ra1n

Skvělá "choreografie" akčních scén připomínající to nejhorší ze sci-fi béček padesátých let včetně legendárního zápasu Bély Lugosiho s chobotnicí. Marc Singer šplhající na skálu. Vrh kancelářským křeslem. 4½

Romantický horor o vraždícím bakelitovém telefonu, který strádá osamělým životem ve své holubí centrále na ovládání města. Roger Corman bledne závistí.

Likvidace ajatoláha na vozíku. Družba se santusákama. Elegantní únikovka po žebříku. A navíc srdcervoucí dojemné finále s plyšovým medvídkem. Takhle má vypadat sci-fi horor!

Předloha pro leckoho nemusí být literárně až tak zajímavá jako je film po režijní stránce, ale ten už není myšlenkově tak kompaktní, především kvůli zbytečné komplikovanosti (vedlejší dějová linka, postava psychiatrovy manželky...), některým trochu matoucím dialogům a ve výsledku i nedostatečně vykreslené psychologii, takže se může stát, že pro toho, kdo knihu nečetl, bude proměna hlavní postavy asi těžko pochopitelná a s tím bude oslabeno i to celkové vyznění.

Máte rádi Dostojevského?

Die Uhr läuft.

Obraz společnosti v bludném kruhu vzájemného ubližování v němž z existenčních důvodů nutně pokračují i ti, kteří si to uvědomují. Obraz společnosti, která (samozřejmě) přežívá, ale přitom už neví, proč by vlastně dál měla.

"Magoře Magoře / nožičky nahoře / Magoře Magoře -"

Divácky nevděčný závěr tím narozdíl od Krátkého filmu o lásce alespoň vybízí k nějakému hlubšímu zamyšlení.

Ta "nepříjemná přeexponovanost" má zajímavý efekt: podobně jako třeba v Podivnější než ráj se jednotlivé postavy pohybovaly v bílém prázdnu, zde se v něm přímo ztrácejí nebo splývají se svým okolím, často tak vytvářejíc dojem jakoby ve filmu ani neexistovaly. "Ale nic na mě není vidět."