Spiker01

Původní Goon byl pro mě jako zjevení. Vůbec jsem nečekal takovou pecku a pamatuji si, že jsem si jí před několika lety hrozně užil. Na tomhle sequelu je hrozně znát, že přišel po delší odmlce, herci už jsou starší a už jim to na ledě moc nejde. Lieva Schreibera jsem viděl rád, ale jeho postava v pravdě pro příběh nedává extra smysl a Jay Baruchel mě vyloženě iritoval (za kamerou to ale kupodivu šlo). Celkově jsem si docela užil i druhý díl, v tom sentimentu jsem se totiž docela našel, ale myslim, že odpůrci prvního dílu u tohodle umřou.

Pacino my ass! Snad už jedna z posledních velkých devadesátkových klasik. Ne, že bych si stěžoval, že jich je tolik, ale už jsem je prostě měl dávno vidět. A nic nového k tomu už asi nenapíšu, takže snad jen..doporučuji. Hned po Scarface De Palmova povinnost.

Film roku? Nene, to je film několika desetiletí. Pokračování legendy, která navždy změnila kinematografii, potažmo minimálně subžánr retro sci-fi/cyberpunku. A Denis Villeneuve jede přesně ve šlépějích osmdesátkového Ridleyho Scotta a opatrně přešlapuje po všech sférách původního Blade Runnera. Ať už jde o kouřové zobrazení futuristického L.A. nebo fantastickou původní hudbu řeckého génia Vangelise. Co se týče stopáže, tam to tvůrci možná maličko přestřelili a film si užijou hlavně fajnšmekři, kteří si přímo libují v setsakra pomalém tempu bez nějaké větší gradace a tím pádem i satisfakce. Ano, je fajn, že onen nosný příběh, který se tak pilně schovával pod pokličkou, je vyprávěn s dostatkem času a v těch správných chvílích Villeneuve za neodmyslitelné účasti jako vždy fantastické kamery Rogera Deakinse a průbojně řvoucího hudebního motivu nehorázně přitlačí na pilu a když už dojde na akci, je to téměř euforie. Jenže díky tomu se snímek stává takřka nepřístupným méně houževnatým masám, jež očekávají podobnou mlátičku jako sestřenice Ghost in the Shell. Ovšem jestli se i tak dostaví úspěch v pokladnách amerických kin (přecejen ty americké recenze jsou naprosto bezprecedentní), budu mít velkou radost. A Gosling je moc fajn. Má to sice těžké, ale jelikož se nový Harrison Ford ještě nenarodil, je to více než důstojná volba. PS : nezapomeňte kouknout na prology (první a druhý)

Sofia Coppola to má pořád v ruce, podejť by ne, když je z tak slavného rodu. Škoda, že netočí častěji výraznější filmy, jelikož něco tak komorně atmosferického jsem už dlouho neviděl. Sice jsem si nějak dle traileru vsugeroval, že nás čeká nějaké mysteriózno a stále jsem čekal, kdy už to konečně přijde. Nakonec je Beguiled "jenom" erupcí lidských emocí, intriků a žárlivosti, která v druhé polovině vygraduje do neskutečných rozměrů a o to překvapivěji poměrně zlehka končí jedním krásným záběrem. A funguje to. Funguje to opravdu neskutečně i díky hřejivé a stejně tak komorní hudbě a vzájemné sympatie Kirsten Dunst a Colina Farrella jsem si užíval každou minutu. A na příští rok bych si dal hned takovou pecku znovu.

Na to, že sportovní filmy vlastně moc nevyhledávám, jsem jich viděl fakt hodně a stále přibývají další podle stejného mustru. Tehdy ne tak obrovský Dwayne Johnson na to nešel špatně, vlastně je zapojování odsouzených dětí z gangů zpět do společnosti pro Ameriku hodně zajímavé téma a je to celé pěkně zpracované, ale vlastně jsem si celou dobu říkal, že jsem to samé někde viděl už dříve (Návrat na vrchol, Zrození šampióna), i když třeba u jiného sportu (42) a zpomalovačky semknutého týmu mi přišly vyloženě k smíchu. A asi za to snížení hodnocení může i Friday Night Lights, které jsem viděl nedávno a to je prostě záživnější. Viděno na dvě půlky, ale i tak emocionální rovina na mě zafungovala.

Na to, že produkci postihovaly takové problémy, výsledný film opravdu takový průšvih není. Spíš mi to připomínalo typickou Wrightovku ve stylu Pride and Prejudice, akorát bez Keiry Knightley, ale s jako vždy vynikající Alicií Vikander. Nakonec jsem tedy celkem rád, že jsem film stihl v kině a docela jsem si to užil. Kupodivu ani ta předloha není druhá liga a nějaká překvapivá rozuzlení Tulip Fever tedy nabízí, i když je lepší nic ohromujícího, nebo snad oscarového nečekat (tady Weinsteini věděli, že celkem selhali už před pár lety). A ať si řiká kdo chce co chce, ale Dane DeHaan je v téhle roli prostě ohromující. Natočeno v roce 2014, spokojenost v roce 2017.

Celkem originálně pojaté z hlediska postav, ale jinak klasická dramédie, která poměrně rychle zapadla a ze které vyčnívá hlavně jako vždy dokonalý Mark Ruffalo. 100 minut uteklo jako voda a já rád doporučím každému, kdo tyhle žánrovky primárně vyhledává. Ačkoliv by pravděpodobně našel i působivější. PS : český název mi přijde hodně zajímavý.

Tak jsem přišel o jedinou věc, proč tohle bohabojné dílko dál sledovat. Mnoho dílů pro mě bylo absolutně nepochopitelných a děj se vůbec nikam neposouval. Tu se našly nějaké eskapády se ztraceným, brzy upírským, synem Cassidyho, tu se objevil v pekle Hitler, aby udělal nějaký humor a možná zachránil Prdelmana a nezapomeňme na sveřepého vůdce sekty, který se semtam rád nechá znásilnit partičkou násilných mužů. A věřte, že pokud tohle čtete a seriál nesledujete, tak je to ještě "way more crazy.". A jestli někoho fascinuje halda krve, vnitřností a utržených končetin, tak mě ne, jelikož to celé vypadá jak vyřazené zbytky z mistrovského Walking Dead. :-) Ještě za 4, ale hodně s odřenýma ušima a ano, hlavně díky sexy Tulip a zaokrouhlování celku nahoru. Jestli sem ale něco musím dát, tak je přesně takhle luxusní bitka.

Jedna z mnoha žánrovek o polepšení se jednoho úspěšného lovce hlav, který na počátku nemá s nikým soucit a až s první rodinnou tragédií přijdou na řadu nějaké emoce. Gerard Butler je v roli uvěřitelný, nemá problém ani s jednou hereckou polohou a člověk se u toho dobře baví a na konci možná prozře k jednoduchému ponaučení. Ale nic více, ovšem vzhledem k dostupnosti filmu a jejímu rozpětí to úplně stačí.

Taylor Sheridan se u mě přidává nově k seznamu režisérů, které v budoucnu budu sledovat. Jeho první film jsem neviděl, ovšem Hell or High Water a Sicario, na kterých se podílel scénáristicky, jsou oba skvělé atmosférické filmy a Wind River jde celkem nepřekvapivě v jejich šlépějích, jelikož proč měnit koncept, který funguje. Wind River je tedy Sheridanovo další variace na skvěle vyprávěný slow burner, tentokrát v mrazivém podání a u mě také rozhodně nejlepším. Jeremy Renner má rozhodopádně nejlepší roli kariéry, ve které prokázal nejen své herecké dovednosti, ale také charisma a respekt jeho postavě. S Olsenkou mu to evidentně svědčí a jen k tomu celému dodám, že ono pomalé vyšetřování jednoho hrůzného násilného činu mě dokázalo napnout tak hrozně moc, jako se to naposled povedlo až Fincherovi v Gone Girl před pár lety. A samozřejmě platí nic nezjišťovat dopředu a nejlépe nevidět ani trailery. Skvělé thrillery tak fungují zdaleka nejlépe.