Patches1984

FIlm víceméně symbolizující Slyův přerod z akčního hrdiny v akčního důchodce. Role klidného profesionála mu sedí jako prdel na hrnec a díky ní ani nevadí jeho obvyklé neherectví. Banderas jako jeho výbušný a ambiciózní protějšek dokonale doplňuje kontrast. Není to film s nějak zásadní a hlubokou zápletkou, zvraty jsou vesměs předvídatelné a nápadů v tom moc není, ale o to až tak nejde. Akce funguje, pořád se něco děje, když už se mluví, má to v naprosté většině nějaký význam, prostě se nestihnete nudit. A to je důvod, proč se takové filmy točí. Když jsou navíc řemeslně dobře zvládnuté a bez zásadních logických lapsů, tak není vlastně co vytknout. 8/10

Nemůžu si pomoct, ale Léon mě prostě zklamal. Možná za to může přehnané očekávání. Přitom Jean Reno je vynikající a Gary Oldman jakbysmet. Celý to kazí ta malá holka. Natalii Portman samu o sobě moc nemusím, ale postava malé Mathildy by mě asi od začátku úplně stejně iritovala, kdyby ji hrál kdokoliv jiný. Překvapuje mě, že všem ostatním postavám okolo trvalo celej film, než jí vysvětlili, že vraždění lidí prostě není hra pro malý holky. Motivaci profesionálního zabijáka, který je zvyklý spát v sedě a nestará se o nikoho než sám o sebe a svou kytku, proč se vůbec ujme osiřelé dívky, bych ještě možná při troše snahy pochopil. Ale proč ji s sebou pořád tahá, ačkoliv mu komplikuje život na každým kroku a je neskutečně otravná? A když už se teda rozhodne pro jakousi adopci, tak proč tomu nepřizpůsobí celkově svůj život? Moc dalších postav člověk během filmu nevidí a ani o motivaci záporáků se toho moc nedozví, takže jsem ve výsledku měl problém se s jakoukoliv postavou ztotožnit, nebo jí alespoň fandit. To, jak už to tak u těchto filmů bývá, skončilo tím, že jsem musel fandit sobě, abych ty dvě hodiny nějak přečkal a dokoukal to dokonce. Nepopírám, že je to asi natočený dobře, akční pasáže mají spád, a kdyby byl celý film ve stejným stylu, jako úvodní a poslední scéna, tak hodnotím asi mnohem výš. Ale ta konverzačně-dějová část filmu to pro mě prostě zabíjí. 6/10

Kmotr je pro mě jeden z příkladů toho, jak se mají dělat adaptace knih. Čert vem vypuštění některých podružných a víceméně ilustračních scén, zhuštění některých vedlejších postav do jedné věty ve scénáři, to jsou všechno detaily, bez kterých by výsledek neměl tři hodiny, ale šest. Důležité je, že Coppola dokázal ve své celistvosti zachovat hlavní dějovou linku, vývoj postav a především atmosféru psaného příběhu. K tomu geniální výkony Merlona Branda i Al Pacina a neméně geniální hudba. Zkrátku film bez kazů a to naštěstí i pro ty, kdo dřív přečetli knihu. 10/10

Čtyři Copperfieldové versus Morgan Freeman! A k tomu FBI, Interpol a nějaká banda egyptskejch iluzionistů, kteří možná existujou, ale možná taky ne. To to bohužel trochu kazí, kdyby to bylo jenom o Morganu Freemanovi vysvětlujícím iluze a rezignovalo se na nějaký vykrádání bank a okrádání pojišťováků, tak by to bylo zábavnější. Ale i tak je to taková příjemná, žánrově těžko zařaditelná oddechovka na letní odpoledne. A to i přesto, že začátek mě namlsal na nějakou hororovinu typu Se7en z kouzelnickýho prostředí. 7/10

Na dobu svého vzniku překvapivě westernový western, alespoň když to srovnám s výtvory typu Django. Pravda, True Grit stojí hlavně na Jeffu Bridgesovi a jeho Roosteru Cogburnovi a na tom, že na Mattu Damonovi není moc poznat, že je Mattem Damonem, takže mi nestihlo začít vadit, že koukám na Matta Damona, ale to samo o sobě celkem stačí. Když k tomu přidám pěkná krajinná panoramata, nevtíravou a atmosferu podtrhující hudbu a závěrečné setkání se správně zoufalými desperáty (got it?), tak mi nakonec ani moc nevadila ta malá tvrdohlavá holka. Ale stejně si budu muset někdy stáhnout původní verzi s Johnem Waynem z devětašedesátýho. 8/10

Takový Tarantino v evropském stylu. Kde je Tarantino akční, hláškující a krvavý, tam je McDonagh melancholický, surrealistický, temnější. A musím se přiznat, že mi to takhle vyhovuje i víc. Humoru je tu stále spousta, ale není zdaleka tak prvoplánový, je sušší a má jaksi větší hloubku. A to samé platí o postavách, které jsou charismaticky zahrané a permanentně balancují na hraně mezi komikou a tragédií. Brugy jako kulisa jsou dokonale atmosferické a kamera nám to nezapomíná připomínat, kdykoliv to jen trochu jde. S tímhle vším bych odpustil i slabší příběh, který ale přitom překvapivě dobře šlape, a ačkoliv nejde o žádnou hustě vypointovanou nepředvídatelnou zápletku, tak má co říct. Jsem naprosto nadšen. 10/10

Na Casablance je archetypální snad všechno - zápletka, postavy, hlášky - všechno tu bylo v nějaké podobě před Casablancou a ještě nejmíň stokrát po ní. Natočené je to na svou dobu pěkně a ještě lépe zahrané, ale jediné, co Casablancu skutečně odlišuje, je aktuálnost. A ta přecejen po desetiletích bledne. 7/10

Takoví Přátelé pro nerdy. Nic míň, ale ani nic víc. Na odreagování fajn, ale na pět hvězdiček to u mě prostě nemá.

Špinavé ulice pro mě byly zážitkem, který bych přirovnal k návštěvě rodinné oslavy nějaké velmi rozvětvené cizí rodiny. Všichni se tam dlouho znají, mají spoustu společných zážitků a zkušeností a mají mezi sebou velmi komplikované a propletené vztahy. Ale vy z toho znáte jednoho, možná dva lidi, kteří vás na tohle setkání přivedli, a všichno ostatní je pro vás jeden velký zmatek - všichni vypadají tak trochu podobně, takže si je pletete, neustále mluví o soukromých záležitostech, o kterých nic nevíte, a chovají se pro vás naprosto nepředvídatelně, protože neznáte jejich motivace. Jak oslava postupuje, tak se sice s některými členy rodiny seznámite blíže, ale většina je pro vás pořád homogenní masa lidí plácajících nesmysly a všechno to, co se řeklo v první půli oslavy, vám stejně uniká. Nakonec se ze zoufalství opijete, provedete nějakou nepředloženost a váš hostitel se za vás bude do konce života před rodinou stydět. Aspoň tomu poslednímu se mi naštěstí podařilo vyhnout. Jinak to bylo ale lautr to stejný. Postavy jsou možná hluboké, ale do své hloubky nechají diváka nahlédnout jen výjimečně a ještě přes pokřivenou čočku (nebo japonskej adaptér?). Navíc všichni ti Taliáni vypadají a mluví skoro steně a ještě v půlce filmu jsem si je pletl. To, že jde vesměs o konverzační záležitost občas proloženou nesmyslně vypuknuvší rvačkou, tomu taky moc nepřidává. Naštěstí je to aspoň dobře zahraný i řemeslně skvěle natočený a kvůli hudbě bych si to byl i ochotnej pustit jako kulisu k jiné činnosti. Jinak jsem ale čekal trochu víc, než jen kvalitně udělanou sondu do života mafiánů bez silnější zápletky. 6/10

Většinu času jsem měl pocit, že Mickle vlastně neví, co chce natočit. Vzteklí krysáci šramotící ve stěnách nejsou špatný materiál pro horor. Ale všechny ty umělecké záběry a civilně napsané i zahrané postavy ze spodních vrstev společenského žebříčku navozují atmosféru spíše nějakého kriminálního dramatu z ulic New Yorku osmdesátých let. Je to škoda, protože každý z těchto prvků by bezvadně fungoval být doplněn odpovídajícími komponenty. Takhle se ale bohužel jedno s druhým vzájemně popírá. Ve výsledku se tak ani nebojíte, ani vás moc nezajímají osudy jinak jistě docela zajímavých postav, protože stejně víte, že všechny nakonec sežerou obří krysy a o jejich hlubokých příbězích z minulosti se nestihnete nicmoc dozvědět. 5/10