kocourMour

16letá Eva, přezdívaná Slůně, je zakřiknutá dívka, studující učiliště, která nemá mnoho kamarádů. Kromě jejího vzhledu a nadváhy za to může i přehnaná péče její úzkostlivé a až majetnické matky, která ji drží dost zpátky. Jirka, jeden z chlapců na učilišti, se vsadí s kamarády, že ji pozve na rande a tam zesměšní, ale nakonec se vyvine vše trochu jinak. Takový hybrid mezi Metráčkem a Carrie (to druhé ale myšleno trochu v nadsázce) s nepříliš známými herci a neherci. Trochu mi přijde, že se v práci s neherci Olmer trochu snažil inspirovat u Formana. Škoda hlavní představitelky Evy, která byla hrozně nevýrazná. Nevím, do jaké míry to byl záměr, zdůrazňující její nesmělost. Hvězdu navíc dávám za krásné písničky Zdeny Lorencové, které podbarvují celý film, a taky bych pochválil civilní projev Jiřího Vondráčka, hrajícího Jirku.

Viděl jsem jen epizodu o genetice a stačilo mi si udělat obrázek. Fakt jsem byl překvapený, že tuhle snůšku ruských konspiračních blábolů a pseudoteorií může nějaká TV stanice u nás vysílat.

Nejlepší díl série, ve kterém vše do sebe krásně zapadne, spojí se a zároveň dospěje do temného finále, po kterém zůstane jen hořká pachuť v ústech.

Takhle si představuji strhující drama, které jde až dřeň. V podstatě komorní film, odehrávající se po většinu času jen v jedné místnosti malého newyorského bytu, vznikl také podle divadelní hry, a přitom je v něm rozehráno tolik emocí, napětí a dramatických situací, kolik by člověk na takovém prostoru nečekal. Režisérem je totiž Sidney Lumet, který mistr komorního dramatu - vzpomeňte si na jeho 12 rozhněvaných mužů, kteří také z jedné místnosti nevyjdou a napětí se tam dá přitom krájet. Geniální studie chorobné lidské žárlivosti a bezmoci vůči lásce dvou mladých lidí, která vede do záhuby. Celý dojem umocňuje parádní český dabing z 60. let s Vítězslavem Vejražkou v hlavní roli Eddieho.

V podstatě hudební verze Novot Petra Novotného, je ale smutné, že tohle produkovala Česká televize.

Depresivní námět, pochmurná atmosféra celkového zmaru a neodbytný pocit tragického konce, a to vše ve období, které by mělo být pro každého člověka bezstarostným a nejšťastnějším v celém jeho životě - v dětství. Výborně napsaný scénář umocňuje perfektně padnoucí černobílá animace a znepokojivá hudba. A skvěle vypointovaný závěr je prostě jen třešinka na dortu, který je sice upečený k dokonalosti, ale na dětskou oslavu ho raději nenoste, mohli byste ji rozjásaným dětem pokazit.

Po svém opusu magnum, jímž byla ovšem komorní konverzačka s tísnivou atmosférou, nám Blažek servíruje žánr svému srdci nejbližší - akční film, kterým se zde navíc vine romantická linie. Pokud odhlédnu od naivity romantické části příběhu...vlastně celého příběhu, tak je film sestříhán svižně a nenudí. Herecké výkony se pohybuji v lehkém nadprůměru amatérské produkce, obsazení Tomáše Manna byla sázka na jistotu. Sympatický je fakt, že se film nebere až tak vážně a nabízí i vtipné momenty ("Hajzl jeden nefotogenickej!"), což ho v mých očích, přestože toto není můj žánr, povyšuje na tři hvězdy. Fenomén jménem Casa Carnivora pro mě však zůstává stále nepokořen.

Docela civilní dokument, který trochu překvapí svojí konvenčností, vezmu-li v úvahu osobu režiséra. Za Brno dávám hvězdu navíc.

Tohle patří spíš do diskuze, ale ta mi teď nějak nefunguje....Je třeba říct, že pořad nemoderovali jen Dvořák s Bohdalovou) . Rok 1977, zde dříve uvedený jako rok vzniku, asi vyplynul z toho, že teprve od tohoto roku ( a sice od dílu 26) začali pořad moderovat Dvořák s Bohdalovou. Od tohoto dílu se taky Televarieté po letech v televizi reprízuje. Ty starší díly asi taková zábava nebyla:-) Moderátoři byli různí, ale většinou Saskia Burešová.

Originální kamera i celé pojetí příběhu, spolu se slučnými hereckými výkony, dává zapomenout na režisérovy rozpačité počiny z minulosti. Vyzrál filmařsky, scénáristicky, stejně jako v práci s hercem a nezbývá, než ho začít brát vážně. Dialogy nešustí papírem a projevil zde až Kingovské pochopení pro dětské běsy a strach z neznáma, které alespoń jednou zažil každý z nás. V předchozích počinech si dělal radost hlavně sám sobě, teď ho začíná dělat i divákům. Jen tak dál. Nebýt ne úplně jasného závěru, dal bych, v kontextu celé jeho tvorby, i plný počet*.