Ellmariachi

Celé je to luxusní jednohubka. Bohužel ne ve filmovém slova smyslu. Jde spíš o vzhled. vcelku vyšperkovaný vyzuál s fajn triky a krasně lesknoucím se vším, co se lesknout má. Jenže na tom dneska film neobstojí. Chris je prostě Thor, jak ale vyleze jinam, nějak mu to charisma přestává stačit. Když si vybavím, že Statham utáhl MEGa... Tessa je pěkná baba a i když je teď tak nějak všude, netrápí mě to. Jenže ani v jejich silách není tak velký film udělat. Na druhou stranu chemie mezi těmi dvěma funguje. Ale zase jen na půl. V rámci zaměstnání jsou skvělá dvojka, když po sobě ale začnou pomrkávat, nevěřím jim to. Zklamaní z filmu, pokud mu dáte šanci nebudete, jenže za 2 měsíce si budete pamatovat možná dvě věci. 65 procent

Naštěstí jsem dostal tolik špatných reportů, indicií a nápověd toho, že to bude příšerný, díky čemuž jsem čekal něco téměř nekoukatelného. A když od něčeho čekáte málo a nebo třeba i nic, tak vás potěší i to, když dostanete něco. A přesně tak na mě Podfukářky působí. Anne je kus a v určitých chvílích pánské oko prostě pohladí. Pointa vznikající zápletky nijak nepřekvapí a i když byla do poslední chvíle potlačována, došla mi celkem rychle. To ale nevadilo. Film celkově není žádná hitparáda, ale má místa kdy jsem se fakt zasmál. To se rádoby komediím v poslední době moc nedaří. Chválím i délku filmu, že nic zbytečně nenatahuje. 60 procent za vcelku fajn jednohubku.

Rambo II má s postavou z prvního dílu společného možná méně ,než by neznalý divák čekal. I žánrově jsme už v čistě akčních vodách. Jde o klasickou armádu jednoho muže proti všem a přesto je to něčím Výjimečně. A je to právě postava Johna Ramba v podání Stalloneho. Je vidět, že jedné ze dvou ikonických postav dával vše co měla mít. Protože když přijde na věc, umíte věřit tomu co Rambo dělá a jak to dělá. Ale nejdůležitější je to, že naprosto věříte tomu, proč to celé dělá. Pro mnohé nejlepší část série. Pro mě "až" třetí nejlepší a přesto skvělý díl. 90 procent.

To je tak neskutečná čovina, že si to ani ten odpad nezaslouží :D

První Rambo vlastně definoval styl, jakým se můj "vkus" bude ubírat. Sylvestr se díky postavě Ramba, Rockyho a dalších stal mou modlou a jsem rád, že jeho asi největší postava se dočkala ještě jednoho zpracování. Tyhle první slova mají jeden význam. U hodnocení R LB nehodlám být kritický. Absolutně si užívám toho, že na plátně v době všech komiksů (nic proti nim) se najde místo pro akčního hrdinu mého dětství. Film nachází Johna v době, kdy se snaží dožít relativně šťastný konec. Ten, společně s jeho blízkými mu sebere banda mexikánců a to neměli dělat. Tím z jeho rozervané duše vypustí běsy a démony , které už měli zůstat uvnitř. Víte, někde jsem četl, že LB je moc ukecaná. Leda hovno. Když se mašina jménem John Rambo rozjede, mluví už jen jeho válečné já a mluví jazykem, který tolik milujeme. Mluví jazykem ostřejším než nůž a rychlejším než kulka. Mluví jazykem brutální pomsty čisté nenávisti a ztráty jakékoliv lítosti. John Rambo byl na hodinu a půl zase tady a já si to užil. 100 procent. ((Kino v doprovodu 3 nejlepších kamarádů s dárkem k 5 a třicátinám. Pánové děkuji :-) ))

Ale hovno.... Že to propadlo v tržbách , to chápu. Ono to není pro ty klučíky s gelem ve vlasech a obtáhnutým trikem Capa Ameriky. Ale že to má takovéhle hodnocení zde v databázi a dokonce taková slabota i od oblíbených uživatelů, to mě vcelku, nebojím se říct, šokuje. Možná je to díky mé, jak jinak, neznalosti předlohy, ale já se královsky bavil. Krom silné pravačky, Hellboy ukázal, že má silnou i držku a to mě bavilo. Když k tomu přidám opět sexy Millu Jovovich a celkově slušné ostatní postavy, co víc chtít. Od příběhu jsem nečekal žádný kudrlinky a jsem rád, že nepřišly. Akce je totálně super a když se k ranám přidají pořádně ostrá slovíčka, máte pocit, že kdyby ten kluk pekelná byl, choval by se přesně takhle. Pro mě jedno z největších překvapení a 90 procent.

Strašně závidím svým oblíbeným uživatelům jejich čtyřhvězdy. Já se přiznám, že mě na tom filmu nebavilo téměř nic. Teda cca do prostředka tak nějak ještě ano. Po masakru na ranči, kdy mělo přijít vyvrcholení v podobě honu už jsem jen sledoval šablonu: Dudikoff se pere, Dudikoff prohrává, Dodikoff je skoro mrtvý, Dudikoff vyhrál. A tohle hmed 4x v 15 ti minutách. Já tyhle braky mám rád a film mě překvapil svou až krutostí k postavám. Ale nudné finále u mě zabilo šanci na slušné hodnocení. 50 procent.

Když mě bylo asi 10 a tvaroval se můj fotbalový život, všichni kolem mě fandili Spartě. No a to mě nebavilo. Radši věčně druhej, než škaredej a rudej. Uběhlo spousta vody. Zažil jsem euforii při postupu přes Ajax. Zažil jsem potupnou porážku od Arsenalu. Přišel dokonce boj o záchranu a téměř krach. A právě kvůli poslednímu zmíněnému období, jsem strašně rád za to, že Slávia je tam kde je. Ale jsem šťastný i za to, že Slavia vůbec je. I díky ne úplně šťastnému období ze začátku jara v osobním životě, jsem si o to víc vážil radostných chvil u tohoto krásného sportu, při sledování nejkrásnějšího dresu na světě. Proto jsem rád, že se můžu podívat zpětně, jak to vypadalo v šatně v těch nejvypjatějších chvílích a naopak při výbuchu radostí. Dokument je výborný a má snad jen dva slabší díly. 100 procent a nezbývá než si zakřičet: Červenobílá!!!Síla!!!

Ale jo, tohle prostě umíme. Komedie je v určitém slova smyslu naší doménou. Ti co mají smysl pro realitu, točí na českým rybníčku pro českého diváka a funguje to. Navíc jak lidi za kamerou, tak i my diváci máme tu kliku, že několik určitých generací má několik skvělých herců. Někde jsem slyšel, že Langmajer se v poslední době nacpe všude. Jenže to je těžký, když chlápek v jeho věku uhraje svou suverenitou v klidu i třicátníka, když na to přijde. Film je pohodová blbinka, která několikrát ten úsměv na rtech vykouzlí. A když se dokoukáte, máte pocit, že čas strávený ve společnosti výborné Polívkové nebyl časem promrhaným, ale vcelku zábavně využitým. 65 procent a silnější tři hvězdy.

Andrew Garfield je herec, který mě svým zjevem neskutečně vytáčí. Jenže je třeba si uvědomit, že jde o osobní averzi a neměla by hrát výraznější roli v hodnocení filmu. Bohužel ale z mé strany nejde o jediný zápor. Druhý je první třetina filmu, kde je nám Desmond představován a vykreslován. Když ho totiž potkáváme v dospělém věku, tak už mu nad hlavou chybí jen svatozář... No a k tomu obličej právě Andrewa. V momentě, kdy se ale děj přesouvá do tábora a později na frontu se ukáže, jak moc silný námět Mel dostal do rukou a že přesně věděl co chce. Válku ukáže jako pravé nechutné a krvavé peklo. Zároveň ale drží balanc mezi tím, aby nesklouzl do nechutností jen kvůli efektu. To samé se mu daří u záchranné mise hlavního hrdiny. Nejde na dřeň emocí, ale nechává vás sledovat jednu záchranu raněného a pak ještě jednoho, ještě jednoho, ještě jednoho, ještě jednoho.... Závěrečné titulky dokonají filmový zážitek a čert vem to, že každému dojde, že ne vše bylo jak je nám podáno. 80 procent.