kwoky

Apophis nezahynul a zaútočil na Tealcovo nejzranitelnější místo. Jeho rodina je v troskách a syna je třeba zbavit výplachu mozku dost nevybíravým způsobem. Pár podivností a chybek se dá snadno přehlédnout, díl je to i tak napínavý a zajímavý.

Kolik starostí natropí jeden přinesený artefakt z cizí planety. Až překvapivě dobře zapamatovatelný díl.

Na Symerii dochází k systematické genocidě obyvatel a SG-1 je přivolána na pomoc. Gerwin si s nimi přátelsky poklábosí mezi mrtvolami svých příbuzných, pak je dovede na hřbitov, no idylka. Premisa, že SG-1 nastoupí proti celé armádě, je naprosto přitažená za vlasy. Naštěstí jak se na scéně objevil sám HerUr, zplozenec Ra a Hathor, nabral díl správné obrátky a začal mě bavit.

Dramatická proměna Daniela Jacksona ve fanatického magora. V podstatě nic jiného se tu nedělo. Závěr byl poněkud podivný. Proč sarkofág hned ničit? Nestačilo by ho třeba zakopat a použít jen v nouzi nejvyšší?

Dobrá "výplňová" epizoda o virtuální realitě. A o touze po tom být užitečný. Každý si nese svá trápení z minulosti a je jen na něm, jestli půjde dál, nebo se v tom bude znovu šťourat. Závěr je pak zajímavý tím, jak je ovládací panel extrémně daleko od brány.

Mrazivý díl o tom, že i s nejlepšími úmysly se dá napáchat hodně škody. A že i ten nejhodnější člověk může být ve skutečnosti pěkná svině. Kulisy vězení byly slabší a divím se, že studenou fúzi na SGC nijak dál nevyužili. Ale silný závěr u mě vytahuje hodnocení hodně nahoru.

Napínavý díl, ve kterém poznáme Jolynar. Nejvíc mi utkvěl hrůzný výraz se svítícíma očima, kterým excelovala Amanda Tapping.

V tomhle díle měla SG-1 neuvěřitelné štěstí. Všechno vyšlo úplně nejlíp jak mohlo. Stačila by jediná chybička a mohlo být po seriálu (Země by byla zničena, nebylo by o čem točit) nebo po některé z postav. Právě přímočarost a "nalajnované" směřování k úspěšnému konci (totální happyend) je to jediné, co mi trochu kazí dojem.

Apophis nabral síly a vyrazil směrem k Zemi. A SG-1 se vydává navzdory rozkazům na adresu získanou v minulém díle. Pořádně se to zamotá, když se ukáže, že velitelem útoku je Skaara. Tenhle díl má velmi zlou atmosféru, blíží se zkáza a Země není připravena. Právě atmosféra hrůzy je na tomhle díle to nejlepší. Apophis i Skaara jsou velmi mocní protivníci. A to ještě zdaleka není vše, protože ta hlavní bitva proběhne až v následující epizodě.

V paralelním světě to lidem moc nejde. Ale jsou ochotní se obětovat pro jakousi vidinu záchrany jiného světa v jiné dimenzi. Stárnoucího Hammonda jako aktivního plukovníka taky úplně nebaštím. Tohle bylo trochu přitažené za vlasy, ale dobře, dejme tomu. Jinak mě tenhle díl baví a zoufalé přesvědčování Daniela Jacksona, že opravdu není nepřítel, má rozhodně něco do sebe.