darjeeling

Jsem v hetero pekle nebo v LGBT nebi?

Námět je rozhodně nápaditý a přitažlivý, ale paradoxně mě to celkem bolelo se na to koukat (zejména kvůli scénaři a (ne)hereckým výkonům, které byly špatné i na amaterský film). Kdyby to natočil někdo s vetším rozpočtem, kvalitnějšími herci a scénářem, tak by to mohl být dost povedený český gore.

Je to až trapné, ale mělo to více zaklínačskou atmosféru než to, co spáchali na Netflixu.

Všední a bohužel nudný dokument o nevšedních lidech a jejich (ne)všedních zážitcích a zkušenostech během jugoslávské války. 35% (KVIFF 2023)

Velice působivý italský snímek s romantickou a vztahovou tematikou o dvou homosexuálních chlapcích, kteří se musí vyrovnávat s extrémně konzervativním prostředím malého města, ve kterém vládne veliká averze a předsudky vůči gayům. Film je inspirován skutečným příběhem a odehrává se v roce 1982 v Itálii. První polovina filmu měla celkem pomalé a rozvláčné tempo, ovšem druhá polovina byla úžasná a bylo v ní spousta dramatických, dojemných a poutavých scén. Výborně vystavěný příběh o sbližování dospívajících chlapců. Film na mě působil uvěřitelně a lidsky, bez klišé a typizace postav. A právě to dodávalo snímku jeho autenticitu. 80% (KVIFF 2023)

Film, který se snaží tvářit autenticky, nenuceně a jako nezávislé indie snímky, ale naopak působí dost nuceně, trapně a uměle. Herecké výkony průměrné, postavy byly nesnesitelně otravné a scény, které měly být rádoby vtipné, tak byly grinch a mnohdy až nekoukatelné. Film o ničem, který chtěl prázdné téma o prázdných lidech vyplnit zvláštním a otravným pitvoření hlavní trojice postav, které mělo asi film oživit a ozvláštnit, ale to se nestalo. 45% (KVIFF 2023)

Nenáročný a pěkně zhotovený dokument o historii snímání obrazů a videí, od Lumiérů až po YouTube. Snímek doplňuje dobrá hudba a kontrastuje s vybranými ukázkami. Celkově si dokument hraje, ale poměrně lacině s lidskými dojmy a emocemi, což je zde paradoxně poněkud kritizováno, ale možná to byl záměr. 75% (KVIFF 2023)

Působivý historický snímek s úžasnou dynamikou a tempem, který diváka zavede do doby 50-70. let 19. století v Itálii, jež byla v tomto období plna revolučních nálad a pokoušela se o své sjednocení. Jako první na tomto filmu musím vyzdvihnout hudbu, která balancovala téměř na operní úrovni a krásné tak podněcovala italskou kulturní tradici. Za další si zaslouží obdiv herecké obsazení a výkony, které byly takřka bezchybné (zejména herec Pia IX. byl znamenitý). Celkově snímek překvapil jsou vyrovnaností a uvěřitelností, ale také chvilkami napětí, působivými scénami a zajímavými dialogy. 85%. (KVIFF 2023)

Není to dokonalý film, ale postupem času a po opakovaných zhlédnutích mi stále více přirůstá k srdci. Navíc herecké obsazení je dokonalé a soundtrack Jamese Hornera nebudu ani komentovat. P.S Brad Pitt je tady hodně velkej sekáč, ale já mám větší slabost pro Aidana Quinna. A Anthony Hopkins je klasicky pan charisma.

Film Kladivo na čarodějnice je z dílny mistra českých historických filmů Otakara Vávry. Tento nesmazatelný velikán českého filmu, který stojí například za výpravnou husitskou trilogií nebo filmem Nezbedný bakalář (1946), natočil roku 1969 podle mého názoru jeden z klenotů české kinematografie. Film je celkem věrný své knižní předloze, i černobílé provedení přispělo k temné a mrazivé atmosféře, kterou kniha má. Zvláště působivé jsou prostřihy s mnichem (Václav Lohnický), ve kterých pronáší úryvky z příručky pro inkvizitory Kladivo na čarodějnice. „Skrze ženu přišel na svět hřích. Žena je hřích. Lůno ženy je brána do pekla. Všechno se děje z tělesné žádostivosti, která je u nich nenasytná. Čarodějnice jsou osoby, které uzavírají s ďáblem řádný spolek, zříkajíce se slavně Boha a víry křesťanské a přijímajíce ďábla za svého pána, začež jim tento propůjčuje konati rozličné nadpřirozené věci…“ Děj ve filmu oproti knize ubíhá o mnoho rychleji. Celkovému dojmu to nijak zvlášť neuškodilo, ale stopáž by klidně mohla být o něco delší. Za zmínku stojí i hudba Jiřího Srnky, která od samého začátku značí dramatičnost příběhu, rozrůstající se zlo a skrytou hrozbu, kterou představuje Boblig. Pro mě nejpůsobivější scéna je Bobligův krátký monolog skoro ke konci filmu. „Mají z tebe už strach, poněvadž ty nejsi s nima v jedný řadě. Oni všichni mohou být podezřelí, ale já... já už ne! Já už ne. Já už jsem vykročil. Já už kráčím. Jen odvahu, pevný cíl a žádné ohledy. Protože já nejsem obyčejný člověk. Já už nejsem obyčejný člověk. Já už jsem nahoře!“