hhannie

Tedy ze začátku jsem si říkala, jak někdo mohl takovou šílenost vyplodit, ale závěr překvapil. Ale z koček stále strach nemám. :-)

Tenhle druh animace opravdu nemám ráda, nemohu si pomoct (ona princezna má obličejík jak ošklivý chlapeček). Příběh je vlastně celkem milý, ale jinak mě Dragonboy bohužel nějak víc nezaujal.

S hudbou jsem problém neměla, vlastně se mi celkem líbí, ale! k ději vůbec nepasuje. Po celou dobu jsem měla pocit, že ji tam někdo "přimontoval" dodatečně, ne že se jedná o videoklip. Nejspíš mi chyběly výkřiky obětí a zvuk motorovky.

Ten závěr byl divný, to uznávám, ale jinak jsem se bavila od začátku do konce. Takže pro mě je Dávám tomu rok za jasných pět hvězd (a není to jen proto, že jsem na něm byla v kině! :D).

První řada byla opravdu dokonalá, všechny díly jsem musela za každou cenu zhlédnout během dvou dnů, a ještě několik dní potom na všechno, co se v seriálu odehrálo, myslet. Ze začátku mi dost věcí nedávalo smysl, nebyla jsem si jistá, kdo je vlastně živý a kdo ne, a závěrečné rozuzlení bylo perfektní. Potěšila mě také přítomnost Taissy Farmigy. Byla jsem štěstím bez sebe, že jsem se konečně dostala k výbornému hororovému seriálu, ale druhá řada Asylum byla pro mě celkem zklamáním. Spousta zápletek, které do sebe nijak nezapadaly, místy byly dost nedotažené. Prostředí ústavu by bylo skvělé, kdyby si tvůrci poradili se vším trochu jiným způsobem. Jak už tu někdo v komentářích zmínil, opravdu to vypadalo, jako kdyby sami tvůrci už nevěděli jak dál, tak to prostě nějak "usekli". Za první řadu dávám jasných pět hvězdiček, za druhou už jenom slabé tři, tedy mé výsledné hodnocení činí čtyři hvězdy. Těším se na další řadu, která snad příjemně překvapí.

Nechápu zdejší nižší hodnocení. Mě osobně Vesmírná samota chytla za srdce. Závěr byl prostě výborný. Animace byla sice jednoduchá, ale jak se říká, v jednoduchosti je krása.

Hudbu Sigur Rós jsem si v poslední době hodně oblíbila, konkrétně Hoppípolla patří k mým oblíbeným (asi to také má hodně velký vliv na mé hodnocení), ale přesto mi v tomhle snímku vadila jedna věc, a to sice střídání různých druhů animace.

Co dodat? Lidé, co nemají představu o tom, jak křečky chovat, by si je neměli vůbec pořizovat.

Film jak natočený mobilním telefonem, navíc s rozklepanou rukou. A ty rozhovory mě dokonale rozsekaly. Co dodat? Něco na způsob Ceny života s delší stopáží.

Ok, tak jsem se dozvěděla, že jsem vlastně knižní barbar, protože jsem nikdy neslyšela o knize Padesát odstínů šedi. Mimochodem, vůbec mi to nevadí. Po přečtení několika úryvků nechápu, jak tato kniha může být bestsellerem, to mám kolem sebe opravdu tolik tupých příslušnic ženského pohlaví? Dobře, to by stačilo ke knize, která se tu stejně nehodnotí. Po zjištění faktu, že se jedná o parodii, hodnocení zvednu, ale jen o jednu hvězdu, neboť hlavní protagonisté (hlavně Selena, nemám ji ráda, opravdu ne) jsou mi krajně nesympatičtí, a i po druhém zhlédnutí s vědomím, že je Fifty Shades of Blue parodie, mi to nepřišlo o nic víc vtipnější. Asi nejsem jen knižní barbar.