Rimland

Forrest Gump po švédsku, s trochou Járy Cimrmana. Ovšem Allan není ani idiot, ani génius - jen dělá. A pokud film začne scénou, v níž se hlavní protagonista chystá pomstít lišce za smrt svého milovaného kocoura s pomocí svazku dynamitu obaleného párky a za doprovodu slov "Jen počkej, ty svině..", musíte se zákonitě bavit. Každopádně snímek je (minimálně v historických pasážích určitě) evidentně dost osekanej, takže na knížku se těším o to víc. EDIT po přečtení předlohy: Očekávání se naplnila, kniha (zejména) v historických pasážích podstatně bohatší a tedy i mnohonásobně vtipnější (zejména pokud vás baví historie 20. století a něco o ní víte - anabáze Čína-Korea-Indonésie je k nezaplacení).

Ta scéna s Mein Kampf je geniální...

Západní Irsko vs. Dublin, Anglie (a angličtina), protestanti, černoši, Američani, Rumuni, konvence, no prostě na co si vzpomenete. Hlod za hlodem, suchý humor se špetkou nekorektnosti (takové, která vás nutí svíjet se smíchy), Gleeson v životní roli klejícího, chlastajícího, fetujícího, děvky klátícího, mírně flegmatického, ale hlavně brutálně hláškujícího irského gardisty, trio filozoficky založených pašeráků (Mark Strong, yay!) a k tomu oživující westernové finále. Maith thú, Éire!

Velkým plusem budiž naturalismus a absence hrdinského patosu. Velkým mínusem pak přiblblé dialogy o ničem a k ničemu, absence nějaké "kostry", co by to držela dohromady (Němci prostě v jednu chvíli někde útočí, v jiné se někde brání, pak někde mrznou), místy mizerné technické zpracování a hlavně fakt, že film o Stalingradu by se měl odehrávat ve Stalingradu a tu bitvu divákovi nějak přiblížit. Tady se během první hodiny válčí v nějaké zástavbě, pak se chvíli leze kanálama a v druhé hodině je najednou zima a skoro vše se děje kdesi na zasněžené pláni (asi to bylo levnější než kulisy rozbombardovaného města). Takhle by se ten film mohl jmenovat spíš "Ostfront" a bylo by to výstižnější.

Já.. zajímat.. zda.. opice.. umět.. přebít.. zbraň.. když.. dojít.. střelivo. Oni.. totiž.. moc.. neumět.. šetřit.. munice.

BBC se zas jednou vytáhla. Stylová čtyřdílná minisérie, jejímiž největšími (a jedinými) mínusy jsou to, že "romantická" linka dostává skoro tolik prostoru, jako ta špionážní (kdyby to stálo jen na té, chrochtám blahem), a že to má jen čtyři díly. Opírá se to sice v řadě míst o skutečnost, ale i tak si to s historií hraje jak Philby s SIS a z Fleminga to dělá takového Forresta Gumpa mezi rozvědčíky druhé světové (tedy, bez inteligenčních omezení samozřejmě). Nicméně je to úžasně stylizované (viz naháněčka Darlana po docích) a po fanoušcích Bondovek to háže tolik oček (obzvlášť v první epizodě), že pod pět prostě nemůžu. A Dominic Cooper, ač by na roli Jimba jako takového (zatím) neměl, tak coby cynický imaginativní zpravodajec Ian "I don´t really give a shit about who I offend" Fleming je zkrátka výborný ("Salute me, you bloody idiot!").

Atmosféra je fantastická a Delon je k nezaplacení, o tom žádná. Co mi ale vadilo, byla ta nelogičnost v jednání hlavního (anti)hrdiny (či dalších postav). Vzít si do střízlivého high-class podniku poměrně nápadný baloňák ala Colombo? Zařizovat si pečlivé dvojité alibi (ano, přiznávám, v tom filmu to působí neskutečně stylově), když vás na onom místě beztak seberou, namísto toho, abyste se po "práci" zašili ve svém zapadlém zaplivaném bytě, kam by policii ani nenapadlo jít, pokud byste nebyli známá firma? (a že Costello opravdu nebyl) Ehm... A k tomu ten tlumený závěr.. EDIT: Po rozležení a dalším zhlédnutí nicméně zvyšuju na pět. Styl, atmosféra a celkové vyznění filmu dokážou spolehlivě přebít i ty otravné nelogičnosti.

V podstatě výborný film, stojící především na fantastické Sorrentinově režii (kamera, zvuk, hudba, všechno..) a Servillově "flegmatickém" výkonu v roli hlavního protagonisty (přestože se o Andreottim dozvíte vlastně jen to, že o něm nikdo skoro nic nevěděl). Na druhou stranu mnoho postav, mnoho náznaků, odkazů a ne vždy dostatečné vysvětlení souvislostí v ději. A právě tady asi řada diváků narazí, jako ostatně ve většině filmů věnujících se politickým záležitostem/událostem v zemi, kde jste nikdy nežili, nebo které nejsou hodny hodin dějepisu. Kdo má o italské politice dané doby trochu přehled, užije si film daleko víc (vzhledem k výše zmíněnému nic překvapivého). A zřejmě kvůli tomu, že o ní něco málo (vážně, expert nejsem) vím, neodpustím si jednu zásadní výtku, a sice výběr období. Jakkoli nejsem fanda rozsáhlých životopisných snímků zachycujících nějakou osobnost od útlého dětství až do smrti (viz Eastwoodův J.Edgar) a preferuju podobný "epizodnější" přístup (např. Mannův Ali), tak zrovna u Andreottiho bych rád udělal výjimku, resp. rozšířil či změnil časové období. Italská poválečná politika je nesmírně zajímavá záležitost plná kontroverzních momentů a Andreotti byl při ní na všech možných pozicích (ministr vnitra, obrany, zahraničí, premiér..). Bohužel, film se zaměřuje až na konec dlouhé etapy dominance Křesťanské demokracie v 90. letech, kdy začaly ony soudní "čistky", přičemž asi nejzajímavější je linka s mafií, tak geniálně uvedená na začátku filmu. A přitom třeba v 60.-80. letech je sakra z čeho vybírat: vyšetřování smrti Enrica Matteiho, tzv. olověná léta a levicový/pravicový terorismus, strategie napětí, Operace Gladio, role neofašistů, Andreottiho zahraniční politika apod. Řada ze těchto témat je buď jen zmíněna, naznačena, či úplně vypuštěna (i když by si samy o sobě zasloužily, nebo už zasloužily, samostatný film). Zajímavý by byl i náhled do Andreottiho vztahu s De Gasperim. Zkrátka je toho v jeho kariéře hafo, co by myslím bylo daleko vděčnějším tématem ke zpracování, tak snad se na to někdo schopný někdy vrhne. Ale jinak bez námitek, filmařina par excellence.

Kratší stopáž by to určitě sneslo, ale že bych se nudil, to říct nemůžu. Spíš mi pár scén přišlo jako zbytečné natahování. Nicméně, film je to především špionážní, reflektující studenou válku, takže po většinu času se klábosí a mlží (ostatně, o co ve filmu skutečně jde se v plné míře divák dozví až cca 45 minut před koncem - ta nevědomost dobře kompenzuje pomalejší tempo). I tak se to ale předvídatelnosti občas nevyhne. Akce je tu jako šafránu a... no, vlastně tu žádná pořádná není, přičemž všehovšudy napínavé pasáže jsou tu asi čtyři. Komu tenhle styl politicko-špionážních příběhů nevadí, přijde si na své (v opačném případě udělejte otočku směr jižní pól). Trochu mě nicméně zklamaly triky a vizuál. Ano, je to konec 60. let, ale v té době se už točily filmy, které byly po technické stránce rozhodně kvalitnější. Hodnocení tak na 3,5 a prozatím zaokrouhluju nahoru (studenou válku já rád :-)). Knižní předlohu jsem zatím nečetl (u MacLeana mám vůbec bůhvíproč rezervy) a soudě dle Curlyho komentáře by to asi bylo záhodno, takže se k tomu pro srovnání co nejdřív musím dokopat...

Závěr nesmírně působivý a pamětihodný, o tom žádná. Ale to všechno před ním? Hmm... Měl-li to být horor, pak nepovedený (nebo jsem nepobral jeho podstatu), poněvadž jsem se nebál, ba ani nelekal. Mysteriózní drama? No, pokud se zrovna postavy pohybovaly v té hmlě, tak to bylo fajn - jenže ony po většinu času dřepí v obchoďáku. Psychologické drama? Jakási sonda do kontrastu hobbesovského a lockeovského pojetí světa (šmarja panno, mě snad poznamenala škola!) by se tam dala vypozorovat, ale když vám do toho krafe otravná křesťanská fundamentalistka - tady je možná chyba v tom, že jsem to viděl s dabingem - a (SPOILER!) trvá pomalu půl druhý hodiny, než jí někdo konečně umlčí kusem olova, jde to těžko brát vážně... Spíš jsem se smál. Smál jsem se CGI potvůrkám, díky kterým jsem měl pocit, že koukám na směsici Chobotnice, Evoluce a Hvězdné pěchoty. Smál jsem se tuposti a šablonovitosti většiny postav, z nichž mě ani jedna nezaujala a jejich osudy mi byly úplně putna. Smál jsem se hláškám (staříci v tomhle filmu jsou fachmanni). A ve finále bych se vlastně mohl smát i tomu závěru, který by se přes svou nesmírnou tragičnost dal chápat i jako grandiózní epic fail hlavní postavy, u kterého se cyničtější divák bude řezat smíchy. Čímž si říkám, jestli to Darabont nezamýšlel jako béčkovitou satiru... No, mám z Mlhy po prvním zhlédnutí prostě rozporuplný pocit a v budoucnu se na to budu potřebovat podívat ještě jednou.