Shadwell

Scénář pro 21. století - Linda Aronsonová

https://www.namu.cz/item.php?item=284

„Na každého scénáristu, který má silnou zápletku, ale bojuje s postavami, najdeme dvacet jiných, kteří bojují se zápletkou, ale mají výborné postavy. Hlavním problémem většiny scénáristů tak není najít správné postavy, ale způsob, jak s nimi zacházet."

- Nejznámější knížka o psaní filmových scénářů bylo Jak napsat dobrý scénář od Syd Fielda. Tohle je takový nástupce.

- Jako místy je to až moc polopatický, ale je to užitečný a hodně dobrý čtení. A od praktičky, takže i dost názorný.

V polovině roku 2014 jsme s pár lidma během měsíce pronikli nepozvaní na čtyři VIP akce v Praze. Trochu po vzoru The Bling Ring od Sofie Coppolový, dalo by se říct. Ne že by šlo o něco až tak extra výjimečnýho. Ale zábavný to bylo. 

1) Muzeum Grévin
Otvíračka muzea voskových figurín Grévin v Praze se nesla v pompézním duchu. Červený koberec, celebrity, kamery, desítky sekurit a sympatických hostesek. Šli jsme zrovna okolo z jiný akce a jednoduše si řekli, že se tam zkusíme dostat. Nikoli ale nepozorovaně, nýbrž přímo středem. Nasadili jsme tedy výraz celebrit - vypnutá hruď, ramena dozadu, pomalý krok lidí, co mají na všechno dost času, cynický přezíravý pohled ve tváři - a po dlouhým červeným koberci vešli dovnitř. Kupodivu nikdo nic nenamítal, jen jedný hostesce těsně za vstupem, která nás zastavila, jsme řekli, že jsme filmoví producenti z německé společnosti 4K Achtung. Na akci jsme strávili velmi příjemných 5 hodin a potkali tam spoust moc fajn lidí. Vrcholným momentem byl asi kámoš, který zničehonic vystoupil na pódium před parketem, kde se lidé zatím spíše jen ledabyle pohupovali, a pětiminutovým sólem je všechny roztancoval. Řada lidí měla zřejmě pocit, že to byla oficiální součást večera. Povedlo sem nám taky potkat nakoksovanýho Mareše nebo Helenku. Mareš na mojí rádobyvtipnou poznámku, proč není smutný, když zrovna zemřela Bartošová, reagoval spíše popudlivě, respektive neutrálně. Rozhodně se nesmál, přitom smysl pro humor má. Zajímavý poznatek, který jsem si z akce odnesl, byl ten, že lidé tam byli velmi semknutí a přátelští, na rozdíl třeba od klubů otevřených veřejnosti. Zřejmě za to mohl fakt, že lidé tam prostě patřili do nějaké společné množiny, tudíž k sobě byli mnohem otevřenější. I tanec neprobíhal v tradičních skupinkách nebo párech, ale spíš všichni společně.

2) After po premiéře Bony a klid 2

Po skončení premiéry filmu Bony a klid 2, která se konala trochu netradičně v hokejový Tipsport aréně, následovala VIP párty, kde se objevili hlavně protagonosti z filmu. Nebo Fuka. Dostat se tam byl poněkud problém, protože se pouštělo pouze na vstupenky, existoval pouze jediný vchod a sekurity byli hodně nekompromisní. Zkoušeli jsme to přes Zdeňka Kubíka, producenta filmu, se kterým si kámoš dřív dopisoval, ale to nijak překvapivě nikam moc nevedlo. Nakonec došlo na triviální řešení, kdy jsme od odcházejících vybrali lístky, které už nepotřebovali, a na ně vstoupili dovnitř. Problém akce byl v tom, že velmi rychle došlo jídlo a dále nebylo doplňováno, mimo jiné i proto, že si tam kdekdo přivedl své kamarády, tudíž na mě třeba zbyl pouze jeden takový malý dortík. Rovněž na nás nezbyla dárková taštička. Ne že bychom tam ale kvůli takovým věcem chodili. A udivilo mě, že DJ hrál víceméně před prázdným paketem - proč chodí na takovéto akce lidé, kteří se nebaví? Nicméně i tak jsme na akci potkali a pokecali se spoustou prima lidí, dali menší tanec na stole, něco málo popili atd. Trochu trapasem bylo, že jsem se byl nucen zeptat jednoho člověka, kdo je ta bruneta - prý Gabriela Kratochvílová, misska.

3) FIND
Třetí VIP akce v řadě byla jakási filmová seance, šlo o setkání filmových akademiků a praktiků. Akce měla program, nicméně na ten se nějak zapomnělo a velmi rychle se přešlo ve volnou zábavu, tedy volný pokec všech ze všema. Dostat se tam bylo jednoduché, nikdo nekladl odpor, nicméně o co méně napětí a stratégování jsme si užili se vstupem, o to báječnější lidi jsme potkali uvnitř. Studenty, doktorandy, pedagogy, všichni od filmu, všichni moc fajn. Potkal jsem tam i pár tváří z CSFD, který jsem předtím neznal, a došlo i na drby z filmové komunity, protože českej rybníček je přece jen malej. Drobnou nevýhodou byla stíněnost prostoru, na druhou stranu lidé byli nuceni být blížeji a bylo to takový spontánnější. Nebylo problém oslovit skutečně kohokoliv a zalaškovat s ním či se seriozně pobavit na libovolné téma. Byl jsem ve svým živlu. Pomáhala mi v tom i celkem stylová jizva nad obočím, kterou jsem si ten den přivodil a která přitahovala pozornost. Samozřejmě padala řada dotazů, kdo vlastně jsme, už ani nevím, co jsme odpovídali. Závěrem jsme doprovodili jednu osůbku přes Karlův most na Malou Stranu, neboť i když chodíme na akce, kam nejsme pozvaní, pořád jsme gentlemani. A milujeme noční Prahu.

4) Párty na Střeleckém ostrově
Razili jsme z náplavek a najednou nějaký hluk ze Střeleckého ostrova, což byl jasný signál, že se tam něco děje. Konkrétně šlo o párty jisté finanční instituce, čili bez celebrit, nicméně i tak to byla soukromá akce. Dostat se dovnitř bylo ovšem jak nějaký puzzle. Připomnělo mi to některé počítačové hry jako Commandos, Thief nebo Metal Gear Solid. Nabízely se tři vstupy: z levé strany po točitém ocelové schodišti, středem přes sekurity, nebo vpravo kolem Vltavy přes roští. Schodiště bylo ukončené brankou a vpravo nás vyhmátnul správce, tudíž zbýval střed. Nicméně na rozdíl od první akce, Grévin, jsme u sekurit zaváhali a namísto sebevědomého nakráčení dovnitř se zastavili a vyptávali, a to byl konec. Nakonec jsme se dali dohromady se zvukařema, kteří odtud tahali bedny, a vydávajíc se za ně spolu s nimi nakráčeli dovnitř. Akce to byla velmi povedená: venku na ostrově plápolal oheň, kde se dál ohřát špekáček a zazpívat u kytary, čehož jsme využili, zatímco vevnitř se konala diskotéka a bohaté rauty, čehož jsme rovněž využili. Akorát jsem pak byl nucen platit za tři spriety 180 kč, protože jsem si nevšiml, že nad ránem se už nejede free. Předností akce byl i výhled na noční Prahu, třeba Národní divadlo jsem si byl nucen vyfotit. Opět jsme se seznámili s řadou velmi příjemných a originálních lidí. Na otázku, kdo jsme, jsme trochu vtipně měli připravenou odpověď, že jsme headhunteři - lidé vyhledávající talenty pro jinou firmu. Někdo nám to věřil, někdo ne, ale bylo to zábavné. Zajímavý poznatek z akce byl ten, že když hodil kámoš skleničku po dopitém pití po Vltavy, reagoval na to jeden programátor z firmy, co s náma kecal, dost nelibě, přitom i podle vzhledu anarchista. Akce každopádně skvělá, i celkem strategická, protože jsme byli po celou dobu nuceni dávat pozor na sekurity. Bohužel se mi povedlo v úplném závěru polít se červeným vínem, a museli jsem tudíž razit tágem, protože v politých hadrech jet noční tramvají nemíním. Nicméně hlavní bylo, že jsme touto akcí zkompletovali čtyři VIP party v měsíci, každá v jednom týdnu. Uvidíme, co se bude dít dál.

.