skrblik007

Překvapivě dobře zvládnuté bilancovací drama. Není to žádný klenot, ale rozhodně to v divákovi zanechá jistý dojem a nutno podotknout, že poslední čtvrtina je neskutečně... jímavá.

Clint to zabil. Ten člověk je ďas, nic ho nezastaví. Ani vysoký věk ani početná základna názorových odpůrců. O tom se ale dále nehodlám zmiňovat, protože tenhle film je hodně věcí, ale rozhodně ne prvoplánová glorifikace správného patrota. Já oceňuju především typickou eastwoodovskou surovost a vysokou řemeslnou úroveň (taktéž pro Clinťáka typickou).

Tohle je zkrátka Mistrovo opus magnum.

Protagonisty téhle reality show nelze prakticky z nějaké zabedněnosti vinit. Když lidi žijí v bublině, strašně těžko můžou dohlédnout za její okraj. Aby se z tohoto stavu mohli nějak vymanit, musí ta bublina nejprve splasknout. A proto palec nahoru deníku Aftenposten, který tuhle norskou fashion bublinu nechal prasknout velmi důmyslným a senzačním způsobem.

No... atmosféru to má, Tony Gilroy za kamerou se snaží, Clooney před kamerou se snaží, James Newton Howard v hudebním studiu se snaží, ale ten děj je jaksi o ničem. Postavy si stále o něčem povídají, přemisťují se z jedné lokace na druhou, ale člověk se pořád ptá, jak stávající scéna souvisí s tou předchozí nebo s tím, co se dělo před dvaceti minutami.

Rozhodně nadprůměrný soudní thriller, který dobře odsýpá. Vývoj je mírně předvídatelný a scénář občas moc tlačí na pilu. Nicméně Norton a Gere to táhnou výborně.

Luxusní počin na pomezí mysteriózního hororu, nervy drásajícího thrilleru a úzkostlivě surového dramatu, které ladně střídá dvě polohy - v jedné nechává diváka nevěřícně sledovat vývoj dění, v druhé (především v závěru) pak vybaluje všechny trumfy v plné parádě a nezdráhá se diváka řádně osolit. Scénář je perfektní, ale grády tomu dodává také Hackford svou režií a především pak ústřední trio, které podává špičkové výkony!

Mít to tak o hodinu kratší stopáž, hned by tohle drama vystřelilo o třídu výš. Bohužel je děj rozmělněn do neuvěřitelných dvou a půl hodiny, takže je to nesnesitelně úmorný film.

Moje první setkání s tvorbou Wese Andersona a musím uznat, že ten chlapík má vkus. Příjemný filmeček.

Tak tahle verze legendární Gojiry se tedy opravdu povedla. Atmosférické, působivé a neuvěřitelně zajímavé zpracování v podání pro mě dosud neznámého Garetha Edwardse, který se se svým prvním skutečně vysokorozpočtovým blockbusterem popasoval na výbornou - tj. podařilo se mu (na rozdíl od Emmericha a hlavně nebožáka del Tora, jehož monstr-roboti zase mně moc nesedli) zachytit to nejlepší z japonské mangy a napasovat to do amerického blockbusteru, jehož nejlepší prvky si taktéž ponechal a k mému potěšení omezil nebo se úplně zbavil těch otravných prvků... například samoúčelného CGI. Vedle celkového minimalismu (či aspoň výrazné snahy) a zajímavé perspektivy vyprávění oceňuji výtečnou kameru, takřka geniální střih a již zmíněnou atmosféru. Takovéhle blockbustery musí být z hlediska producentů noční můra, protože je jasné, že sklidí velmi rozporuplné reakce a tudíž návratnost je sázkou do loterie. Proto se stydím, že jsem takovýto počin nepodpořil v kině. Každopádně dvojku už si ve 3D ujít nenechám.