Secretus

Kreslený surreaslimus! Ujeté, absurdní, šílené, pošahané, šáhlé, střelené, praštěné, uchvancancující! Tyhle pocity na Vás budou neustále dotírat během sledování téhle magořiny. Pokud máte rádi humor ad absurdum, bude se Vám to líbit. Pokud ne, tak ruce pryč. Výborná parodie, skryté i očividné reference na všechno možné i nemožné. Skvělé hrátky s kresbou. Postavy jsem si zamiloval snad úplně všechny, chibiko sensei Becky je perfektní.

Šaman Ginko, specialista na zvláštní životní formu Mushi, cestuje po po feudálním Japonsku a napravuje škody, které způsobují pro většinu lidí neviditelní tvorové. Krásný lyrický seriál o přírodě s citlivě vysvětlenými vztahy mezi lidmi a něčím, co lidi přesahuje. V každé epizodě se vyskytuje nový Mushi, obdivuji, s jakým detailem je každý druh popsán v tak krátké stopáži, aniž by se v tom člověk ztratil. Také bych vyzdvihl, že se lidé chovají jako lidé, nejsou vykresleni černobíle a bojí se, pomlouvají, odvrhují odlišnost,...

Ve světě odsouzenému k postupné a neodvratné zkáze se pohybuje nesmrtelný válečník. Neví, kde se vzal, ani jaký je jeho účel. Všichni mu ovšem tvrdí, že za zkázu tohoto světa může on. Přestože zkáza je neúprosná, neustále je napadán a nucen zabíjet, aniž by to on sám chtěl. Chtěl by odčinit své hříchy, spasit svět, zemřít... Anime není veselé, naopak bych jej označil za destilovanou depresi. Zamyšlení nad životem, smrtí, žitím, nesmrtelností a smyslu života. V elegantním grafickém kabátku se souboji, které přináší audiovizuální orgasmus. Ale největší zápory jsou: dialogy, skládající se z dramatických pauz, nic proti dramatickým pauzám, ale slova v dialozích jsou jen vata, aby mohly být používány dramatické pauzy; opakování, nejenom neustálé opakování jmen a frází, ale i nepřátel a děje. Štvali mě taky některé postavy (Dio, Luna). Některé epizody byly výborné, ale celek si znovu celý asi nepustím).

V počítačové hře se objeví postava, která se nemůže odlogovat. Navíc ovládá speciální schopnosti, jež nikdo předtím nespatřil. Motiv je originální a zajímavý. U toho ale také všechny klady končí. Všechno ostatní selhává. Nemám nic proti pomalu plynoucímu vyprávění, ovšem zde příběh neplyne pomalu, ale motá se v opakujících smyčkách - jedna skupina postav si uvědomí novou skutečnost, další skupina o něco později, zbytek na to přijde náhodou zase o něco později. Po celý seriál se stále na někoho/něco čeká. Prolínání reality a hry bylo taktéž pofiderní, nezvykl jsem si na to až do konce. Celou dobu jsem čekal, že se něco dozvím o real-life životě hráčů, pár pětivteřinových záběrů mě rozhodně neuspokojilo. Zhruba polovina stopáže (nadsázka, ale jen mírná) jsou záběry na obličeje postav. V anime. Kreslené tváře ze kterých se nedá nic vyčíst, různé typy stenů výraz tváře rozhodně nenahradí. Některé postavy mi lezly na nervy, jejich motivy mi taktéž zůstaly záhadou. Konec byl divný, takhle zničeho nic to mohlo skončit už ve druhém díle, a jak dopadl Sora, sakra? Je možné, že kdybych hrál hru a viděl zbytek seriálů, tak bych byl moudřejší, ale nemám to v plánu. Sám o sobě tenhle seríál prostě nefunguje.

Vítejte ve světě, kde robotika dosáhla úrovně schopné vytvořit andriody k nerozeznání od lidí. Pouze "svatozář" nad hlavou odlišuje člověka od robota. Propaganda "androidi nejsou lidé" jede na plné obrátky, kdo například omylem androidu poděkuje, stane se terčem posměchu. Ale je možné nevytvořit si vztah k "něčemu", kdo se o Vás od dětství stará? Hlavní hrdina nepovažuje roboty za lidské bytosti, jednoho dne ale zjistí, že jeho domácí android navštívil o své vůli nějaké místo. Vydá se tedy v jeho stopách a nalezne kavárnu, kde se nedělají rozdíly mezi lidmi a stroji, nejde poznat, kdo z návštěvníků je robot a kdo člověk. Jak se k tomu postaví? Trochu jsem nepochopil animaci, zhruba v první půlce filmu se občas "třese" kamera a to v neodůvodněných situacích, aby v druhé půlce filmu bylo toto třesení zcela vynecháno. Námět byl zajímavý, ale chování postav, droidů i vyobrazené společnosti mi přišlo divné a celkový dojem shazovalo. Navíc byla zakomponována druhá linie příběhu, která jen položí otázky a nechá je otevřené. Což u tohoto filmu neumocní dojem, ale vyvolá frustraci. Hlavně obrázky v titulcích + scéna po titulcích, což bych mnohem radši viděl filmově zpracováno, než přechozích 100 minut.

Roztomilá praštěnost. Nepotrhá Vám to bránici, ale mírný úsměv si udržíte na tváři při sledování celou dobu. A to i přesto, že semtam svraštíte obočí, jak se snažíte pochopit japonský "inside joke". Kvalita epizodek kolísá, některé jsou dost nezáživné. Postavy jsou hodně ploše vykresleny, ale i tak Vám, alespoň některé, přirostou k srdci. Animace je správně hravá a perfektně sedí k téhle střelenosti.

Aneb forma, oblečená v rouše Lucy-ně (zcela nahá jen s kuklou na hlavě), zvítězila nad obsahem. A pak mu utrhala všechny končetiny a nechala ho ležet v tratolišti krve. Animace je dechberoucí, po formální stránce není co vytknout. Ale během sledování musíte vypnout mozek, nesmíte klást žádné otázky, neb na ně nedostanete uspokojivou odpověď, posuň v ději postaven pouze na náhodě, chování postav nelogické, v příběhu se o dicloniech nedozvíte nic relevantního. Postavy mi šli na nervy, místo toho, aby mi přirostli k srdci. Za explecitu má seriál plusové body, ale příběh samotný je hrozný.

Kouzelná melancholie. Arrietty je 14let a cítí se poněkud osamělá. Což je pochopitelné, neb je 5 centimetrů vysoká a žije pouze s rodiči v základech domu, kde se schovávají před velkými lidmi. Do domu se však přistěhuje mladý chlapec, který se s Arrietty střetne. Dá se však velkým lidem věřit? Kresba je nádherná, stejně jako hudba, soudtrack lze poslouchat i samostatně. Příběh Arrietty Vás zcela pohltí a vyvolá spoustu emocí, přišlo mi, že se nejedná primárně o pohádku pro děti, ale spíše pro odrostlejší publikum. Viděno v Tokiu.

Zná všechny motorkářské gangy v okolí, nebojácně kříží cestu yakuze, skáče ze střech, pro ránu nejde daleko, kouří jako fabrika, nahlíží školačkám pod sukně... Co je to za hrdinu? Učitel na střední škole. Pokaždé jsem s napětím čekal, jak Onizuka elegantně a prostoduše problém vyřeší (či se do něj víc zamotá). GTO má své mouchy, slabší animace i poněkud nelogické chování postav, ale za záchvaty smíchu, co mi přivodil, mu tyto drobnosti snadno odpustím.

Na střední škole probíhá studená válka mezi pohlavími, zatímco v žácích se pomalu probouzí jejich sexualita. Do toho se připlete mladý učitel, který je okolnostmi donucen obléci sukni a podprsenku s vycpávkami, aby dokázal, že muži nejsou jen perverzní budižkničemové. Hezký civilní příběh o pomalu se probouzející náklonosti a důvěře. Jen ty poněkud násilně implantované komediální a fanservis prvky celkový dojem trochu kazí.