elizabeth_ba

Kdyby v tom nehráli Marek Němec a Roman Zach, tak se to nedalo vydržet ani do první reklamy. Možná i zajímavý případy, ale příběh a jejich spojení zcela zničilo natočení a vztahy mezi postavami (jsou jako z telenovely). Jen ten Zach je tam jako ruskej doktor (jj. věrozvěst ze Soluně zahraje zcela všechno) docela uvěřitelnej. Marka Němce jsem předtím viděla ve Vraždách v kruhu (a i když i těm se dalo teda leccos vytknout), v nich mu to teda sedlo o dost líp. Co se týče zbytku tak škoda slov...

Naprosto geniální seriál pro ty, kteří se raději dívají na obrázky než čtou. Obrazem totiž zprostředkuje celý děj knihy, aniž by si ji člověk musel jedinkrát otevřít. To ovšem není můj případ, já už ji párkrát přečetla a navíc jsem ji musela otevřít i během sledování, protože moje ruština stojí za psí štěk a já jsem se nechtěla v ději ztratit. Už když jsem viděla Saint-Luca a Jeanne na jejich svatebním plese, tak jsem věděla, že to půjde. No a, když na něj (ten bál) dorazil i de Clérmont Bussy-d'Amboise, tak bylo jasný, že kdybych nešla dalšího dne do práce, tak jsem snad ani nešla spát… Nádherné stavby a povedené kostýmy a téměř bezchybný casting (až na záporné role, především Monsoreau se mi více líbil ve verzi francouzské). Proti knize bych měla výhrad spoustu, proti této její adaptaci (snad až na přílišnou podrobnost) žádnou. Její obšírnější popis naleznete v mém milém Deníčku, jako příspěvek č. 31. Příběh o paní z Monsoreau se mi vždy líbil, ačkoli byl méně akční a dramatický než Královna Margot a méně romantický a zamilovaný než Krásná Gabriella, dnes už se ale spíše zamýšlím nad tím, kolik zbytečně zmarněných životů nám nabídl (a to by si člověk řekl, že po bartolomějské noci dostanou lidi rozum). Zajímaly by mě i ostatní lokality, kde se natáčelo, třeba ta část, co se měla odehrávat v Lyonu, kde se Chicotovi povedlo zamezit tomu, aby se Guisové (jak jinak než podvodem) dostali na francouzský trůn. Ačkoli Diana de Meridor postrádá i v tomto zpracování jiskru, pro mě je to nepodstatné, mně stačí, že to moc sluší oběma zamilovaným mladíkům, kteří zde vypadají lépe než v obou francouzských zpracováních (filmovém i seriálovém) a že oheň v sobě má za obě ženské představitelky Jeanne. No a vždycky, když se na obrazovce objeví Jindřich s Chicotem, tak lituji, že moje ruština není lepší, leč domnívám se, že scénáristka postupovala natolik dle předlohy, že otevřu-li si ji, přijdu tak maximálně o vizuální zážitek, když se objeví Saint-Luc či Bussy nebo nějaká stavba a já ještě stále koukám do knihy, chtějíc znát přesný průběh rozhovorů, zatím co na obrazovce už dávno jinde jsme, je to jiná vesnice... Těším se na adaptaci románu Královna Margot, jež zdejším událostem předchází o svatbě Jindřicha Navarrského a Markéty z Valois, po níž následovala Bartolomějská noc. Jen doufám, že to bude natočeno zcela jinak. protože příběhu lásky Diany a Bussyho rozhodně jakási cudnost svědčí (stejně jako odbojné lásce Saint-Luca a Jeanne), tak vášnivá láska Markéty a La Mola by stejně natočená vypadala asi docela směšně.

Vzpomínám si na jednu takovou latinskou větičku „Quis Hectorem cognovisset, si Troia feliciorem fuisset“, tedy „Kdo by znal Hektora, kdyby Troja byla šťastnější“, a při sledování už druhé série od režiséra Jiřího Stracha mě napadla její parafráze „Kdo by znal Václava III., kdyby nebyl v Olomouci roku 1306 zavražděn?“. Odpověď je nasnadě, zřejmě nikdo, zapadl by jako jeho předchůdce Václav II., byť ten byl velmi úspěšným panovníkem, zvláště s přihlédnutím k tomu, v jakých s prominutím sračkách přebíral tuto zemi. Tak máme o klukovi, který se nedožil ani svých 17 let, spousty knih, polemik, odborných studií, diskusních fór a v neposlední řadě teorií o jeho smrti s mnoha možnými ale nikdy bezpečně prokazatelnými pachateli. Jednou bych byla moc ráda, kdybych se dožila toho, aby se stejné popularity dočkal i jiný stejně starý (vlastně mladý kluk), který byl také posledním svého rodu a taky neměl na růžích ustláno… Spekulace o tom, že měl Václav III. (manželské) děti se objevuje taky nezřídka, mnohem více se mi však líbila fabulace paní Ludmily Vaňkové na toto téma v knižní sérii Od trůnu dál, když spojila osudy potomků Václava II. a Záviše z Falkenštejna, kteří nám buď mizí z pramenů a nám známých událostí (Závišův syn s Alžbětou Uherskou) nebo nemáme doklad o jejich narození vůbec (potomci Václava III. a Violy Těšínské). V tomto seriálu jsem se těšila na propojení s Hroznatovci potažmo bl. Hroznatou, které v seriálu rovněž zaznělo a které není tak profláknuté jako je téma Václav III. Schválně jsem nehodnotila jednotlivé epizody (nač taky, smysl to má dávat jako celek a ne jako u seriálů jejichž epizody bývají dokončené, tady to dělení na ně podle mého názoru úplně postrádalo smysl), přesto se mi to celé zdálo horší než první série. Vzhledem k tomu, že výhrady, které mám i já už padly v komentářích přede mnou (o nadbytečných osobách, nelogických jednáních postav, nevyváženém prostoru pro jednotlivé osoby atd.), zmíním pouze to, že jsem doufala v nějaké propojení řádu a čachrů lobisty Kříže. Zklamalo mě to a může to být tím, že po první sérii, kde až do doby, než se tam objevila ta „kam čert nemůže,…“, to šlapalo jako hodinky, a já měla příliš velká očekávání… Tak připojím své obvyklé snad tedy v příští sérii (a snad s lepším scénáristou, scénář se mi jako slabina zdál už i u série předchozí).

No jo, všechny holky a ženský na Sicílii jsou krásný, vysoký (vyšší než Montalbano) a mají snoubence někde daleko, nejlépe někde na moři. Lépe si ten příběh vedl, než jsem zhlédla všechny další, takhle ho řadím jen jako jeden z mnoha se stejným scénářem, i když jsem si moc oblíbila postavy, miluji sicilské památky a krimi zápletka není hloupá, to stálé opakování s okouzlením Montalbana nějakou dívkou (ještě, že tahle aspoň nebyla blondýna), mě už trochu nudí.

Tak tenhle díl byl opravdu příšernost. Buď už jsem jich (těch dílů) viděla skutečně mnoho, nebo mně iritovala nesympatická Lišková, za uši tahající dabing Simony Stašové či skutečnost, že do toho jsou zase nějak namočeni Kuffarovi. Reputaci tomu nemohou napravit ani překrásné sicilské památky a výhled na moře z komisařova domu. Opravdu nepovedené.

Salvo Montalbano se svou přitažlivou dočasnou zástupkyní (a zbytkem týmu) řeší dva zdánlivě spolu nesouvisející případy (přepadání starších paní na cestě do kostela či z něj a zmizení jistého gynekologa), které nás i sicilskou policii zavádějí do různých zákoutí ostrova i lidských myslí. V pravou chvíli se ta souvislost samozřejmě najde, ačkoli se všichni z komisariátu věnují především krásné Barbaře a nebo možná právě proto, protože právě ona ji odkryje. Seriál těží ze sympatických postav a především z krásných památek, jinak je to takový lepší průměr mezi detektivními příběhy.

Při opětovném zhlédnutí přiznávám, že se mi tento netradiční díl, s tradičními úchvatnými památkami a návratem některých postav z předchozích dílů, líbil. A Mimi Augela má hezké občanské jméno...😉

Tak především, není to dokument, jedná se o prolínání fikce a reality. To se v některých dílech povedlo lépe (v prvním a třetím), v dalších už méně (v druhém a tomto, čtvrtém). K nim oběma mám podobné výhrady, i když tento přece jen považuji za o trochu lepší. Vidím pouze jednotlivé obrazy událostí, které ale dohromady nic nespojuje, toliko doba, v níž se odehrávají. V tomto a předchozím díle si mě získal Rašilov, myslím, že hraje podobně dobře jako pan Dlouhý pana Štěpánka a v předchozím díle se dotahoval i na pana Javorského (představujícího pana Buriana), i když Oldřich Nový teda pořád není. Fiktivní postavy měly asi být tmelícím prvkem, mě však při sledování spíše ruší, především pak postava Lilly Krall, u níž občas nějak nechápu, proč tam vůbec je, snad mi to dva další díly ozřejmí. Zatím bych v seriálu raději viděla Natašu Gollovou, s níž má asi nejvíc společných prvků, nebo Zitu Kabátovou, již jsem měla moc ráda (ty maličké roličky, které oběma byly přisouzeny, v žádném případě neberu jako dostačující). A s jakýmikoli soudy ohledně jednotlivých postav (např. pana Söhnela) bych byla velice opatrná, přikláním se spíše k názoru kolegy Enšpígla než kolegy laepuse. Ono, nesmíme příliš důvěřovat interpretaci mezi lety 1948-89. Na druhou stranu jsem ráda, že to u českého filmu ještě před válkou z různých důvodů zabalili oba „pretty face“ českého filmu (tj. Novotný i Wanka), jelikož jejich ztvárnění bych asi nepřekousla… Trošku v rozpacích jsem z pana Marvana, nejen tedy z jeho představitele, ale i z role, kterou mu v seriálu přisoudili a o níž mi nebylo dosud nic známo.

No, kdyby to nemělo být o faraonovi Tutanchamonovi, tak by to možná nebyla až taková hrůza, jelikož je to pěkné, líbivé a barevné... (tak proč, k čertu, musí být barevný ještě Haremheb??? Už se k tomu sice vyjádřili kolegové misterz a beckett51, ale pro mě osobně je tohle zcela a absolutně neodpustitelné udělat z posledního faraona XVIII. dynastie v nejlepším případě Nubijce). Celé mi to připomíná pokus Italů a Francouzů s Odysseem, s tím rozdílem, že princ Télemachos byl mnohem hezčí, ale na projekt vynaloženo mnohem méně peněz. Když si totiž odmyslíme výpravu a barvičky, dostaneme děsnou (s prominutím, ale fakt se to nedá jinak nazvat) sračku, a asi jsem už dost velká, abych si příště, až uvidím, že se tvůrci z po za Atlantiku rozhodli natočit něco z počátků evropských dějin (Egypt sice leží v Africe, ale rozhodně je kolébkou evropské civilizace), uvědomila, že pro mě prostě platí zákaz zhlédnutí. Tohle je sice lepší než Pompeje a kolega misterz má pravdu, že je to fiktivní příběh zasazený do historie, jenže (bohužel) rozhodně ne starověkého Egypta, s ním to má společné max. jména.

Tak nakonec jsem všechna průběžná hodnocení (tj. po jednotlivých zhlédnutých dílech) vhodila do kýblu, tj. odsunula do svého Deníčku, jelikož je nakonec všechno jinak... Každé další zhlédnutí filmového zpracování románu L. N. Tolstoje je pro mě takovým testem, jestli už jsem dospěla nebo jestli pořád ještě ne. Bohužel ještě zatím ne, ale už se to jistě blíží. Moc pěkné zpracování, i když začátek byl trochu slabší (měla jsem pocit, že sleduji spíše Pýchu a předsudek než Vojnu a mír) a některé postavy mohly být pro filmové (i tv) zpracování raději vypuštěny, tak zhruba od třetího dílu to nabralo na obrátkách, a od dílu číslo čtyři až po téměř konec celé řady je to z mé strany už bez výhrad. Snad jen ztvárnění zdejšího svůdce, Anatolije Kuragina, jsem nějak "neskousla", ale to nakonec byla jediná větší chyba na kráse a možná jsem jen neměla porovnávat s Vasilijem Lanovojem (jelikož ten je zkrátka nesrovnatelný).