Patches1984

Říká se, že opakovaný vtip není vtipem, a u filmů tomu není jinak. Dvojka je v mnohém prakticky kopií jedničky, jen s trochu nudnějšími dialogy. To by samo o sobě zas tak nevadilo, pokud jste jedničku neviděli. Co ale celé druhé Nebezpečně hry sráží pod průměr jsou postavy. Nevím, jestli jsou jen tak blbě a ploše napsané, nebo se na výsledku podepsalo oproti jedničce slabší herecké obsazení, ale nějak jsem mezi těmi šablonovitými loutkami nenašel ani jednu sympatickou, skrze kterou by mě děj dokázal zaujmout. Škoda, pak bych tomu ty tři hvězdičky možná i dal. 4/10

Jeden z naprostých vrcholů žánru. V podstatě nemám co vytknout, naopak jsem prakticky ze všeho nadšený - temná, takřka noirová atmosféra (s překvapivě málo gore prvky pro efekt), promyšlená zápletka s důrazem na detail, zajímavé postavy, vynikající herecké výkony. Navíc se silným, vypointovaným závěrem. Moc nechápu, proč jsem u toho kdysi dávno, když jsem to poprvé viděl v televizi, zhruba v půlce usnul, asi to dávali moc pozdě. 10/10

Nějak nevím, co si o tomhle dílku myslet. Je fajn, že hrdiny není poblblá parta teenagerů, ale o něco méně poblblá (i když ne o moc) parta dospělých. Prostředí a atmosféra rákosí a bažin na mě také zapůsobila, dokonce snad i víc, než kukuřičné lány (vím, hereze). A to pozadí zápletky taky není žádná katastrofa. Jen škoda konce, který se najednou z celkem jednoduchého příběhu o záhrobní pomstě pokouší vymáčknout nějakou hlubokomyslnou pointu. Nic proti dobře vypointovaným závěrům, ale tady to prostě tak nějak nesedí. 5/10

Ale tak proč ne. Saw to sice není a sem tam jsem měl pocit, že si scénárista musel vypomoci nějakou tou deus ex machina, ale koukat se na to nakonec docela dalo. Navíc se postavy dle očekávání chovali občas jako idioti, takže bylo zábavné sledovat, kdo koho podrazí nebo kdo zase dostane hysterický záchvat. A dokonce jsem ani dopředu neuhodl, kdo to přežije. 7/10

Takový šablonovitý béčkový horor - šablonovitá zápletka, šablonovité prostředí, šablonovité postavy (především ty vedlejší), šablonovité zvraty. Naštěstí alespoň část toho, co ztrácí v oblasti nápaditosti a originality, dohání zpracováním, které není v rámci žánru tak špatné. Takže výsledné hodnocení je logicky průměrné s malým plus za dětské zombie permoníky. To se totiž hned tak nevidí. 5/10

Jsou filmy, u kterých je přečtení předlohy krátce před jejich shlédnutím spolehlivý recept na to, jak si zcela pokazit zážitek tím, že nakonec strávíte dvě hodiny hledáním rozdílů a lamentováním nad tím, jak to zase scénárista a režisér podělali. Blade Runner naštěstí takový není. Dickovu předlohu jsem dočetl před dvěma týdny a přišlo mi to jako vhodná příležitost zaplnit si další mezeru ve filmovém vzdělání. A udělal jsem dobře. Kdybych nejdříve nečetl knihu, dost možná bych si teď v komentáří jako někteří další stěžoval, že je Scottův film rozvleklý, uspávající a vlastně se toho v něm za ty dvě hodiny mnoho nestane. A ono to tak v podstatě i je. Ale ono to tak je i v té předloze - dějová linka je spíše jen takovým pozadím, na kterém Dick představuje hned několik někdy pevněji jindy volněji vzájemně svázaných filosofických obsahů. Ridleymu Scottovi a dvojici scénáristů muselo dát zatraceně práce, aby myšlenkový obsah udrželi v nějakých snesitelných mezích a udělali z Blade Runnera alespoň trochu koukatelný film. A myslím, že nakonec zvolili poměr akce/filosofie asi nejlépe, jak to při zachování hlavních témat předlohy šlo. Navíc se jim podařilo Dickův původně poměrně vágně načrtnutý svět přetavit ve vizuálně a atmosfericky naprosto úžasné prostředí, které je dodnes předobrazem celého žánru cyberpunku. Takže je sice pěkné, že u toho někteří usínají nudou, ale kultovní status se tomu prostě upřít nedá. 9/10

Ukázka, kam až mohou člověka zahnat nespavost, frustrace, sociální izolace a zoufalá touha zanechat po sobě ve lhostejném a zkaženém světě nějaký otisk. Je celkem jedno, jestli s Travisem a jeho jednáním soucítíme nebo jej odsuzujeme, Scorsese zanechal dost prostoru pro obé, podstatné je, že je to zatraceně dobře napsané, zahrané i natočené. 9/10

Musím se přiznat, že mi trochu uniká ta záplava pětihvězdičkových hodnocení. Což o to, Dustin Hoffman exceluje a obě partnerky mu velmi zdatně sekundují. Hudba je neodiskutovatelně vynikající (a vlastně důvod, proč jsem si Absolventa vůbec vyhledal ke shlédnutí), kamera na svou dobu inovativní a ve filmu je spousta zajímavých nápadů. A komické scény i dialogy fungují přesně tak, jak mají. Ale nějaké "poselství o ztracené nevinnosti" bohužel moji cynickou duši asi nějak minulo. Místo toho jsem viděl dobře natočenou romantickou komedii o mladým klukovi, kterej první polovinu snímku neví, co chce, v druhé to konečně zjistí a překonává překážky, aby toho dosáhl, což se mu tedy na konec přes všechna protivenství povede. V podstatě tuctová zápletka. Skvěle napsaná, zahraná i po formální stránce zpracovaná, ale pořád nic, co by ovlivnilo můj pohled na svět nebo co bych potřeboval vidět znova. 8/10

Po Moorovi je Dalton Bondem tak to trochu jakoby z paralelní reality. Reality, kde agenti nejsou vtipem hýřící seladoni pomrkávající po mladých slečnách na rautech, ale drsní vojáci, co svou práci berou vážně a nemají čas na nesmyslné vtipkování. A asi se mi těžko hodnotí, co z toho mi sedne líp, záleží holt na momentální náladě. A Dech života se mi dneska do nálady celkem trefil, takže spokojenost. Dalton se sice za celý film usmál asi tak dvakrát (a ani jednou jsem mu to nevěřil) a hlášky nemají tu elegantní lehkost, ale na druhou stranu mu věříte ty akční scény. Bondgirl je konečně po Vyhlídce na vraždu zase aspoň občas užitečná ženská s osobností a afghánští sidekickové taky ušli. Trochu slabší jsou naopak záporáci, kde mě snad bavil jen ten blonďák s walkmanem. Příběh taky není žádná velká scénaristická hitparáda, ale aspoň není úplně stupidní a působí realisticky. Takže celkově dobrý. 8/10

Nebezpečné hry jsem poprvé viděl před nějakými dvanácti lety na Nově, aniž bych dopředu věděl, do čeho jdu. Tehdy mě opravdu příjemně překvapil neočekávanými dějovými zvraty a celkově zajímavým příběhem. A světe div se, po dvanácti letech, ačkoliv jsem si dopředu přečetl anotaci a vzpomněl si na většinu děje z doby, kdy jsem film viděl poprvé, mě pořád dokázal plně zaujmout. Někomu může přijít zvrat každých deset minut jako samoúčelný a laciný způsob budování zápletky, ale mě tyhle typy thrillerů zkrátka baví. K tomu krásně realisticky sobecké postavy, trocha toho erotického dusna, atraktivní kontrast floridských pláží a bažin a hlavně opět skvělý Bill Murray v kameu. Prostě nemůžu jinak. 8/10