cromagnon

hmm, no super, jdu měnit trencle

No, zas taková bomba to není. Problém je hlavně ve scénáři. Příběh samotný není totiž ani tak důležitý, jako myšlenka poukázat na propast mezi zvukem a obrazem. Kamera taky není tak orgastická jako v jiných De Palmových kouscích, i když musím uznat, že se najdou lahůdky (rotace kamery ve zvukařské pracovně). Celkem vzato mě nejvíc dostala úvodní sekvence (fiktivní béčko) a pak samotný závěr. A to je málo, Palma nepalma.

„Vypadněte z Londýna, vy debilové. Jeďte do Brugg!" "A já ani nevěděl, kde ty pitomý Bruggy jsou. Je to v Belgii.“ Nevím, jestli jsem někdy viděl zábavnější dvojku, než jsou tihle dva výtečníci. Laurel a Hardy, Romeo a Julie dohromady. Colin Farrell hraje svýho Raye tak, že bysme málem zapomněli, že je to parchant vraždící pro prachy (že je sprostej, není nutný zmiňovat). To jeho filozofování o trpaslících se sklony k sebevraždě na mě udělalo dojem. Být holka, nechám se zbalit, ani nejsem šlapka. Rayův postoj k Bruggám je jednoznačný: „Je to prdel světa. Stačí mi, co vidím teď“. Kenovi (Brendan Gleeson) se Bruggy líbí, skoro až bohabojně obhlíží památky, ale jeho rozjímání neustále narušuje ignorant Ray: „Stoupneme si do fronty a dotkneme se toho.“ „To musím?“ „Jestli musíš? Nemusíš! Je to, kurva, jenom Ježíšova krev! To víš, že kurva nemusíš. TO VÍŠ, ŽE KURVA NEMUSÍŠ!“ Tihle dva byli uklizeni do Brugg kvůli něčemu, co sžírá Rayovo svědomí. Postupně se nám poodkrývá nepěkné tajemství. Poslal je tam jejich šéf Harry (Ralph Fiennes), o jehož povaze nemáme pochybnosti ani na sekundu. Nejprve jen slyšíme jednoznačné vzkazy, ale potom Harry impozantně vstupuje na scénu, když mu manželka starostlivě domlouvá: „Přestaň mlátit s tím telefonem! Je to, kurva, jenom neživá věc!“ „To ty seš, kurva, neživá věc!!!“ Ken si o svým šéfovi myslí svoje a když dojde na lámání chleba, tak mu taky od plic všechno vyklopí: „Něco ti musím říct. A není to fór, není to ani urážka. Harry, jseš zmrd. Zmrd jsi teď a zmrd jsi byl vždycky. A změnit se může jedině to, že budeš ještě větší zmrd. Možná jsou zmrdi i tvý děti“. Všichni zúčastnění excelují, ale naprosto dominuje Gleeson. Jeho téměř desetiminutová exhibice (bez střihu) při telefonickém hovoru s Harrym patří k tomu nejlepšímu herectví, co jsem kdy viděl. Tragédie nabušená absurdním humorem v parádních exteriérech středověkého města. Dojde i na nějaký ten krváček a milostný románek. Užil jsem si výborný dabing, je neuvěřitelné, jak čeština dokáže pracovat se slovem „fuck“. Zařazuji do svých Top 10.

Když se na to člověk dívá podruhé, ví už, na co se soustředit, a je fakt, že to všechno perfektně zapadá. Ta skládačka nemá slabinu. Čím víc se blížíme k odhalení tajemného démona Keysera Sozeho, tím je to mrazivější a napínavější. Geniálně budovaná atmosféra. Herecký ansámbl je snový. Jmenoval bych Palminteriho, který s tím svým ksichtem a dvoumetrovou figurou vyhrál konkurz na všechny mafiány nebo v tomto případě ostřílený policajty. Spaceyho kreaci nemá cenu dál rozebírat, deformovaný Verbal, prohnaný kripl, si mě omotal kolem prstu. Tento film dal vzniknout později velmi módní fintě, závěrečné pointě, která s gradující hudbou všechno převrátí na hlavu. Má to ducha staré drsné školy. Napoprvé je zbytečné se v tom nějak nimrat a hledat Sozeho. Just enjoy!

Carlito se moc snaží, aby se to všechno neposralo, jenže oni mu nedají pokoj a nedají. Ani toho moc nechce, jenom menší obnos, aby mohl vypadnout se svou vyvolenou baletkou na Bahamy. Ale to se chlapec přepočítal, minulost nám nikdo neodpáře, není na suchý zip, a tak všichni čekají, že se konečně projeví tak, jak si ho všichni pamatujou. No nebyl to žádný svatoušek, takže když jde do tuhýho, vůbec se s tím nemaže, klidně ti narve tágo do prdele, nebo ti ustřelí ksicht, je to pěkně tvrdej hajzl. Jenomže se do toho furt plete ten právnickej přizdizráč Penn, co si furt chce hrát na ostrýho hocha, takže ano, stejně se to všecko posere. Trošku jiná gangsterka, taková pomalejší. Pacino je moc příjemný, ehm, rozvážný, abych tak řekl, žádný šílený škleby jako Tony Montana. Ty dlouuhatááánský průjezdy s kamerou bez střihu třeba přes celou dýzu až do Carlitovi kanceláře jsou vážně k posrání, jak tohle někdo dokáže zorganizovat, to mi hlava nebere. Postavičky všech těch latino gangsteříků jsou krásně barevný. Krásný vizuál, lehce provařený příběh. Ale časem se k tomu určitě dokopu ještě jednou. Pro fandy gangsterek sázka na jistotu.

Je to o lidské vychcanosti, chamtivosti, zbabělosti, mocenské zvůli a o nejzákladnější lidské vlastnosti, strachu. Lidé mají strach z udavačů, strach o majetek, strach o holý život. Strach šířící se jako nákaza, hnusná hnilobná infekce, které všichni nakonec podlehnou. Potlačované sexuální touhy skryté v bigotních pokryteckých poučkách o zkaženosti žen, lidé zaslepení, spoutaní pochybnou morálkou, která je jim vnucováná náboženstvím (nebo kteroukoliv jinou ideologií). Lidé zbavení svobody a rozumu ve jménu něčeho, čemu sami nevěří. Ještě teď se mi otevírá kudla v kapse. Ingvizitor Boblig ředící víno horkou vodou, aby si nepodráždil svůj přežraný nadutý břich, arcipadouch, ďábel na zemi. Žádné Nebe, žádný Očistec. Peklo jsme si dávno sami vytvořili tady na zemi. Po všech stránkách geniální dílo. Varování. Jenže my se stejně nikdy nepoučíme… P. S. Jak může někdo o filmu říct, že ho po deseti minutách stopl a pak ho označí jako odpad? A pak ještě tvrdí, že jeho nejoblíbenější český film je Spalovač mrtvol. Jak je vůbec možné, že takový ignorant se dostane tak vysoko, že mě jeho úplně tupý komentář bije do očí mezi uživateli na prvních příčkách zdejšího systému? Co to, kurva, je?!

Hodnotím po 4 dílech, protože na další, zkrátka, už nemám chuť. Pilot byl famózní. Komiksový nářez, nádherné obrazy, taková, jak bych to popsal…violence poetry. Ale ta se překvapivě rychle vytratila a pak už je to furt dokola. Vůbec mi nevadí totální nerealističnost, ani to, že gladiátoři jsou banda debilů. Prostě to nemá šťávu, intriky a pletichaření působí jaksi naivně, až dětsky. Omezený, malý prostor vyplňují početné (btw choreograficky nádherné a brutální) řežby a mezi tím se potácí hlavní hrdina, který se chová jako úplný pomatenec. Je mi šuma fuk, jak to s ním dopadne. Žádné napětí co bude příště, prostě ode zdi ke zdi. Povinně naroubovaná erotika a sprostý slovník už pak zcela ztrácí význam. Prostě to tam je. Musím však tvůrcům poděkovat za možnost pokochat se krásou Lucy Lawless. Kolikrát jsem si představoval Xenu nahou…Má nádhernou prdel. Díky, je úžasná (celá))!

Halle Fuckin‘ Lujah! Na kost ohlodaný příběh, absolutní minimalismus, ani slovo, ani záběr navíc. Řekl bych, že tohle mistr sfoukl za 14 dní, a to ještě hodně přidávám, myslím. Vlastně je to příjemný old school, kde starý pán už nemá čas na zbytečný kecy kolem, a tak nakonec jde a udělá, co je správný, co je potřeba, žádný sraní. Pěkně provařený, nevadí, natočil to Clint. Takže tam je všechno, co máme rádi. Zapšklej dědek, kterej ztratil víru v Boha i v bližního svého, a jeho cesta k usmíření skrze malýho rakosníka, kterej zase málem ztratí cestu ke správnýmu životu kvůli zlým gangsterům ze sousedství. Pro mě dobrý spíš v jednotlivostech.

„No jo, ale co jsem měl dělat, když mi ta holka dala před nos tu svoji krásnou, vlasatou mušli? To by prostě nikdo neodolal. Víte, co myslím, řediteli, no ne?“ Nezmar McMurphy. Kdo by mu nefandil? Nejhorší je, že takový zabržděný krávy, jako byla sestra Ratchedová, člověk potkává pořád. Murphy se ji aspoň pokusil zadávit. Stálo by to za tu lobotomii…„Aspoň jsem to zkusil! Do prdele, aspoň jsem to zkusil!“

Scénář, za který by si dnešní velcí režiséři nechali urvat ruce. Je to moc zajímavě podané, líbí se mi ty noirové náznaky a hlavně to, že je to vlastně srará škola (už vzhledem k době vzniku). Všechno super (kamera, střih), ale právě tolik vyzdvihované herectví mě v některých momentech mírně rušilo - právě pro svoji divadelnost. Vypjatá konverzačka, kterou kdysi opakovali pořád dokola na MGM, takže jsem to viděl třikrát po sobě, myslím, a stejně mě to pořád bavilo.