Secretus

Romance/zábavy moc není - tohle je koncentrovaná depka (tak to působí na mě, na Vás to možná zapůsobí jinak). Příběh je perfektní, promyšlený opravdu do detailu. Avšak jeho podání nemusí každému vyhovat - nevodí za ručičku a nechává velký prostor pro vlastní dohady, spekulace a přání. Po shlédnutí jsem měl pocit, že mi tvůrci znásilnili mysl (mindf*ck), ale mistrovsky - nepřekročili hranice frustrace, alespoň mám o čem přemýšlet při usínání. Obsah je špička, průšvih je forma. Opakování, v polovině změna prostředí a způsobu vyprávění, citové vydírání, ploché postavy, objevování a mizení charakterů, místy nudí, všechna motivace a vztahy jsou hozeny na osud. Část z minulosti + OVA se mi líbilo víc než zbytek seriálu.

Klasické krocení zlé ženy. Nějakou originalitu nečekejte. Ale seriál má plusové body za: sympatický hlavní pár, kde to zcela očividně jiskří; hravou animaci; scénky z maid café; mírně košilaté hlášky hlavního hrdiny. Trochu mi ale vadila určitá "osudovost" - hlavní hrdina se objevuje vždycky v ten pravý moment, aby zachránil bezbrannou dívku. Některé díly jsou slabší, ale i tak je to příjemná oddychovka.

Jako první by mělo padnout, že tohle rozhodně není komedie. Nečekejte natrženou bránici, i případné pousmání spíš bude smutný úsměv. Je to solidní a vkusná(!) romance okořeněná špetkou dramatu. Oproti obdobným středoškolským romantických x-úhelníkům má však Toradora! mnohá plus: perfektně vykreslené postavy - jejich povahové vlastnosti nejsou na efekt (Taiga je agresivní, protože ona JE agresivní, ne aby byla ze začátku zajímavá a pak tenhle rys vypustila), nejsou ploché, vyvíjí se, dokážete se snadno do nich vcítit, mají své pro děj nepodstatné rysy, nejsou černobílé, lžou a předstírají (divák lež okamžitě neprokoukne [!]); oblíbíte si úplně všechny; žádná z postav není idiot; dialogy nejsou tupé; nejsou tu zbytečná opakování a vysvětlování (flashbacky, opakování scén); nejsou tu hluchá místa - pořád se něco děje a je to zajímavé; neodhadnete konec (fandíte úplně všem); odsýpá to; precizní animace. Negativum mě žádné nenapadá. Anime ze střední školy je milion, ale tohle bylo asi úplně první, co mě navnadilo na nostalgické vzpomínání na má léta na střední. U většiny seriálů si, s přibývajícím počtem shlédnutých epizod, přeju, aby už skončily, tady tomu bylo naopak - nechtěl jsem se s postavami loučit.

Jupí! Konečně nějaký pořádně úchylný seriál. Zapoměňte na nějaké skryté dvojsmysly, tady se vtipkuje "na plnou hubu" o pachu spermatu, postelích zakrvácených menstruační krví, ejakulaci na cíl, sexu na pianu, klystýrech, análním sexu, sexuálních pomůckách, polohách, vložkách, tamponech, kondomech, pornu, masochismu, sadismu, pedofilii, incestu, ... Všechny tyhle hlášky vypouštějí z úst (na pohled) zcela nevinné dívky s takovou kouzelnou lhostejno-samozřejmostí. Banda opilých chlapů v hospodě by se styděla a červenala až za ušima, tady je s nimi konfrontován hlavní hrdina a s naprosto ledovým klidem je zcela suše kontruje. Plus razítka! ... Ehm - prosím, neodsuzujte mě.

Potřebovalo by to méně: křiku, vtipů, opakování, přešlapování na místě, primárního páru. Potřebovalo by to více: dialogů, romance, preciznější načasování, vyvíjení vztahů, ostatních postav... Celý seriál je podáván z pohledu hlavní hrdinky, obřině Koizumi. A to je špatně. Její motivy, pocity, okamžiky smutku i štěstí jsou nám známé, ale všechny ostatní postavy jsou zahaleny v roušce tajemna. Chtělo by to mnohem víc "vylívání srdíčka" ostatních postav, abychom alespoň trochu tušili, co se děje v jejich hlavách. 7.-18. díl se nic podstatného neudálo a to je škoda, přitom se stačilo zaměřit na ostatní postavy (chci více dívky ve špatném těle!), než pořád dokola opakovat patent Koizumi-Otani. Skoro všechny postavy se chovají zcela normálně, přirozeně a uvěřitelně. O to víc mi tam chyběl nějaký vývoj vztahu. V závěrečným titulcích poslední epizody mi tak trochu chyběly klišoidní fotografie z budoucnosti. Jo, a hlavní mužský charakter je opět klasicky - idiot. Ale Risa je moc sympatická, praštěná a teatrální, líbila se mi. S klidným srdcem můžu doporučit shlédnutí jejího trápení s chlapama.

Audiovizuální orgie, hustodémonsky krutopřísné souboje - asi ty nejlepší, jaké lze v anime vidět. Ale má to háček: Epické selhání ve vypravování a extrémní skoky ve střihu. Příběh je podán neuvěřitelně zkratkovitě a "z rychlíku", nedává moc smysl, natož aby něco příliš objasňoval - jak jinak, když 10 hodin zkrátili na dvě... Je to alternativní scénář (ve hře jsou tři, seriál popsal první, tenhle film jede po druhé lince), takže se v tom nemůže pořádně vyznat ani ten, kdo viděl seriál. Ale koukat se na to dalo, souboje byly moc pěkně vyvedené (teda než tam začaly létat meče po stovkách, jsem moc staromódní, když si myslím, že by se mečem mělo sekat, bodat, parírovat?) Pohnutky Archera mě potěšily, ale konec to zkazil, navíc se vyskytla pitomá deus ex machina. Jako film to nefunguje, ale jako předehra k přečtení plotu (i toho třetího scénáře) to použít jde. Plot jde najít na anglické wiki.

Zajímavě aplikovaná světová mytologie, hezky to odsýpá, po celou dobu si to "udrží tlak na pilu", žádné citové vydírání či neopodstatněné opakování scén. Víceméně správné dávkování nových postav a faktů. Excelentní a efektní souboje. Žádná deus ex machina a ressurekce. Hádání původu servantů bylo zajímavé. Seriál tvoří uzavřený celek, s vyvedeným koncem. Animace je fajn, většina servantů je "cool" (=má skvělou výtvarnou stylizaci). Hudba je výborná, skvěle podkresluje atmosféru (hlavně když zabrouzdá do tónů napodobujícíh hudbu regionů servantů). Ale. Hlavní postava byla prvních cca 14 dílů idiot, což nemám rád. Je jedno jestli to je z osobního přesvědčení, traumat z dětství, spasitelského komplexu, či kdo-ví-čeho, ale hrozně mi to vadí a zabraňuje se s takovou postavou zžít, natož si ji oblíbit. Postav bylo až moc, některé byly schematické, jiné vykreslené povrchně. "Level" servantů i služebníků - ten/ta je nejsilnější, všichni ostatní můžeme ostrouhat mrkvičku (samozřejmě dokud v sobě neobjevíme Ultimátní Úder™). Neustálé omdlívání a probouzení hrdinů, následované nutkavou potřebou se vykecávat. Blbé pseudofilosofické tlachání. Angličtina, Němčina s pofidérní výslovností? Proč? Souhlasím s výtkami uživatele smeidler - jednou se Saber nestydí nahá, podruhé ji dělá problém objetí; kdo tu válku vymyslel a proč vůbec probíhá - navíc v Japonsku mezi středoškoláky, kteří o ní nemají nejmenší ponětí; znásilnění Svatého Grálu. Rétorická otázka: bojuju na život a na smrt s nejsilnějším hrdinou, co kdy kráčel po Zemi, vedle stojí desetiletá bezbranná holka, kterou když zabiju, tak nejsilnější hrdina přestane být mým nepřítelem. Co udělám? Kdybych se k tomuhle seriálu dostal dřív, tak bych hodnotil výš, ale už mám trochu nakoukáno, tak kiksy neodpustím. Ale rozhodně to není špatný seriál a zkouknutí doporučuju.

Zaslouží si někdo druhou šanci? Touto myšlenkou film začíná. A během zbývající stopáže si celou dobu budete říkat, že možná si někdo druhou šanci zaslouží, ale rozhodně to neměl být ten bastard, co je zde hlavní postavou. Snad vůči ŽÁDNÉ jiné postavě v anime (a zřejmě i hraném filmu) jsem necítil takovou vlnu nenávisti, jako vůči tomu zmr... individuu tady. Z celého srdce jsem mu přál, ať se po zbytek věčnosti smaží v pekle. Ne, není to antihrdina, pro ty mám slabost, tohle je prachprostý přizdisráč. Pocity znechucení a nasranosti z hlavní postavy pohřbily cokoliv jiného z tohohle anime. Nápad podprůměrný, "poselství" příliš průhledné, řemeslná stránka ušla, leč to je tak jediné pozitivní (a hlavní hudební motiv zněl první 4 vteřiny jako motiv z Křemílka a Vochomůrky). ----------------------------UPDATE----------------------------, po přečtení komentáře od Kontraktora a po časovém odstupu (=vychladnutí): Pestrobarevný, význam názvu Vám vysvětlí samotná hlavní postava, po svém (pro mě naprosto nepochopeném) duševním vývoji a uvědomění si odpovědi na otázku ohledně života (vesmíru a tak vůbec). Odkud tahle proměna přišla, je mi záhadou. Lidé se mění po externích či interních (dlouhodobějším zpracovávání externích) prožitcích. Externí by byly, ale on je naprosto ignoruje… aby se naplnila emocionální hráz a pak záměrně praskla? C’mon! Celý tento film selhává na hlavní postavě. Jak už jsem napsal dříve, je velmi nesympatický. Ale navíc i nepochopitelný a neuvěřitelný – např. proč cítit zášť vůči matce cizího propůjčeného těla a mstít se jí i když sám deklaroval, že je mu život svého obalu ukradený, omlouvajíce své chování tím, že je mu život svého obalu ukradený? Tahle do očí bijící kontradikce ničí celý zážitek z potencionální konfrontace tělo x duše. Po dvou minutách už bylo naprosto jasné, o co půjde. Což by vadit nemuselo, kdyby výplň mezi začátkem a koncem (naprosto předvídatelným) „pohnula srdíčkem a potěšila duši“, což ANI ZDALEKA neudělá. O čem tenhle film vlastně je? O pocitech ztracenosti a úniku? Na to nepasuje odosobněná rovina cizího těla i jasný viník. O andělech? Kteří řeknou, že nic neprozradí, aby následně vyzradili do detailu všechny události před smrtí? Proč tam ten anděl vůbec byl? O tom, že „sebevražda je špatná, áááno“? Protože čumění na obraz je fajn. O druhých šancích? Ale prosím… Příběh špatný (nebo jen strašně špatně podaný, což je totéž), emoce nula, řemeslná stránka by zasloužila pochvalu, ale který z dnes vznikajících animovaných filmů má bídně odvedenou animaci? Tady navíc byla „reálná“ animace, normální kulisy evokující fotky, žádné vybuchující planety, žádná stylizace => proč to sakra vůbec bylo animované? Hudba nebyla špatná, Japonci Křemílka neznají, ale mi i přes tuhle vědomost cukaly koutky, což dost pohřbívalo už i tak emoce pohybující se u bodu mrazu. Těžko hodnotit, i po týdnu mi vzpomínka na toho spratka vaří krev, ale tohle asi nebylo záměrem tvůrců. Jednu hvězdičku bych asi dal, ale nechám odpad jako varování pro ty, co budou přemýšlet nad tím, jestli přijít s tímhle filmem do styku.

Fight Club se středoškolačkami? Náctileté slečny v sukýnkách proti systému? Začátek byl slibný, vyobrazení všudypřítomného orwellovského velkého bratra správně zneklidňující, k tomu probíhající vyšetřování masových vražd. Hrdinky byly sympatické. Ale. Ve druhé polovině to chtělo vypnout mozek a nechat ho běžet na volnoběh. Nechci spojlerovat, ale logické kiksy byly fatální a pohřbily obstojný potenciál. Forma zvítězila nad obsahem, ale forma (animace a hudba) to byla hezká, dvě hvězdičky si zaslouží.

V roce 1955 v západním Japonsku, devítiletá Shinko ví, že pochází z rodiny s tisíciletou historií. Tento dlouhý rodokmen, a příběhy o něm, živí její snění s otevřenýma očima: vymyslí si imaginární kamarádku z doby před tisícem let. Jednoho dne se do malého městečka přistěhuje Kiiko, plachá holčička z Tokia, a začne chodit s Shinko do třídy. Kiiko má problém zapadnout, ale Shinko hned padne do oka a stanou se z nich kamarádky. A začnou podnikat společná dobrodružství. Zasmál jsem se, zasnil, zavzpomínal na svá dětská léta. Hezký film, který byl (i přes některé vážné a dramatické scény) jako pohlazení po duši.