Rimland

Musel jsem to sice prozatím "přetrpět" s dabingem, kde má 80 % postav stejný hlas, ale jinak jsem spokojený (a při první příležitosti musím dohnat knižní předlohu). Má to neokoukané a dobře hrající obsazení (zejména Andrea Riseborough), je to výtečně a podmanivě nasnímané jak od Carnery, tak od Lacourbase, a se skvělou hudební stránkou od Mogwai. Chtělo by to ale 2-4 epizody navíc, protože se to tu snaží odvyprávět víc, než na co to má v osmi dílech (a třech týdnech) prostor. To pak platí tuplem o mexické ´Zetas´ lince (která je mimochodem v současné době asi nejblíže tomu být jakous takous adaptací Winslowových kartelovek, aspoň teda jedinou, které se nám v dohledné době dostane), která je už tak dost košatá a hrrrr. Neudělat minimálně ještě jednu sérii by tak byla škoda, protože ve dvou posledních epizodách to konečně nabere ty patřičné dramatické grády a nechává dost prostoru, jak všechny tři linky do druhé řady dál rozvinout (a jo, říkám to i proto, že v té mexické chci vidět na scéně místní variaci Orduňových mariňáků).

Líbivý vizuál, Beebeho kamera a výkony+fungující chemie dvojice Smith-Winsteadová jsou asi jedinými (pamětihodnými) klady tohohle filmu, který se očividně snaží být něčím víc, než na co mu scénář stačí. Akce je povětšinou bez nápadu (byť světlé momenty se najdou) a hřebíček tomu (vedle předvídatelnosti děje a černobílosti postav) dávají digitální efekty jak z přelomu století (někdo tady výstižně zmínil pro srovnání Bladea II).

Je sice zábava sledovat nasranýho Ramba, jak seznamuje mexické kriminální živly s principy guerrillové války v Indočíně (aneb zdravíme Jeana Gabaina a jeho farmářskou famílii), ale krom toho zábavného gorefestu v poslední třetině to prakticky nic nenabízí a na rozdíl od starších dílů jen těžko budu pociťovat chuť se k tomu v budoucnu vracet.

Karafiátová revoluce. Událost, díky níž prakticky ze dne na den padl jeden z nejdéle trvajících autoritářských režimů v Evropě a spolu s ním během roku i nejstarší koloniální impérium. Po filmařské stránce sice ničím extra výjimečné (spíše je to až příjemně civilní) a některé dramatizující scény nedopadají úplně na úrodnou půdu, ale herecké obsazení je adekvátní, natočené je to přehledně a i člověk portugalskou historií nepolíbený nemá problém pochopit, co se děje. V kontextu kategorie "film o historicky významné události, o níž si málokdo mimo zemi původu kdy něco přečte (nebo o ní vůbec uslyší)" nemám výhrad. Teď ještě natočit nějaké ty pořádné filmy o následujícím dvouletém přechodu k demokracii (s několika pokusy o puč), koloniální válce v Africe či salazarovském režimu jako takovém. Tahejte ty kostlivce ze skříně, porra!

Je poněkud škoda, že Jojo jednu chvíli válí na poli satirické bžundy, která si chce střílet ze všeho nacistického/hitlerovského, čímž vám nejednou na gesichtu vykouzlí úsměv od ucha k uchu (už jen ta úvodní montáž za doprovodu německy zpívajících Beatles je za všechny prachy), načež vám ho zas (jmenovitě tedy v poslední třetině) na dlouhou chvilku zmrazí nejednou vážnou scénou, za kterou by se nestyděl kdejaký oscarový dramatik. Jakkoli to v obou rovinách funguje (v té vážnější řekl bych o dost lépe), byl bych možná radši, kdyby si to vybralo jen jednu a té se to drželo. I tak je to ale super, zejména díky skvěle vybranému, skvěle hrajícímu a náležitě si to užívajícímu osazenstvu (zejména tradičně skvělý Rockwell - mimochodem nejde mi do hlavy, proč tu tolik lidí označuje jeho postavu genericky za nácka - Klenzendorf je leccos, jen ne to). "Tady máš granát. A teď běž obejmout toho americkýho vojáka!"

O prospěchářskejch ksindlech, vychcáncích a debilech řídících se heslem ´kšeft je svatej´ na straně jedné, o metodických, emotivních, názorově i povahově různorodých představitelích policie a justice na straně druhé, o více či méně (podle toho, který pohled na ně je vám bližší) politováníhodných obětech černého trhu s alkoholem na straně třetí. Paleta charakterů, jichž je naše milá vlast plná. Nadstandardně kvalitní, a to nejen v rámci současné tuzemské produkce (kor pak té televizní - i když tam je ta laťka tak nízko, že bych to s tím vlastně ani nepoměřoval), především pak zásluhou scénáře, režie a herců/hereček. Zvlášť pak oceňuju, že se to až na pár ojedinělých výjimek (jmenovitě třeba začátek druhého dílu a scéna s výhledem z okna nemocnice) nesnižuje k obvyklým klišé scénám, citovému vydírání a obecně se to nesnaží být ´jakože hollywoodská/západní kvalita´, ale jede si to svou, výrazně civilní rovinu. Tuplem to pak platí o scénáři, kdy rozhovory postav zní z drtivé většiny jako reálné dialogy a ne jako soubor ´dělám jakože kvalitní film, takže tyhle dialogy a výroky tam musej bejt´, a dvojím tuplem to pak platí v případě policejně-procedurálního pojetí druhého dílu. Dokonce i atmosféru to s tou občasnou mlhou a dešťem dovede vykouzlit patřičnou. (P.S. Jakkoli se mi líbí označení cifršpion, tak příslušník hospodářské kriminálky zove se v pejorativním policejním žargonu pytloun.)

Film, jehož název si pamatuju z útlého dětství, ale nikdy jsem ho vlastně neviděl. Až do teď... Ehm... Jako, tu chladnou atmosféru severního Atlantiku to má parádní, o tom žádná, efekty jsou víc než zdařilé a Richard Harris je taky vždycky plus, ale... to vám byla ale pí*ovina... Kdyby se to sakra aspoň nebralo tak vážně, možná bych se u toho i bavil. Jenže ono se to snaží působit hrozně seriózně (ten voiceover od doktorky, boha!), a to i v rámci béčkového hororu, a je to ve finále k smíchu (v tom špatném slova smyslu). Sám jsem byl překvapen, jak u toho tu hodinu a půl trpím... (P.S. Kosatky jsou svině, o čemž mě před lety přesvědčil dokument, kde jsem je viděl stylem jako v tomhle filmu mrskat tuleňátkama o kry. Jdu si pustit Assassin´s Creed a pár těch neřádů harpunovat.)

Je to dobré, to ne že ne. A na emocionální strunky to taky brnká spolehlivě, to ne že ne. Ale když si člověk uvědomí, že ty zdaleka nejlepší nápady, na kterých to mohlo - ne, MĚLO být postavené (především pak ty pohledy do jiných, věkově/pohlavně/živočišně odlišných hlav) - zabírají sotva pět minut stopáže, tak musím být s tím hodnocením chca nechca zdrženlivější.

Oproti jedničce se to veze komplet v ranku politického thrilleru na téma mezinárodně-politické/bezpečnostní situace Japonska, kde jsou mecha roboti spíš jen takovým prvkem v pozadí a obejde se to tu prakticky bez jejich nasazení (s výjimkou závěru). Což mi vyhovuje, protože už první film byl v té neakční rovině o poznání funkčnější. Ošii tu navíc jede na podstatně noirovější vlně (kterou nadále vypiplal v GitS), a tak je to tu prošpikované nejedním zádumčivým pohledem na tokijskou zástavbu a průmyslové areály (v druhé polovině i se sněhovou pokrývkou) a klíčové dialogy probíhají povětšinou v potemnělých (uzavřených) prostorách či v noci. Čili absolutně podle mého gusta. A tak jediné, co můžu tomuhle snímku "vytknout", je skoro až trestuhodná absence scén, kdy protagonisté diskutují v potemnělých kancelářích zaplněných cigaretovým kouřem (a obecně absence cigaret pokuřujících postav) při třetí konvici kafe a s deštěm bubnujícím na okno... P.S. Humorných scén je tu sice jak šafránu, ale opět nezklamaly (a opět je v jejich středu primárně řízek Ota). P.P.S. Kapitán Goto bude asi jednou z mých vůbec nejoblíbenějších filmových postav. Ten chlap je nehoráznej frajer..

Navzdory prvotnímu dojmu to není o těch robotech jako takových, ale nese se to z valné většiny v rovině pozvolna plynoucího (nikoli však nudného) technologického krimi-thrilleru se sociálním podtextem. Což je dobře, protože tahle rovina tomu sedne na výbornou. Těch 20 minut v závěru, kdy dojde i na nějaké ty akční mecha souboje, tu vlastně svým "stereotypním/klišoidním" pojetím působí skoro až nepatřičně. P.S. Komediální momenty, jakkoli působí místy vůči většinovému tónu filmu taky trochu nepatřičně, jsou super (zvlášť gung-ho řízek Ota je k popukání). P.P.S. Břitva Goto se svými manipulativně-intrikářskými sklony je frajer.