pytlik...

No, né že by tenhle film patřil k vrcholným dílům, ale určitě je lepší než nepříliš povedený a nevtipný americký remake. Zapříčinil to samozřejmě příběh samotný a dále výběr hlavních hrdinů, neboť i anténka na Villaggiově rádiovce má asi tak 15x víc charismatu než celý Cruise na deseticentimetrových podpatkách. Jediné, v čem se dají oba dva náborové filmy srovnávat, je v účinku na obecenstvo. Oba dva zažily neskonalý úspěch. V Itálii se začalo hlásit do účetní profese tolik lidí, že aby našli uplatnění, bylo nutno založit tisíce nových firem, takže se HDP rázem zdvojnásobil. No a příběh top gunu je známý, že ho ani snad nemusím opakovat. V USA se vyrojilo tolik uchazečů o letectví, že se nedostávalo stíhaček a nakonec musela být nově založena obávaná letka bombardovacích rogal. A já se těm divákům - novým účetním vůbec nedivím. On tenhle obor byl atraktivní už sám o sobě - společenské uznání, velký plat, práce s čísly, žádné velké akce. A teď najednou ještě lidi ve filmu vidí, že se dá pracovní úsilí jen předstírat, že člověk sedí v práci obklopen samými.. no minimálně jednou kočkou, a kolegy, kteří budou makat i za mě, stačí na ně jen jemně zatlačit.. No kdo by odolal? Já si při koukání na to předstírání se slzou v oku vzpomněl na své první zaměstnání, kde mi vedoucí řekl, tady kolega vás zaučí, a prásknul dveřma. No tak mě kolega zaučil: a) když se nudíme a nebaví nás pracovat (což je téměř vždy), v telefonu se představujeme cizím jménem a cizí firmou, málokdo si vydrží dlouho povídat s vrátným z krematoria b) pokud máme při práci chuť, nestydíme si z plna hrdla nahlas zazpívat c) když ráno přijdeme poněkud společensky unavení, bez ostychu si usteleme pod stolem a kolegu zaúkolujeme, ať do nás kopne, kdyby se něco dělo.

No, nebudeme si nic nalhávat, bylo to hrozné. Člověk by ani nevěřil, že to vytvořila stejná dvojka jako skvost Mihotání ve vakuu. Hvězdičku dávám za větu "Kolík budeš nosiť!", kterou Burda reaguje na Vávrovo "krkání" ne ústy, ale tím otvorem, co se normálně nachází cca 1 metr níž od hlavy a navíc na opačné straně těla. Tato hláška nastartovala moje myšlenky a já se s vámi o ně bohužel podělím: uvažoval jsem, jestli by Vávra nošení kolíku v onom místě přežil. Já bych si tipnul že né, ty kruhy pod očima naznačovaly, že buď už upírem je nebo se jím za chvíli stane, a propíchnutí dřevem je jedním ze dvou způsobů, jak tohoto tvora odpravit. Pravda, prý se mu má zapíchnout do srdce, ale to by asi netrvalo dlouho, protože vnitřní detonace způsobené kvalitním lančmítem jen tak neutichnou a buď by kolík zarážely hloubějc až k tomu srdci, nebo zase naopak vypuzovaly směrem ven, a to by pak zase stálo život Jana Železného, který by puknul vzteky, že ho vrhat oštěp takovým způsobem nenapadlo, a tak jeho světový rekord měří pouhých 98 metrů, zatímco mohl mít klidně dvojnásobnou hodnotu.

Tak bezesporu se jednalo o zvláštní film, díky kterému jsem pro sebe objevil některé zajímavé herce. Např. teď už vím, po kom se v imiči opičí ten francouzský Rus Dipardié, nicméně zdaleka nedosahuje tvrďáctví svého vzoru - Jiřího Vondráčka, vybaveného po většinu děje koženou bundou, cigaretou v koutku úst a hlavně obrovským volantem. Mimochodem mě zaráží, proč je představitel hlavní postavy uveden v anotaci filmu až mezi posledními, zatímco Vondráčkův dabér Drotár trůní na prvním místě. Možná to souvisí s proslulou religiozitou Slováků, v bibli se přeci píše, že na počátku má bejt slovo. Hlavní hrdina mě zaujal i větou, že mu "za ušima fialky nerostou". Jako já nad tím přemýšlím nepřetržitě už dva dny a napadlo mě asi jediné logické vysvětlení, chtěl tím říct, že není žádnej zhýčkanec, žádnej buržoust, co se povyšuje nad dělnickou třídu. Že jako správnej proletář dává přednost plodinám užitečným a za uši si sází zásadně brambory. No a další postavou, která mě doslova a do písmene uhranula, byla Brigita Hausnerová. Narodit se tak o třicet let dřív, tak bych ji před čtyřiceti rokama požádal o ruku (samozřejmě jen na oko, samozřejmě by mi šlo jen o to jedno). Svůj mimozemský původ prozrazovala nejen svou krásou, ale i větou, kterou by žádná pozemšťanka nevypustila z úst. Totiž na Vondráčkovu úpěnlivou prosbu: Vezmeš si mě? odpoví: Nevezmu, to nemůžu kolegyním v práci udělat! No a poslední věc, která mě na filmu zaujala, bylo pracovní nasazení. Běžně se dělaly i šestnáctihodinové směny, stavby se odevzdávaly x měsíců v předstihu... jaký to rozdíl oproti dnešku, kdy se díla naopak neustále prodlužují a prodražují. Já na to mám takovou teorii, že dělníci se holt v socialismu sedřeli, takže teď musí v kapitalismu zaslouženě odpočívat.

Nedávno se jsem prováděl svůj oblíbený sport, tzv. fantociádu s televizním ovladačem, a během té sekundy, co se na obrazovce mihla TV Barrandov, jsem uviděl, že Cibulka má nový pořad. Teda tomuto tvoru se vyhýbám od doby, co jsem se na něj pět minut díval a poslouchal a pak jsem celý zbytek dne odklízel sliz, co se z televize vyhrnul a na koberci nahromadil. Přesto mi nedá, abych se nad ním nezamyslel. Fascinuje mě jeho skromnost, s jakou připojuje k názvům pořadů svoje jméno, jako kdyby to byla nějaká značka kvality. To máme Cibulkova zábavná tajenka, Volejte Cibulkovi, Sejdeme se na Cibulce, v Levných knihách jsem pak viděl cosi jako Cibulkův kalendář a Cibulkovy večerníčky. Neznalý divák by řekl, že tenhle člověk musí být extraslavný a zcela výjimečný, když se po něm jmenuje všechno, v čem se objeví. I takový bavič Novotný to dotáhl maximálně k Novotám, a dokonce i rozhlasový pořad Karla Gotta, ve kterém mistr mluví zásadně jen o sobě, nese neutrální název "Znovu si dám ten song". Myslím, že máme velké štěstí, že to v České republice zabalila většina cirkusů a tak se nedostává cvičeného zvířectva, jinak bychom se bezesporu dočkali remaku jistého slavného filmu, samozřejmě pod změněným názvem např. Cibulka a jeho šest medvědů, protože nepřipadá v úvahu, aby jméno našeho génia bylo až na druhém místě po nějaké zvěři!

Ti Češi jsou fakt nepoučitelní a nedůvěřiví. Tolikrát se jim filmoví tvůrci snažili přátelsky ukázat na mnoha příkladech (tento skvost, major zeman, chalupáři..), že je emigrace blbost, protože se tady zkrátka máme líp, ale néé, lidi utíkali pořád!

Dávám za pět, protože se jedná o film, který poučí víc jak jakýkoli dokument na ČT2. Až mi vyhrkly slzy dojetí, konečně dílo, které popularizuje, byť poněkud nevtipnou, téměř až trapnou formou, nesmírně závažnou knihu páně Batisty "Samohana a její následky". Neboť filmový výrok "Andy vypadá o deset let mladší než my, ačkoli je o deset let starší, to je tím, že z něj ještě žádná žena nevysála energii!" je geniálním shrnutím obsahu výše uvedené knihy. Taky onen tragický závěr filmu, kde se hlavní hrdina konečně dočká a pak zmateně pobíhá na louce a zpívá nějakou neméně zmatenou píseň, zcela odpovídá jednomu z postřehu pana Batisty, totiž že kvůli sexuální aktivitě se "člověk, který byl již od mládí mdlého rozumu, stává politováníhodným blbcem" (tak teď nevím, jestli bych neměl pípat, je blbec sprosté slovo nebo né? Na svou obranu uvádím, že nejsem sprostý já, ale pan Batista!). Tím pádem tahle pravdivá scéna představuje další plus pro tvůrce filmu, většinou komedie končí nějakým trapným hepijendem.

Já to šmírování a pronásledování sousedů nijak záporně nehodnotím. Za a) vzhledem k tomu, že život nemá žádný objektivní smysl, je jedno, jak ho člověk stráví, jestli tímhle způsobem nebo nějakým jiným, třeba všeobecně považovaným za lepší. A za b) je to přeci hezký pocit, když jeden ví, že na něj ten druhý neustále ve dne v noci myslí... pravda, sice myslí s nenávistí, ale myslí! Furt lepší než bejt přehlíženej, každýmu lhostejnej. Takže si jeden připadá tak trochu jak nějaká rocková hvězda, u nich si fanynky lepěj na stěny jejich portréty a decentně po nich vzdychají, u toho jednoho si zase sousedi lepěj na stěnu uši a hrnečky a nedecentně řvou, takže v podstatě to samý.

Abrhám potvrzuje přísloví, že kovářova kobyla a Baťovy děti chodí bosy. V pravém slova smyslu vášnivý prodavač knih a přitom měl evidentně problém s výběrem vhodné četby. Já bych mu doporučil jednak nějakou literaturu pro mládež o sexuální výchově, dále o vhodných ochranných pomůckách (třeba pláštěnkách). No a se svou touhou po penězích by se mohl vyrovnat pomocí Frommovy knihy "Mít nebo být", která by se dala shrnout do sloganu "Když seš bohatej, seš mrtvej!".

Film musí existovat ve více verzích, jak vidím z komentářů ostatních kolegů, protože v té mé hrála malá Helenka naprosto příšerně. Ok ok, ve škole měla určitě díky svému šprtounství a vzornosti samé jedničky, ale do filmu se tyhle vlastnosti dvakrát nehodí. Celou dobu jsem ji pozorně pozoroval, hledal podobnosti s B. Veverkou, protože přeci není možné, aby v malém českém rybníčku vyskytly dvě rybičky, které by hrály až takhle špatně. Takže ona musela být jeho nemanželské dítě nebo tak něco. No, zuby měla normální a oříšky jí nikdo nenabídl, tak nevím. Z ostatních účastníků mě zaujal František Kreuzman svým vytříbeným slovním projevem, to jsem nevěděl, že maj na plzeňsku takový nářečí, že protahujou hlásky na konci vět. No a s Antonínem Novotným máme hodně společného, ale o tom jindy, já už teď musím letět..

Větším zázrakem než létající autobus mi připadá to, že Effa se svým exteriérem mohl hrát úspěšného svůdce žen. Zato Bek se neprojevil jako zkušený alfa samec, je přeci jasný, že když mám u sebe partnerku, tak se začnu chovat jak největší homosexuál, koukám zásadně po mužích a zastavím tak maximálně dědovi s roštím a né atraktivní ženě. A coby řidič pojedu nějakou alternativní trasou a né tou normální, která je lemována dívkami, se kterými jsem v minulosti flirtoval.