou tekutinu z listů, jak nám film vypráví, a tak vymřel na bělošské nemoci - pravděpodobně. Oba kmeny Frič popsal ve své knize Indiáni Jižní Ameriky. Film se tedy nedrží reality a vypůjčil si pouze jméno kmene.  Stoupenci stříleček, akčních filmů a podobných hovadin film samozřejmě odsoudí.  Doufám, že málokterý z nich opomenul připomenout, že film je komunistický blábol a podobné zlidovělé plácaniny. Představy těchto rádoby filmových kritiků začínají a kočí u toho, že klasický scifi film musí mít triky, musí se odehrávat ve vybájené budoucnosti, všichni mimozemšťané musí být agresivní zjevové a nestvůrky, kteří jdou pozemšťanům po krku, chtějí je o něco okrást a statečný pozemšťan, nejlépe důstojník amerického letectva, v nich bojuje za celý svět. Stručně v bodech:

- do detailů promyšlený scénář

- kritikům, že jde o tlachání, bych ráda připomenula Verneovky, kde se o technických rafinesách hovoří zeširoka

- množství triků z filmu scifi neudělá a je velkým překvapením, že v Bororu je vlastně jeden jediný

 Frič považoval Kaingany za mongoly. Naproti tomu jihoamerické indiány za polynézany nebo dokonce hledal jejich původ mezi předky árijců. Při návratu od Kainganů nalezl ve "vesnici tanců" na štípaném dřevu nápis, který je v knize zobrazen. Jeho překlad pořídil kameraman Antonín Horák a zní: TE DAJ URA ROVÁ, což v překladu do češtiny znamená "Tebe uloží u slunečného hrobu." Jediné, co se Frič u vesničanů dozvěděl bylo, že je to označení domu mrtvého. Slované v Mato Grosso? Bezpochyby, uvážíme-li, že i písmo rongo-rongo se nápadně podobá lineárnímu písmu, o kterém víme, že je slovanské.

-

Inspirací pro Adélu byl možná román Johna Wyndhama Den Triffidů. V německé adaptaci se film jmenuje Blumen des Schreckens = Kytky hrůzy. Mezi Adélou a Kytkami je vidět rozdíl mezi českou a německo-britskou mentalitou. Germánská pseudocelosvětovost vs. škola malé vesnice, germánské spasitelství vs. malicherná pomstychtivost,

Krátce po té, co šel film u nás do kin, jsem měla možnost si poslechnout názor jedné advokátky. Prohlásila, že Schindler by byl i v dnešní době v Československu odsouzen jako nacista. Film prý zcela neodpovídá skutečnosti, ačkoli se snaží kamerou nošenou v ruce o dokumentární charakter filmu.

Za mužem jako Jean La Bête bych šla kraj světa. Odvážný, umí se postarat o rodinu, potřebuje moji lásku, ale nevynucuje si ji. I kdybych ho třeba opustila, tak vím, že se k němu mohu kdykoli vrátit a nikdy mi nebude nic vyčítat. Namísto toho mi dá do ruky sekeru a řekne "Ženská, di naštípat dříví!" Zprvu je sice jako poleno, ale to jenom proto, že byl dlouho sám. Tuhle roli Oliverovi věřím v každém jeho dechu. Krásný Muž, krásná Příroda...  

Někteří pochybují, že Američané na Měsíci vůbec byli, jiní připouštějí, že ano, ale že nám pouštěli reálné záběry kombinované s potěmkinovskými. Za autora těchto potěmkinovských studiových záběrů označují Kubricka. Zdůvodňují to tím, že na Odysseu Kubrick dostal neobvykle velký balík peněz. Téma je také filmově podáno skutečně neobvykle reálně a čistě estetická nebo filmová kriteria při hodnocení Odyssei jsou vedle jak ta jedle. Na film je nutno se dívat jak uměleckým, tak technickým drobnohledem. 

Ví např. někdo co znamená HAL? Je to zkratka pro Hardware Abstract Layer a máme jej všichni v našich počítačích. Nebo si tu někteří stěžovali, že nepochopili konec filmu. Budiž těmto řečeno, že astronaut se dostal do oblasti vesmíru, kde pravděpodobně existuje nebiologická civilizace nebo civilizace dávno vyhynulá. Ti z nás, co čtou sci-fi ví, že se uvažovalo také o civilizacích na bázi křemíku namísto uhlíku jako ta naše. V našem galaktickém hnízdě, tj. skupině asi 30ti galaxii, existují asi civilizace pouze na bázi uhlíku. Ale někde dále? Kdo ví...

Doklad o tom, jak to chodilo. Jakmile jsi byl proti režimu, okamžitě jsi byl na západě velký, větší a největší umělec. V Zurichu mi v Kunsthausu ukázali seznam umělců z východu, kteří jsou "kvalitní" a lze je vystavovat a které ne. Vycházím pouze z jedné zkušenosti: Umělkyně vystavující pravidelně v Československu, členka Svazu výtvarných umělců, která měla také celou řadu zakázek do interiérů domů, divadel apod. po celém Československu, obdržela jedno z nejvyšších vyznamená na jednom italském bienale, nebyla v Curichu přijata na základě toho, že se onen pán podíval do nějak knihy a pak řekl ne.

Škoda slov. Komentář se podobá odpovědi na otázku Jak se bude jmenovat nová škodovka vyráběná v Bratislavě: ŠkodaSlov.

Neuvěřitelné dílo. Pár herců vytvořilo drsnou, dusnou a napjatou atmosféru protektorátu. Po celou délku filmu. A což teprve museli prožívat ti diváci, co tu dobu skutečně zakusili. Věděla jsem, že během války byly povražděny statisíce lidí, ale čísla jsem se dozvěděla až z filmů. 350.000 zavražděných nebo padlých čechoslováků. Při osvobození padlo 550.000 rudoarmějců. Zapomíná se na 66.000 padlých Rumunů a další nepočítaní. To je milión mrtvol ... Každoročně si musíme vyposlechnout litanije o židovských "obětech" holocaustu, ale o hlavních obětech, o rudoarmějcích, Češích a Slovácích, se mluví málo. Jaký cynismus, když se v roce 1988 v Osvětimi zaměnila cedulka se 4 milióny židovských obětí za 1,5 milión židovských obětí.Podle údajů z The New York Times on March 3, 1991, zahynulo v Osvětimi 73,137 lidí, z toho 38,031 židů. 

Osvětim byl polskou vládou rekonstruován v roce 1948 a po 40 let nás nechávali v omylu. Po válce Sověti odhadli počet svých obětí na 22 miliónů, Američené jim to odhadli na 25 miliónů a nedávno jsem četla údaj o 30 miliónech padlých Sovětů. Kdo ví, kde je pravda. Prezident Kennedy, aby Američanům přirovnal zničení SSSR, kdysi zhruba řekl: "Představte si, že by Amerika byla od zeměpisné délky na úrovni Chicaga až po východní pobřeží zničena." 

Výborná detektivka plná napětí s neméně výborným a hlavně přesvědčivým Jiřím Vršťalou. Takhle jse si vždycky představovala západního agenta, který vám pravdivě a svobodně řekne, jak se věci mají: "Pohádky stranou, utekl jsem." Na konci díla nechybí tradiční honička padoucha a policajtů, včetně páru mrtvol. Koncovou scénku s větičkou "To je Iljušin." mi výsledný dojem kazí. Já tyhle osvobozující větičky nebo scénky v detektivkách nemám ráda. Člověk by i po skončení filmu rád zůstal dál v ději a napětí. Je to ale jediná větička, která na moje celkové hodnocení nemá vliv.

Ňazwanie drama jest ironia. To bych nesměla znát kluky, abych věděla, co si mám o filmu myslet. Vratěnín - ve filmu Vranín - je vesnička na rakousko-české hranici. A ve filmu si chlapci zkoušeli útěk přes hranici. Fakt, dobrý nápad jak plánovat útěk za státní peníze. Film je celým svým duchem nenápadný. Pochopitelně. Namířeno měli na západ. Byly i jiné možnosti.  Informace, že do Polska jsou nehlídané úseky byla pravdivá. A stejně tak tomu bylo i v jiných státech. A také bacha na polské lesníky. Jeden je totiž navedl na silnici, kde si je potom pohraničníci už jen vyzvedli. No nic.

Olda Kaiser v kladné roli jako vždycky na jedničku. Honza Kraus zahrál sebe, takže puberťáka nemusel vůbec nacvičovat. Vencovi Vydrovi role vynesla další pohraniční angažmá v příštím roce v televizním seriálu Ve znamení Merkura. Vala je také zkušený pohraničník v legendárním Kachyňově filmu Král Šumavy. Filmoví elévové Dlouhý, Kaiser, Kraus a Vydra působili pod vedením svých starších kamarádů-učitelů přesvědčivě a splnili, co si předsevzali. Výborně.

Naprosto souhlasím s hodnocením "Hloupé ovce....Cyril a Metoděj se svolením tehdejších vládců znásilnili naši kulturu, zemi a víru..." Slované nepřišli do Evropy v 5.-7. století, nýbrž podle genetických výzkumů jsou nejstaršími obyvateli Evropy. Doba jejich příchodu je odhadována na 12000 před n.l. Viz například výzkum Alexeje Kljosova z Harvardské univerzity. Ale i lingvistické výzkumy dokazují, že Slované měli písmo přinejmenším o 2 000 let dřível než Cyril a Metoděj vytvořili to svoje. Viz například publikace kameramana Antonína Horáka O Slovanech úplně jinak (1971) nebo překlad disku z Faistu od Petra Kováře (WMMagazín, 11.1.2011) nebo Igora Turečka na veneti.info. Tímto slovanským písmem je tzv. lineární písmo B a lineární písmo A. Slovanské jsou ale i jiné abecedy, jako například etruské písmo rovněž již překládané Dušanem Polanským. Slovanskému lineárnímu A písmu se velmi podobá písmo kyperské, písmo mohendžodarské kultury, písmo rongo-rongo. Některé egyptské hieroglyfické texty bude asi nutné číst slovansky. Zdá se, že v paleolitu existovala univerzální řeč všech kultur na Zemi, kterým byla praslovanština. Měla pravděpodobně totéž postavení jako dnes angličtina. Slovanské písmo bylo slabičné a znaky představovaly předměty denní potřeby. Bylo proto snadno naučitelné a srozumitelné a je proto velmi pravděpodobné, že v době kamenné uměli všichni dospělí a všechny děti číst a psát. Film je především ideologická škvára, z které se hlavně radovala pravoslavná církev. Ta je ovšem v základu také křesťanská, potažmo židovsko-chazarská. Tak zvaní Kelti, haploskupina R1b, je mladší větev starších slovanských větví I2 a R1a. František Pluskal Moravičanský to poznal již v 19. stol. Označení "Kelti" vzniklo chybným přepisem řecké ligatury na začátku slova. Kelti se původně četlo "čeltoi", tedy čeledíni. Převodem do latiny se cancourek pod písmenem "c" ztratil a "c" se začalo číst jako "k". Tedy keltoi jak správně poznamenal Zdeněk Šmitmajer. Ze slovanského povědomí se naprosto vytratily naši bozi jako Svarog, Perun atd. Slovanské mýty o vzniku světa byly mnohem reálnější a silně se odlišovaly o představě vzniku světa božím aktem. Bohužel bude ještě dlouho trvat, než se křesťansko-židovské bludy vytlačí z omámených duší pekelným smradem .... Moje poznámky mohou vzbudit dojem, že píši více o nějakých písmech a ne o filmu. Myslím, že je nutné takto psát. Je nutné psát proti filmu, který lživě líčí dějiny Slovanů a dějiny vzniku slovanského písma. Cyril a Metoděj je filmově zdařile vyvedená ideologická škvára.

Jeden z majstrštyků pana umělce Oldřicha Lipského. Ve filmu není jedno jediné hluché místo a má spád. Co spád. Je to gejzír nápadů, "actions" jak se dnes módně říká, geniální záznam schopností a profesionální bravůrnosti Československého státního cirkusu. Škoda, že se už asi nikdy nedozvíme kdo byli oni cirkusoví hrdinové. Ve filmu je řada komických, originálních a nezapomenutelných vložek na světové úrovni. Například Miloš Kopecký a Oldřich Lipský co by dvojice komiků. Kam se na ně hrabou Laurel a Hardy nebo Charlie Chaplin apod. se svými prostoduchými slapsticky. Navíc stále na jedno brdo.Ve filmu hrají naše tehdejší esa - od Jaroslava Marvana až po Miloslava Homolu. Kameramanem nebyl nikdo menší než "natáčitěl" Kristiána a Cesty do hlubin študákovy duše Ferdinand Pečinka.

Zdejší hodnotitelé, kteří filmu dali jednu až tři hvězdičky, je sbírka snobáků, kteří nejsou schopni vidět co je umění a co ne. Neznám ze světové kinematografie film z cirkusového prostředí, který by dokázal to, co Oldřich Lipský. Ve své drtivé většině jsou to totiž nudné záznamy - zejména ty francouzské - v nichž lze kladně ohodnotit pouze cirkusové artisty. Někdy. Holt je doba, kdy se nosí plivání na vše, co pochází z doby 1948-1989, a na této módní vlně se velmi dobře daří laciným nedovzdělancům s jejich primitivním klišé a prostoduchým prožíváním světa navyklé na to, že hlavím hrdinou filmu musí být pistole (případně samopal, bomba, droga, auťák, mrtvola atd. ). Kdo dal v hodnocení jednu až tři hvězdičky nemůže být nikdo jiný než psychopat doby ne nepodobný svému komunistickému protějšku z 50. let.

Je to ideologická kýčovitá mazanice, která dospělé nabádá a děti vychovává ke zločinu. Jakému? Vytváření křesťanského nebeského kartelu. Symbolem soběstačnosti, svobody, tolerance a humanity je v pohádce pouze ... čert. Pouze čert Uriáš poskytne kouzelnou mošnu z humanitárních důvodů konkurenční firmě Anděl, která je Bohem v kritické situaci ponechána na holičkách, ponvadž nemá a nevytvoří příslušnou firmu. Čert Uriáš pomáhá, i když ví, že tím ztratí zákazníka, poněvadž křesťanská pravidla jsou nastavena tak, že nejmocnější je Bůh a že on, totiž Uriáš, vždy prohraje. Křesťanská pravidla (zákony) zatracují veškeré alernativy a jako jediné postupy pro řešení problémů připouští zázraky realizované výhradně nebeskými kartelovými firmami. Například firmou sv. Lucie (která noci upije a tak zlepší orientaci v lese), firmou Servác-Pankrác-Bonifác (umožní přechod přes řeku jejím zamrznutím), firmou sv. Martin (poskytne koně). Z nízkých prospěchářských důvodů, totiž, aby se dostal do nebe, Anděl dokonce používá služeb pekelníka Uriáše (jeho kouzelnou mošnu) na přeměnu žebráka v pana hrabě. Anděl považuje diváky za naivky a domnívá se, že je snadno přesvědčí o tom, že to myslí "upřímně", když se údajně "obětuje" peklu, jenom aby umožnil svatbu pana hrabě se služkou. Podobnými svatbami končí všechny šmírácké romány červených knihoven.

V porovnání s filmem socialistické éry Anděl na horách překonává Anděl páně všechna očekávání dekadentní a kýčovíté pokleslosti.