Don Martini

Je to, bohužel, pravda.

Vtipná komedie, tak dlouho jsem se nezasmál. Jiří Mádl opět nezklamal.

Při projekci filmu budete mít pocit, že jste viděli alternativního Avatara. Na rozdíl od Avatara je film spjat s volným humorem. Posledních pár minut před koncem filmu mělo něco do sebe. To prozaické žvanění nemusím - je příliš nucené.

Polopatetický film. Klasický vjem skutečného života bez osobního uspokojení. Je to jako chodit do nudné práce každý den. Chybí špetka emocí a je výrazně prázdná jako sklenice s vodou a bez chutí. S bezkonkurenčím Forrestem Gumpem se nedá vůbec srovnávat.

Vtip a výkon Jima Broadbenta. Ostatní věci mi, bohužel, neříkají.

Film v melancholickém podání. Příliš nadnesený film, že jsem se nadnesl i moje přirození. Jediné, co bych vytknul, je kýčovité osvětlení a nepřirozené barevné podání. Patetické procítěnosti by se mělo ušetřit. Chvíli se nic neděje, pak to jede.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10318730018-polosero/210562222000001-polosero-nepritel-statu

Proč takových filmů není více? Film je taková obrana proti předsudkům. Propojenost mezi hlavními a vedlejšími dějovými liniemi se dost vyvedla. Nutí diváka přemýšlet - stejně jako mne. Po skončení filmu jsem usedl do tramvaje a bylo mi do breku vůči takovým předsudkům. Nezáleží vůbec na rase a vzhledu.

Film je tak vybroušený a promýšlený, že by si zasloužil volné pokračování...

Musím obdivovat, že jde o odvážný film se silným příběhem, jak má být. I menší děti dokážou být takové, o tom jsem se přesvědčil i osobně u starého kamaráda, který má inteligentního syna. Nezní kýčovitě jako u ostatních filmů.