Marqta

Ouu. To bylo. Nápadité, zábavné, hezky „vystylované“- jak vizuálně tak zvukově. (Scéna s výtahem a hudbou byla hodně povedená.) Skvělý scénář, dialogy i herci. Snímek měl spád Jediná věc mi malinko vadí, že je tak málo vysvětlivek okolo všeho toho co se stalo. Chtěla bych prostě vědět víc. Ale možná i v tom má tenhle film to kouzlo, člověk se vlastně nedoví nic. Nic o tom co bylo, co bude a když se nad tím zamyslím, tak i to, co bylo ve filmu je vlastně možné pochopit z několika úhlů pohledu. Každý se vlastně asi udělá trochu jinou představu, dospěje k trochu jinému závěru, ale najde si v tom prostě „ to svoje“. Já nejsem člověk co si rád věci domýšlí, co hádá jak by něco mohlo být, takže teď trochu váhám jestli dát pět hvězdiček, ke kterým to směřovalo (zejména pak někdy od poloviny filmu), nebo jen čtyři. Rozhodně ale doporučuji ke shlédnutí. Docela by mě zajímalo jakými všemi možnými způsoby si různí lidi tenhle film vyložili, jak ho pochopili… myslím že bych se i já pak mohla dívat na to co ve snímku bylo trochu jinak….a konečně možná ne jen na to co bylo ve filmu, ale na mezilidské vztahy vůbec. (A teď nemyslím, jen tenhle konkrétní „typ vztahu/situaci“.) Kdybyste měl někdo náladu, čas a chuť, tak bych byla otevřená debatě, nebo prostě jen výměně názorů a náhledů na tenhle film :) Slabších pět.

Celkem povedený dokument. Uvítala bych trochu více porovnání, třeba to dát celé do kontrastu s dnešní situací, nebo tak něco. Silné dvě hvězdičky.

Je to určitě zajímavé, určitě by mi nevadilo, kdyby vzniklo něco obdobného, aktuálnějšího. Přeci jen těch 6 let může být rozdíl. Ale taky určitě nemusí..Vadilo mi jak je to dlouhé se spoustou nezajímavých vycpávek, takže se pak člověk místy nudil a jen čekal, kdy a jestli se ještě něco pořádného objeví. Pokud vás zajímá tahle tematika, tak určitě doporučuji, pokud se jen tak náhodou ocitnete okolo tohohle dokumentu, tak jsou i jiné (sice ne ze stejného úhlu pohledu, tedy já jsem nic takového nenašla) a povedenější.

----"Just trust that you can." "Trust that I can do what?" "That you can do anything."----Je to prvoplánové a jednoúčelové, nevadilo by mi kdyby ta snaha o ohromení a emocionální omráčení a nevím co ještě, nebyla tak veliká. Celkově to na mě ale z nějakého podivného důvodu relativně fungovalo. Možná proto, že postavy měly nějakou osobnost a možná díky hereckému obsazení. Jo a postava toho kluka byla skvělá. Mělo to spád a i přes jednoduchost některých zápletek jsem se nenudila. ----"Did you ever think there's something bigger than the whole wide world?" "I don't know. Like the universe?" " Like, it's so big and amazing, but no one can see it."----

Opravdové. Neobyčejně obyčejné, realistické, syrové, bez ozdob, ale na druhou stranu i bez zbytečných "uděláme to drsné a děsivé" aspektů. Tenhle film se mi vážně hodně líbil, nejsem daleko od toho dát 5 hvězdiček.

Nápad to byl vážně fajn…ale Pointa? Nebuďte svině ? Chovejte se vždy ke všem hezky, nikdy nevíte co se může stát ? Chápu že někoho to může bavit, stejně jako někoho baví Neváhej a toč...Ale já místy nemohla uvěřit že tohle, vážně tohle, je ten film, co viděli všichni ostatní tady, co se všem tak líbí.. a u kterého se všichni tak baví. Mě prostě hrubost, škodolibost, nespravedlnost, dělání naschválů nebo prahnutí po pomstě nepřijde jako něco u čeho bych se bavila. Na hlavu postavené momenty mi nepřišly vtipné, naopak jen čistě absurdní a bez smyslu. Nemluvě o předvídatelnosti asi 90% věcí po pár prvních minutách, případně později během příběhu.....nechápu to, prostě to nechápu. Že nerozumím černému humoru? Nemám nic proti černému humoru naopak třeba Death at a funeral je jednou z mých vůbec nejoblíbenějších komedií…Tohle prostě nebyl můj šálek řekněme diplomaticky a na obranu filmu bych ještě dodala, že poslední dva příběhy byly koukatelné.(V porovnání s těmi předchozími). Na závěr ještě doporučuji, když už se k tomuhle veledílu z jakýchkoli důvodů dostanete, tak si k němu raději neberte nic k jídlu. Hodnocení někde mezi jednou a dvěma hvězdičkami.

"Film svou důmyslnou skládankovitostí připomene 21 gramů režiséra Alejandra Iñárritua." Ehhhm jedině pokud hodně přimhouříte oči a celou dobu se budete dívat přes kaleidoskop. Což ode mě není dvakrát hezké říct, protože Havaj, Oslo rozhodně není špatný film. Do 21 Gramů, má ale daleko. První půlka mě bavila, byla jsem zvědavá co bude dál, nedá se odepřít, že má vše ze začátku příjemný spád. Ve filmu bylo přibližně vše, co jsem od "severské mozaiky" čekala. Snad jen to lehké "nadpřirozeno mi bylo trochu proti srsti. No ale v druhé půlce už mi to přišlo trochu uměle natáhlé a umělé vůbec. Ale ještě to nějak šlo. Ale závěr ? Proč? Nevadí mi, že je "překvapivý" nebo "mrazící" (jak to tady někdo nazval). Vadí mi, že je absurdní, že nedává smysl a můj názor je takový že sráží celý film. Bez něj bych dala asi 4 hvězdičky, takhle váhám.

Pravděpodobně jako ve většině jiných odvětví- kdesi v záři reflektorů sedí jeden dva lidi, kteří diktují jak bude vše vypadat, co je hezké, co ne. Oni rozhodují co pak miliony lidí uvidí, co budou oslavovat a na co budou nadávat. Je to zajímavé na druhou stranu děsivé. Možná moje chyba, že jsem si vybrala tenhle dokument, když je můj vztah k celé "issue"(módě) podobný jako ten co popsala Annina dcera. "It is a weird industry to me. It is fun it is really amusing, but there are other things out there." Je zajímavé a pro mě překvapivé jak to funguje, jak dlouho vše trvá- to jsem neměla ani tušení. Jen mi vadilo, že se veškerá pozornost zaměřoval víceméně na fotoshoty a na to jak se Anna W. tváří nespokojeně a ostatní aspekty časopisu byly tak trochu upozaděny, nebo se ve snímku neobjevily vůbec. Možná to takhle prostě je, možná je vážně pozornost zaměřená jen tímhe směrem, takže nic dalšího nebyl záměr ukázat...Asi se mi to v životě nepovede, ale chtěla bych si redakci projít sama a sama si udělat představu, tohle na mě prostě dělalo dojem takový, že to co nám bylo ukázáno není ani zdaleka vše...

Pomalu plynoucí film s takovou bohémskou atmosférou pastelovými barvami a hořkosladkým příběhem. Na jednu stranu to bylo zajímavé, na druhou stranu to šlo naprosto mimo mě, protože jsem nebyla schopná se ztotožnit nebo pochopit ani jednu z postav. Možná to bylo i proto, že navzdory tomu, že hlavním motivem filmu byl život, (nebo aspoň jeho část) tak postavy nebyly na můj vkus úplně jasně vyvedené/vysvětlené..takže to tak nějak pokulhávalo. Možné je ale i to, že postavy byly opravdu tak "podivné" jak se zdá na první pohled a já nebyla jen schopná to pochopit... Další věc byla na můj vkus příliš dlouhá stopáž, prostě bylo vše zbytečně natáhlé a obsah se tím hodně rozpliz.V druhé půlce jsem se místy nudila a doufala jsem že se snad stane něco...cokoli dalšího...nestalo se. Abych shrnula to pozitivní, tak to je atmosféra snímku, hudba a herci- to je tak ono...Jednou mi to stačilo. Za mě je hodnocení kdesi mezi 3 a 2 hvězdičkami. Průměr.

Kingsman, aneb film, který jsem vždycky chtěla vidět i když jsem o tom nevěděla, aneb Cody Banks pořádně vyrostl. Je to absurdní, je to umělohmotné a předvídatelné , ale funguje to perfektně. Skvělé akční scény, ani chvilku jsem se nenudila, skvělá kamera a efekty. Všechno je správně stylové a navíc je film plný sarkastických vtípků...A ano tvůrci nezapomněli a přidali i konec o který si to celé říkalo už od začátku, které jsem tušila a doufala v něj a taky jsem ho dostala... A v neposlední řadě herci byli taky fajn. Na 5 hvězdiček to objektivně podle mě není (i když bych je byla možná schopná v rozjařeném ajfru i dát), ale pod čtyři prostě jít nemůžu.