tragos

Annie Hallová je černá perla romantických komedií. Jestli jsem někdy chápal Woodyho Allena, tak to bylo právě v tomto snímku. Bez debaty geniální. Co mě složilo? Prohmatání čelisti jako odpověď na otázku "A nevadí ti, že jsem se nemohla tak dlouho udělat?"

Zvláštní film. Vzdáleně připomínající Co žere Gilberta Grapea, ale s podstatnými rozdíly: hlavní postavy jsou spíše neobyčejné než obyčejné, hlavní hrdina nehledá sám sebe, ale dospívá, a závěrečné vyznění je mnohem trpčí. Celý film je pak po kusturicovsku hutný a syrový, ovšem Emir své obvyklé úrovně v tomto ohledu tentokrát nedosáhl. Johnny Depp i další čtyři představitelé hlavních rolí hrají první ligu. 7/10 PS Boží je scéna hned ze začátku, kdy se Depp probouzí při jízdě autem, na poli jsou rozestavené Cadillacy a nějaký chlapík kolem zametá. To je sen!

Velmi zdařilá adaptace skvělého komiksu, v mých očích dokonce překonávající animované příběhy.

Šílená blbost, divím se, že jsem to dodíval, na druhou stranu je tam pár dobrých vtípků. S jedničkou se to nedá srovnat. 3/10

Bijte mě, řežte mě, hoďte mě Galům, ale mně se víc líbí hraná verze :) (mluvím o prvním filmu, druhý byl propadák).

Animace -- první, co mě napadne v souvislosti s Auty. Pixar se lepší rok od roku a kdoví, kam až dospěje. Stokrát viděnému příběhu o napraveném frajírkovi to v novém hávu velmi sluší. Trošku rušivě na mě působily prostřihy zpočátku filmu (představy hlavního hrdiny). 7/10 ||| Proč "jen" 3? Příliš jednoduchý příběh (ve srovnání se dvěma předchozími Pixary) a s tím související nepřekvapivý děj. ||| Karol Kolák -- jednoznačně největší hvězda celého filmu :)

LCD, červenec 2014.

Nesouhlasím s tím, že to je nedotažené nebo že tolik nápadů jen tak prošumí. Je na divákovi, co s těmi pod nos naservírovanými a lákavě vyhlížejícími pochutinami udělá. Já jsem si pošmákl. LCD, květen 2013.

Alejandro González to opět dokázal, a troufám si říct, že Babel je jeho zatím nejlepším filmem. Oproti dvěma předchozím je vyzrálejší a vyváženější, i když ta vyváženost ani tentokát není stoprocentní. Marocký příběh především z pohledu rodiny obou chlapců je hodně smutný a bezvýchodný, mexický naopak dost předvídatelný a s prominutím "o ničem". Nejvíc zaujal silný přiběh hluchoněmé Japonky, který byl prostě ze života a který díky hlavní představitelce Rinko Kikuchi a Panu režisérovi dostal punc nejvyšší kvality. Bravo.

Stará klasika, kterou je třeba tak brát (aneb dnes už podobné šablony nefungují). 7/10