venalce

Typická americká propaganda ve stylu: podívejte, jak jsou naši hoši ostří, náš prezident je machr nad machry, použili jsme tam nejvymakanější zbraně a vrtulníky, sice se to nepovedlo přesně podle plánu, ale vymysleli jsme plán B a ten proběhl bez nejmenší chybičky. Z toho kasání, ale běhá mráz po zádech, když čtete mezi řádky - skryté varování "nezahrávejte si s námi nebo s vámi zatočíme až se budete divit", bezostyšně se tu chlubí tím, že cílem mise byla od začátku poprava bez soudu, a vůbec celá mise bylo vpadnutí na území jiného státu bez jeho vědomí. Pro Ameriku zřejmě platí jiná pravidla, než pro zbytek světa. Dělají ze svých obyvatel i z celého světa hlupáky. Nejhorší na tom je to, že tu nepopisuji děj akčního filmu, ale dokument. Nevěřte tomu, že Usáma stál za útoky 11. září. To nebyl on, kdo poslal Dvojčata k zemi. Tenhle dokument je tu jen pro podporu celého toho smyšleného divadýlka.

Tim Burton dětem...i tak by se dal film shrnout. Je to praštěné, kýčovitě barevné a neuvěřitelně vtipné. Takový film nelze nemilovat. P.S. Taky vám tu Johnny Depp připomínal Michaela Jacksona?

Zpívající Johnny Depp, Helena Bonham Carter a Alan Rickman v muzikálu o vraždícím holiči, který natočil Tim Burton? Od začátku to znělo jako vstupenka na nezapomenutelný zážitek. A taky že ano. Je jasné, že na tenhle film se nedá dívat bez toho, aby člověk neměl přinejmenším chuť zvracet, a aspoň na týden se z něj stane zapřísáhlý vegetarián, ale za tu "nepříjemnost" to stojí. Tohle je ujetost sama - přehnaná násilnost za zvuku prvotřídní hudby, pomsta stejně tak krvelačná jako slepá vedle čisté lásky dvou mladých a naivně vyhlížejících lidí (herci byli vybrání víc než dobře) - kontrasty vyhnané do absurdity. A postava Mrs. Lovettové mi ukázala, co to znamená být ryze pragmatický. Sweeneyho Todda považuji za jedno z vrcholných děl Tima Burtona.

Když jsem před lety četla knížku, říkala jsem si, že tohle se snad nedá natočit. Jsem ráda, že jsem se mýlila. Natočit se to dá a to dokonce výborně. Je to nejlepší fantasy od Pána prstenů. Možná to bude tím, že narozdíl od jiných se Pána prstenů nepokouší vykrádat. Pozornost na sebe strhávají především prvotřídní postavy - jak mile se špičkující ústřední dvojice, tak i vedlejší postavy jsou nezapomenutelné. Michelle Pfeiffer v roli zlé čarodějnice si málem ukradla film pro sebe. To by tam ovšem nesměli být postupně umírající princové (a jejich duchové) a hlavně Robert de Niro jako bezkonkurenční kapitán Shakespeare.

Nádhera, nádhera, nádhera! Nádherný příběh okořeněný špetkou humoru (piráti nadbíhající Sheetě byli kouzelní). Připomínalo mi to v mnohém disneyovku Atlantida: Tajemná říše, ale tohle bylo daleko propracovanější. Jak to ten Miyazaki dělá, že jsou jeho filmy tak úchvatnou podívanou, u které se dá i přemýšlet? Na to asi musí být člověk génius.

Tenhle film není dokonalý, ale nese silné poselství o lidskosti. Mrazivé v tom, jak se lidé chovali ke svým výtvorům, které obdařili rozumem, a dojemné v postavě malého robota, který toužil po tom nejlidštějším - po lásce. Kdo na konci nevytáhne kapesník, je suchar.

Nádherný svět dětské fantazie a koňská dávka entusiasmu. Ideální na dobití baterek po špatném dnu.

Asi už jsem viděla příliš mnoho Burtonových filmů, aby mě tohle oslovilo. Poznala jsem v tom typický Burtonův rukopis, ale nic víc mi to nedalo. Možná je to tím, že k takovýmhle filmům se u něj hodí víc loutky než živí herci.

Přiznám se, že po prvním zhlédnutí jsem byla unešena. Film o upírech, kde se nejvíc krve objeví v jedné malé skleničce? Bylo to tak rychlé, že se člověk nestačil nudit, a hrál tam Hugh Jackman. Po několikátém shlédnutí šlo hodnocení dolů za nedodělávky a prázdné dialogy. Kdo vi, po dalším zhlédnutí půjdu třeba ještě níž.

Až překvapivě věrné předloze. To je skoro všechno, co o tom dokážu říct. Velice to navnadilo na očekávané velké finále.