Paatej

Čím déle nad filmem přemýšlím, tím víc se ve mě vzdouvá vlna nenávisti a bezmoci. JJ v nastoleném tempu nezastaví do posledních minut, aby váš mozek neměl čas přemýšlet. "Nějak" se to stalo, neptejte se mě jak a už vůbec se neptejte na "proč". Proč ne? Pojďme jedním mocným švihem předsmrtného cuknutí roztřískat poslední chatrné zbytky esence Star Wars. Potom co se vám ale začne vracet cit do mozkovejch buněk z tohodle lobotomickýho výjezdu do prdele, vám zbydou jen oči pro pláč. Před dětma existenci epizod 7-9 zatajim. Dopíči.

Vítejte na veřejné popravě toho, co máte rádi, interní logiky, ideálů a lásky. Projeďme se spolu na bláznivé vlně digitálních skopičin, abychom pak rituálně pohřbili, poplivali a pochcali hrob našich milovaných hrdinů a tím jim prokázali úctu, jako si v současném hollywoodu tyto naše ikony dospívání zaslouží. Výsměch všem fandům zábavy, hvězdných válek a Síly jako takové. Do dneška nemůžu uvěřit, že todle nebyl první draft scénáře.

Wesovu poetiku mám docela rád, ikdyž přiznávám, že jsem zdaleka neviděl všechny jeho filmy. Asteroid city na mě ale působí až moc epizodicky a spíš jako slepenina milých pastelem obarvených dialogů, než jako koherentní příběh s jakoukoliv pointou. Roztomilé, ale po dni se vám vyšumí z hlavy, což je i kvůli několika hereckým výkonům (Jason Schwartzman) ohromná škoda. Hodně slabé 3 hvězdy.

Hlad po dobrodružných filmech jsem tímdle razvařenym blábolem s alergenem "muži jsou kokoti" bohužel nezahnal. Brad Pitt sice působí jako velmi příjemná ingredience, ale Radcliffe svůj převařenej pastiňák z "Now you see me now you don't" vhazuje do vývaru znovu a bez sebemenších úprav. Pusťte si radš znova Indyho.

Film (polo)plný mement z Cageových filmů, kde jsem se strašně chtěl bavit a smát a užívat si šíleného Cage, tak jak ho dneska už máme vlastně nejraději. Jenže film pořád zůstává pod pomyslnou hranicí výjimečnosti a tak nakonec poklusává v lehkém nadprůměrnu. Jo, Nick je frajer, ale potenciál to mělo rozhodně větší.

Nikdy jsem netrpěl přehnanou láskou k těmdle modrejm dlouhonohejm divňákům a asi i proto, že mě tehdá film naprosto minul v kinech (bez jakékoliv chuti to vidět), jsem ho viděl o dost pozdějš, kdy bez opulentnosti 3D vše ostatní vypadalo jen jako tuctovej blábol, s jediným pozitivem, a to vypiplaností Jamese Camerona. Na dvojku jsem šel tudíž spíš tak trochu omylem. Nečekal jsem nic, dostal jsem fanstasticky vypadjící něco málo. Příběhově plochá podívaná s už od jedničky mě naprosto seroucí hlavní postavou, která si mě ale získala tím, že ostatní současné blockbusterové sebrance ukázala prostředníček, když sundala nohu z plynu a nechala na plátně se věci organicky odvíjet. Bohužel tím mizí během druhé třetiny tenze, kterou ve filmu vytváři pozemšťani a mariňáci. Už ale samotná premisa honění jednoho vyvrhela mi přišla dementní, jen se pak musim sám sebe ptát - co pak takovej Robin Hood? William Wallace? Když ale trochu přestanu přemejšlet, vytěsnim scénáristickou berličku jménem Spider, stupidního záporáka a debilního podzáporáka, "vidím tě", shluky náhod a... vysvětlí mi někdo, jak zvládli všichni ty mariňáci v klidu ochočit svoje ptáky? Nebo je to vážně tak easy? Tehdy pak musim uznat, že ty víc jak tři hodiny mi utekly jako voda (no pun inteded) a že jsem skoro až do konce čuměl s otevřenou hubou, jak to kurva ten Cameron udělal, že to vypadá tak jak to vypadá. Příběhově ** kinozážitek **** Podruhý to asi vidět nechci.

Já tady sedim už asi tejden a přemejšlim, co k tomudle filmu napsat, jestli jsem to třeba nějak špatně nepochopil, nebo jestli jsem to prostě neměl vidět spíš někde na festivale, kde bych za podobnou hříčku festivalovejm hlavounům utrhal ruce, že nemusim koukat na to, jak někdo v jedný scéně přechází ve statickym kamerovym záběru z levý strany na pravou a trvá mu to třeba 10 minut, aby na to navázala uplně stejná scéna, jen s jinym umělěcky načančanym keřem. Jenže i tam bych bohužel plesal nadarmo, protože se pak (prej jen tak z plezýru) rejža rozhodne, že do filmu přidá v očích mnoha tak strašně báječně uměleckou, totálně zbytečnou haha k popukání scénu o blití a sraní, která ale stejně jako váš průjem po úplavici nemá konce. Po slibnym začátku, kdy to vypadá jako docela fajn vztahovka s peprnejma dialogama se ale film rozhodne zahodit slibnou vztahovou pointu a vesele se vydá (prej) rejpat do smetánky. Jenže grotesknost a epizodicita způsobuje, že film působí opravdu spíš jako divadelní hra, nebo komix s vtipnejma postavičkama, kde ale bohužel každej fór má o dobrejch dvacet okýnek víc, než by mít měl. Možná že to prostě jenom nechápu, ale mnohdy nevim, kam tim Ostlund mířil. Jestli vůbec někam. Třetí část filmu, co strašně zadrhává, kdy možná na papíře brilatní fóry s lovkyní chobotnic, oslem nebo třeba finální pointou (asi jedinej nespoiler) vypadal chytře a úderně, v reálu pokulhává daleko za očekáváním. Když ani ve finále nemá autor koule na to film opravdu ukončit, kdy po dvou a půl hodinách v písku máte konečně pocit, že vytrpět to tady stálo za to a že společenskejm satirám přeci jen nikdy neodzvoní, tak vám zbyde na čele jen zasraně vyschlej trojúhelník smutku. Přes to přese všechno má film moc světlejch momentů, než abych mu narval dvě hvězdy, takže se skřípáním zubů prozatím tu třetí narvu a jdu se vyčistit zázvorovym bombonem, protože to prej na nevolnost pomáhá.

Kurva já tendle seriál fakt nechápu. Kam doplula flotila Númenorcu? Jak věděli kam maj jet? Proč jedou random směrem tryskem, aniž by předtim někdo vyslal třeba skauta? Proč Galadriel věří, že Halbrand je král, když sám tvrdí že neni? Proč se seriál snaží mluvit chytře a jde jen o květnatý bláboly bez sebemenšího sdělení? Naprosto děravej storytelling bez sebemenšího worldbuildingu. Seriál tráví minuty zpomalenejma záběrama, aby pak přeskočil jakákoliv vysvětlení. Neptej se a čum na nesmysl. Bohužel otázky co mě jako diváka zajímají, nezajímá nikoho jiného. Ani vesničany, ke kterým najednou připeláší stovky cápků na koních, kde ještě předtím sedláci mlátěj sedláky - doprdele vždyť se báli a chtěli utéct a ne zabíjet svoje lidi, co to je za nesmyslnej blábol - aby všichni začli oslavovat krále, kterej ovládá teleportaci, protože jak nadjel Agarovi jinak vysvětlit neumim, a nakonec je prostě protože velkej plán smetla sopka. Jedinej dobrej moment, doufám, že sou všichni mrtvý a že už je konec.

Po třech epizodách se zatím jen smutně uklidňuju, že jsem přece nic nečekal a že nemá smysl bejt smutnej, či dokonce nasranej. Že je přece v pohodě odevzdat Dysneymu svoje hračky a pak se jima nechat obřadně voprcat do prdele. Už jsem si tak trochu zvyknul, že v posledních letech je tradicí zabíjení fanoušky milovaných charakterů, cpaní woke kultury všude kam se vleze, nebo i po vzoru ročního dítěte co mlátí dřevěný kostky do děr, kam nepatřej, se slovy že to jde větší silou a že jsem kokot, když si nemyslim, že by ten žlutej trojúhelník měl bejt v tý kulatý díře. Možná kdyby nám pár dobrejch seriálů, filmů, nebo minisérií neukázalo, že to JDE nepsat debilní scénáře co nesmrděj umělejma machinacema, dírama ve scénáři, plný macguffinů, teleportací postav bez teleportéru a podobnejch rakovin moderního psaní. A to mám pocit, že se mi na seriálu líbí to, co ostatní sere (pomalej začátek beze slov, kterej ale o Obiwanovi řekne víc než hodiny hoven v novejch celovečerních SW). Jenže když se má něco dít, scénář neumí postavy do situace dostat jinak, než že z nich udělá idioty, supermany, nebo ty nejšťastnější jedince v celý galaxii. Člověk se tak nemá čeho chytit, čemu by věřil, takže už jen čeká na další příhodnou kokotinu, která se na plátně rozhodne stát. Ani mandaloriana nemám v lásce a přišel mi spíš jako moderní horší Xena, ale todle.. ..todle doufám dotáhne do cíle na svejch zádech unavenej McGregor aspoň na 3 hvězdy. Ale strach mám. A nebudou mi k tomu doufám hrát Redhoti (wtf Flea).

V kontrastu se současnou tvorbou je až do morku žralokem ohlodanejch kostí radostný vidět, že ne všechny postavy ve filmu musí být dementní, že film nemusí překotně frčet dopředu, aby zametl pod koberec píčovin píčoviny předchozí a že to jde, i když se vám produkce sere kde může. Spielberg točí o hlubinách, ale ke dnu to má kurevsky daleko.