wooozie

Absolutně nejlepší možný způsob, jak zfilmovat dospívání obyčejného teenagera, který si myslí, že právě jeho problémy jsou úplně ty největší na světě, nikdo se nemá tak špatně jako on, nikdo mu nerozumí a všichni na něho kašlou. Dokážu pochopit, že někteří lidé považovali hlavní hrdinku za protivnou nebo dokonce snad nesympatickou, ale já ne, protože přesně tento styl projevu, vtipkování a vystupování obecně absolutně chápu. Hlavně co se týče toho ironického, sarkastického a občas až za hranu tlačeného drsného humoru, ale jasně že vím, kde jsou hranice a hlavně emoce nehrotím tak, jak hlavní hrdinka, i když jak už jsem říkal, pochopení proto prostě mám. Navíc Hailee Steinfeld to zahrála naprosto dokonale a jakožto můj ročník se vážně těším na její další filmy, protože za těch pár let v Hollywoodu její nominace na Oscara nebo Zlatý Glóbus opravdu nespadly z nebe, ale ta holka to má prostě v sobě, tak snad se nebude motat u nějakých béčkových propadáků, ale v podobně ambiciózních filmech. Jinak celkově i ostatní mladí herci padli do svých rolí naprosto přesně a vážně to byla radost sledovat. Co ale definitivně udělalo z tohoto filmu skvělou záležitost, bylo obsazení Woodyho Harrelsona, který si tady roli učitele - mentora, který má celou školu totálně na háku, vychutnává každičkou vteřinu na scéně. Pokud si chcete udělat příjemný pohodový večer u filmu, tak tady určitě nesáhnete vedle.

Skvělý mix nepříjemného a stupňovaného napětí spolu s absurdní atmosférou a pocitem, že tady něco nehraje? To je záruka toho, že lze očekávat kvalitní a překvapivě i zábavný horor, jehož stopáž mi neskutečně rychle utekla. Možná škoda toho zjednodušujícího závěru, ale to nic nemění na tom, že jsem si celý film opravdu užil a byl vážně spokojený, protože sice vás možná nic nepřekvapí, ale z filmu se na jisto stane žánrová klasika. V dnešní přehnaně přecitlivělé a zbytečně korektní době je příjemné zjistit, že i z černošské komunity má v USA někdo odvahu natočit mírně ironický film o absurdnosti rasových nepokojů obecně a snad tím i trochu zklidnit emoce a ten gigantický úspěch v kinech tomu naprosto přeji.

Teda já jsem pro každou srandu a šílenost a v rámci naprostých přeplácaností vydržím hodně, ale osmý díl F&F už danou hranu snesitelnosti pekelně obrušuje. Na automobilovou sérii je zde málo honiček a málo dobrých (rozuměje zapamatovatelných) aut obecně. Na komedii je tu opravdu vtipných momentů minimum a tak si nejvtipnější scény na své konto paradoxně připisuje Statham, prakticky kdykoliv se objeví na plátně. Zarážející je pak fakt, že i když se ve filmu objeví asi tři největší akční bouráci současnosti, tak se nedočkáme ani jednou jejich vzájemné bitky a co hůř, po útěku z vězení ze začátku filmu už lepší bitka nepřijde. Na parodii je to moc vážné (klasický důraz na rodinu). No a tak v konečném důsledku bych tomu snad i odpustil, že je celý příběh naprosto stupidní a nelogický, ale co opravdu nemám rád je to, když dokážu přesně odhadnout budoucí vývoj, protože přestože jsem jindy v podobném předvídání často vedle, tak tady jsem bez problému prakticky vše trefil, nicméně jako totální výplach na dvě hodiny dobrá volba.

Na to, že je to komedie, tak dostanete dva, možná tři mírně nadprůměrné vtípky, ale jinak je to naprosto uboze nevtipné. Katastrofálně natočené, akce jak z odporného béčka, dialogy k pláči a celé to hraničí s naprostou trapností, kde je vážně všechno špatně a celé je to tak ubíjející, kdy navíc ani dvojka Gal Gadot, Isla Fisher není vizuálně dostatečně využitá, protože co si budeme povídat, ani jedna z nich se v kariéře Oscara asi nedočká. Scénáristu bych za trest nechal sledovat tento film v nekonečné smyčce, aby si uvědomil, co za prasárnu přivedl na svět a k tomu se povedlo prakticky nemožné, tradičně vtipný Zach Galifianakis je tady k uzoufání nudný.

Člověk má občas nutnou potřebu jednoduše vypnout, užívat si života, nemyslet na starosti a odebrat se k filmu a prostě si užít obyčejný příběh, jakkoliv lacině to zní. Přesně v takovém rozpoložení jsem si dal tento film a výsledek mě naprosto rozebral, protože v kombinaci všech těchto faktorů jsem si užil ten nejlepší feel good film mého života! Nezávislý film s božími herci, kteří své postavy ztvárnili tak, že jsem k nim měl prakticky okamžitě nesmírně blízko. Dokonalý soundtrack podbarvující možná mnohokrát ohraný příběh, ale toto jednoduché podání plného cynismu i romantiky mi prostě sedlo, rozesmálo i dojalo. Člověk občas potřebuje dostat pozitivní náladu přímo do žíly a k tomu happy end, který zahřeje u srdce a pohladí duši, i když si myslím, že každý si vybere svou osobní nejlepší scénu odlišně. Mě samotného překvapilo, že nejvíce mě dostala scéna telefonátu se Stephenem Kingem, ale ať už si vzpomenu na cokoliv z filmu, nálada jde automaticky nahoru. Ještě jednou zdůrazňuji, že všechny hlavní postavy mi byli naprosto božsky sympatické, ale musím zmínit Lily Collins, protože její cynicky roztomilý projev je tady jednoduše perfektní.

Rick and Morty boří naprosto veškeré hranice šílenosti a zábavnosti v jednom balení. Dokonalý humor, geniální šílenosti, brutální chování i slovník, bourání čtvrté stěny, existenciální otázky a některé naprosto šokující momenty, které skoro nutí k zamyšlení nad smyslem života. Komplexní ve všech ohledech a ať se stane jakákoliv šílenost či nesmyslná bizarnost, postavy na to v dalších dílech nezapomenou a naopak dost často z toho vycházejí. Nicméně sluší se dodat, že první dvě sezony jsou zcela bezkonkurenční a přestože i ostatní série jsou super, tak občas tomu přece jenom trochu dochází dech, respektive kvalita jednotlivých dílů začíná kolísat. S01: 10/10. S02: 10/10. S03: 9/10. S04: 8/10. S05: 8/10.

Když jsem se nedávno díval, jak byl Conan O'Brien na návštěvě v Berlíně se svojí show, vyznělo v ní celé město neskutečně bizarně a perverzně. I přes tuto obecně známou pověst celého Německa jsem si říkal, že to s našimi sousedy nemůže být tak vážné. Nuže, Toni Erdmann je další nezvratný důkaz toho, že Němci jsou prostě zvláštní. Opravdu dlouho jsem neviděl tak výstřední tragikomedii. Schválně neříkám čistě komedii, protože to je více konverzační "drama", které trvá skoro tři hodiny, ale nemějte strach, protože bavit se budete. Jenom ne klasickým vtipům, ale naprosto neočekávaným situacím, u kterých jsem jenom nevěřícně hleděl na monitor a nechápal, co vlastně vidím, protože je to jednoduše neskutečný bizár, ale zvláštním způsobem je film vážně vtipný a dobře natočený. Velmi těžko se popisuje, prostě další kousek, který musíte vidět, ale nečekejte, že se budete celou stopáž smát, ve výsledku to celé vyznívá vážně a smutně, protože po celou dobu pozorujete vyprázdněné hlavní hrdiny, skrývající své pravé já. Pokud chcete celý podrobný popis, doporučuji přečíst komentář, který napsal Matty a prakticky kompletně s ním souhlasím. Já už jenom dodám dvě věci, a sice že narozeninová oslava je naprosto dokonalý mix humoru a trapnosti, u které jsem se už jenom při pohledu na neidentifikovatelnou bulharskou masku smál na celé kolo, no a pak se těšte na "TU" scénu, o které všichni mluví, ale nikdo ji raději nepopisuje a popisovat ji nebudu ani já, prostě Just German Thing.

Klasická přisprostlá a naprosto buranská americká komedie, kde je celá zápletka úplně o ničem a herecké výkony těžce hraničí se zoufalostí. Nicméně ačkoliv mi celou dobu u toho bylo neskutečně trapně, tak jsem se u toho vlastně obstojně bavil, ale pokud skutečně nemáte rádi neoriginální a bizarní komedie, tak se tomuto kousku obloukem vyhněte. Typický snímek, který je tak trapný a nevtipný, až se u to člověk dobře baví, i když se většina lidí za to bude až stydět, ale upřímně R-kových komedií není nikdy dost.

Okamžité dojmy po vylezení z kina byly plné euforických pocitů, které se mixovaly s velkým dojetím a možná až se smutkem. Nyní s určitým odstupem musím konstatovat, že při jakékoliv vzpomínce na Logana ve mně emoce cloumají neustále, protože takovou pecku jsem v kině neviděl už hodně dlouho. Dokonalý mix hutného dramatu, akčního filmu, sci-fi a westernu v té nejlepší komiksovce od Temného rytíře, podpořený naprosto brilantním soundtrackem a doprovázený skvělými herci. Doslova o život hrající Hugh Jackman, který se za těch 17 let od prvních X-Manů po Logana vypracoval z nepříliš známého Australana ve všestrannou živoucí filmovou legendu. Vím, že to píšu s nadsázkou prakticky u každých X-Manů, ale Jackman se prostě pro roli Wolverina narodil a o to více mrzí jeho rozlučka, nicméně je nutno dodat, že rozlučka zcela zasloužená a načasována v pravý okamžik. Na závěr ale musím zmínit opravdovou trefu do černého, kterou je naprosto božská Dafne Keen, jejíž každá scéna posouvá film dál a dál k dokonalosti!

Nejlepší ceremoniál za poslední roky. Justin Timberlake to odstartoval tak, aby začátek nebyl klasicky konzervativní, ale trochu se i obecenstvo rozjelo a následný opening Kimmela byl vyváženě vtipný i rýpavý (ale samozřejmě nikdo nemůže dosáhnout brutality monologů Rickyho Gervaise ze Zlatých Glóbů). Očekávání neuvěřitelné levicové a antitrumpovské agitky byla naštěstí nenaplněna a tyto témata byla jenom lehce a vtipně nakousnuta, ale zbytečně se neopakovala a nesklouzla do trapnosti. Bohužel se v závěru projevila současná politika Hollywoodu, kdy prostě nevyhrál ten nejlepší film, ale nejlíp prodaný a na toto šachování s cenami za politiku a ne za umění akademie krutě dojede (prostě nedává smysl, aby nejprestižnější ocenění za nejlepší film získal snímek, který podle tržeb vlastně nikdo neviděl a za rok si na něj absolutně nikdo nevzpomene). Potěšily také ostatní vtípky Kimmela, ať už se jednalo o jeho klasický terč Matta Damona nebo klasický terč celého Hollywoodu Mela Gibsona, či tweetování Trumpovi, speciálního vydání urážlivých tweetů nebo nejapné poznámky o nepokojích ve Švédsku. Moc pěkné bylo vystoupení hereckých legend, které inspirovaly své mladší kolegy a zvláště přítomnost Michaela J. Foxe byla pro mě osobně hodně emotivní, protože je to pro mne ten nejsympatičtější herec z celého Hollywoodu. No a závěr si budu pamatovat ještě hodně dlouho, protože něco takového jsem na živo ještě neviděl a vážně mi bylo líto tvůrců La La Land, protože sáhnout si na filmový vrchol a po minutě vám ho sebrat v okamžiku, kdy už máte děkovnou řeč je něco neskutečného a tak tento moment přebije naprosto všechny nevýrazné děkovačky tohoto roku a většinu děkovaček v celé historii ceremoniálů a způsobem, jakým z toho hlavně Jimmy Kimmel zkoušel vybruslit, zaslouží palec nahoru a hvězdu navíc.