cromagnon

„Vidíš-li padat hvězdu, dej si pozor, může být pěkně naštvaná. Ale ve jménu pravé lásky překročí člověk moře i velehory a smíří se i s horšími věcmi. Jen když včas pozná, kdo tou pravou láskou skutečně je“. Jestli mi něco spolehlivě spraví náladu a odnese do jiné dimenze (už delší dobu abstinuju jakékoliv omamné látky), pak je to tato nádherná pohádka. Na řešení nedostatků není čas, je to jízda. Vybroušená hudba doplňuje početné spektakulární záběry, herecké osazenstvo si to náramně užívá. Oproti jiným kafralům zde, mám za to, že triky jsou naprosto v pohodě, a i kdyby ne, vše je vynahrazeno parádní atmosférou svérázného světa, kterou v jiných fantasy tak postrádám. Záporáci jsou neskutečně vtipní a Claire Danes je uhrančivě krásná a v mých očích hvězda Yvaine nikdy nepřestane zářit. Tento film mi hodně pomohl, když jsem prožíval těžkou mizérii. Doporučuju v nejtěžších chvílích života. Ten superdojemný megaHappy end si občas zasloužíme všichni.

„Maminko, ten pán ve vesmírném korábu je Ježíš?“ „Ne, není, zlatíčko.“ Demaskování superhrdinů v revolučním filmu. Oživlý komiks bez kompromisů (tedy těch vizuálních). Byl jsem připraven na všechno a dostal jsem…všechno! Nechápu, jak to mohlo Snyderovi projít. Od první chvíle, kdy vidíme, mimo jiné, např. Komediantův atentát na JFK, je jasné, že tohle je něco speciálního. Motivace postav se postupně vyjasňuje (fandil jsem, nebo alespoň chápal pohnutky bez výjimky všech zúčastněných), finále pozměněno (nikoliv k horšímu) a celé je to poněkud přímočařejší než předloha. „Vy jste to pořád ještě nepochopili, že? Já tu nejsem zavřenej s váma. Vy jste tu zamčení se mnou“. Rorschachova soudce a kata zároveň je třeba respektovat a Komediant je absolutně největší cynickej bastard na planetě: „Tady Veidt bude nejchytřejší popel na spáleništi“. Efektní zpomalovačky, nekompromisní ultranásilí, ukázková choreografie v početných bitkách, vychytaný soundtrack a jedna velmi vtipná šukačka. Vše zahaleno v kouzelné, neopakovatelné atmosféře.

Kluci to válí parádně, dobře se na to dívá, příjemně to plyne. A jak na konci vidíme, opravdový Dicky Ward byl vážně magor. Taky jsem čuměl na Amy Adams, nevěřil bych, že může být tak rajcovní. Zápasy vypadaly realisticky, parádní zvuk. Přiučil jsem se něco o K.O. na tělo. Ale Wahlberg jako muší váha? To byl vtip, ne? No nic. Celou dobu jsem se dobře bavil a oběma borcům jsem fandil. Moc jsem od filmu nečekal, o to příjemnější z toho mám dojem. NAPROSTO ZASLOUŽENÝ Oscar pro Balea.

Že si při sledování filmu o baletu několikrát vzpomenu na Cronenbergovu Mouchu, jsem vážně nečekal. I když vlastně o baletu samotném se toho zas tolik nedozvíme. Je to dřina, leze to na mozek a anorektický holky by si vzájemně nejradši vyškrábaly oči. Matka projektující do své dcery nesplněné sny nakonec projeví trochu lidskosti, ale na záchranu je už pozdě. Vizuální nářez o tom, že všeho moc škodí.

Čekal jsem rozvláčnou sociální sondu a místo toho jsem dostal temný příběh drsné školy, soudní drama a psychologický profil svobodné matky. Nemyslím si, že by film byl zbytečně dlouhý, naopak jsem přesvědčen, že každá scéna má svůj význam a i přes svou délku příběh drží pohromadě. Nic tu není zbytečně a Eastwood mě udržoval v očekávání dalších zvratů až do konce. Velká výprava je pastvou pro oči a celkově prostředí je pro mě nanejvýš atraktivní (L. A. konce 20. let). Téma mohlo svádět k velkému slzopudu, ale přes všechen ten tyjátr se drží v přijatelných mezích. A zoufalé matky prostě trhají srdce, kdekoliv, kdykoliv. Trošku přepálený byly scény z blázince, tam už „ti zlí“ byli fakt skoro karikatury. Angelina si to dává úplně v pohodě (trošku mi to kazil dabing). Pro mě to nebyla taková rána kladivem do hlavy jako Miliónová holka, ale rozhodně silný zážitek. Old School jak bič.

„Příště dejte vědět, že bude focení. Mohli bysme to udělat třeba nahoře bez, použít trochu oleje. Všechno co vás rajcuje. Každý malý dítě tady v Bostonu ví, jaký zadní antény má FBI“. Další hustá hra na lupiče a poldy. Affleck je ve své roli naprosto v pohodě. Žádný velký kreace, na mě to působí přirozeně. Celý ten bostonský underground působí věrohodně, a to je to, co mě na filmu přitahovalo nejvíc. Ta milostná linie s rukojmí mi přišla poněkud na sílu, ale úplně pitomý to taky nebylo. „Jsem si jistá, že bych je poznala po hlase“. „No, víš, bude to asi těžší, než si myslíš.“ Celou dobu film drží napětí až do výbušného finálního zúčtování. Perfektně nazvučené přestřelky. Klidně na to mrknu ještě raz.

Musíme si uvědomit, že scénář je poměrně věrným přepisem (včetně detailu, jakým je postřikovač trávníku, kropící nohavice kolegy rezignovaně popíjejícího pivo v zahradním křesílku) v té době veleúspěšného bestselleru J. Grishama. Snaha nezklamat čtenáře ani diváky knihou netknuté, vyšla docela dobře. Oproti knize dosti přepálené finále ale asi nepotěšilo nikoho. Že je film dlouhý? A co jako? To je jedině dobře, protože se na to dobře dívá a Pollack předvádí režii staré školy. Takhle poctivě se už dnes filmy netočí, bohužel. Nebýt toho konce, dal bych 5.

„To jí dovolíš? Přes ten mejkap jí není vidět do obličeje. Vypadá jako mýval. Málem jsem ji zastřelil, myslel jsem, že jsou to zloději“. Joe Hallenbeck je Phill Marllowe 90. let. Věčná kocovina, zevnějšek homelesse, nekonečná ironie vůči všemu, včetně sebe („Já tě mám ráda, ale ty se nemáš rád!“ „A to se sebou musím žít 24 hodin denně.“), nulový pud sebezáchovy a srdce na správném místě. „Jistě, jenom se to tak stalo. Prostě jsi otevřel dveře a vrazil ptáka do mojí ženy. Jé, promiňte paní H., tenhle týden mám samou smůlu“. Film jsem viděl nejprve v biografu s titulky (nejlepší) a pak ve dvou dabingových verzích s Alexejem Piškem (jasná jednička v dabování Willise), z nichž ta pro videopůjčovny byla podstatně lepší. Ta Novácká je trapně korektní. Asi by to byl průměrný akční crazy thriller (i když tahle škatule je dost neprůměrná), ale, co si budeme povídat, je to o Willisovi. A je to prostě klasika. „Nikdo tě nemá rád. Všichni tě nenáviděj. Posereš to. Tak se usměj, čuráku“. Když nad tím tak přemýšlím, opravuji s nostalgií na plný počet.

Záhadná skládačku příběhu kolem masakru v Sově postupně odhaluje velkou konspiraci ve stínu hollywoodských světlometů. Malý zázrak je už to, že se tu motanici podařilo přepsat do srozumitelného scénáře. Kdo četl, ví, o čem mluvím. Ellroyův styl vyžaduje nějaký čas na vstřebání, kniha je taky o dost brutálnější a nekončí tak uslzeně happy. Nicméně podařilo se a ze scénáře se vyloupl filmový oříšek nové drsné školy, který se zapsal do dějin. Úplně nejvíc nejlepší prostředí Hollywoodu 50. let s archetypy hrdinů, které pomáhal tesat už velký Raymond Chandler. Bud White(Crowe) je ještě tvrdší a cyničtější ranař a ještě tragičtější milovník, než Phill Marllowe. Ed Exley (Pearce) je vymydlený kariérista a hlavně, pro mě nejzajímavější, velký fešák, seriálový poradce Odznaku cti Jack Vincennes (Spacey) je prostě, mmm, k sežrání. „Co je?“ „Zapomněl jsem si brýle…“ „Výborný, tak mě, prosím, nezastřel“. Když Vincennes obracel oči nad blbostí svého parťáka, definitivně mě dostal. Kurtizána Basinger mi původně připadala poněkud nevýrazná, s odstupem času však musím konstatovat, že to perfektně doplňuje. Výborný je taky James Cromwell v roli šéfa detektivů, který nejprve působí až otcovsky, ale když vytáhne s županu bouchačku…Vincennes jen s povznášejícím výrazem poznání vydechne: „Rollo Tomassi“. Vymazlená výprava, tajemné spiknutí, Goldsmithova hudba, rachot brokovnic, slizký De Vito, nevinní černoši, krvavá šmouha na Vincennesově hedvábné kravatě…Už se těším, až si to dám znova.

„Čau kluci, potřebuju poradit, jak to udělat, abych vypadal dobře nahej“. Lesterova bezstarostnost, kterou předvádí, když se připojí k rannímu běhání páru čerstvě přistěhovalých gayů je odzbrojující. O co jde? Žiju! A co má být? Vztyčený prostředník namířený do ksichtu pokryteckým moralistům, kterých jsou všude na světě mraky. Film by se měl jmenovat World Beauty. A 1000 bodů pro Spaceyho a jeho minimalistické hraní, pro které jsem se do něj zamiloval už v L. A. Confidential + úžasná Newmanova hudba.