Spiker01

Tak tohle mi vůbec nesedlo. V čem je ta genialita a krása staré Akiry vážně nevím. Já se poctivě nudil a to mám anime docela rád. A finále mi přišlo vyloženě směšné.

Nejlepší Formanův film (ale opravdu jen natěsno s Přeletem) si zaslouží také pořádný dokument. Ten sice není tak svižná pecka, jako třeba ten nedávný o Spielbergovi, nebo o Beatles, ovšem ten zdrojový materiál stojí rozhodně za to. A bez Jima Carreyho jako průvodce by to snad ani nemělo smysl, takže velký palec nahoru.

První půlhodinu jsem jenom nevěřícně zíral, občas se pousmál a neskutečně si to užíval (mladý a ošklivý Vincent D'Onofrio top!), pak se to přehouplo v něco přecejen trošku jiného, částečně taky celkem odlišného, než na co jsme z Vietnamské války zvyklí, ale Kubrick prostě nikdy nešlápl vedle, škoda těch dlouhých režisérských odmlk,.

Mrazivé a to to v podstatě končí v tom nejlepším. Dokonalé kombo s prequelem the Post. PS : Dnes už i víme, kdo byl Deep Throat.

Seňor Spielbergo nastavil opět brutální tempo a servíruje nám dva filmy ročně. Dříve jsem viděl jeho podstatně opulentnější Ready Player One, které mě absolutně pohltilo a zajímalo mě, jak se vlastně popral s tématem, zpracovaným podobně jako Spotlight nebo jeho starší Bridge of Spies. A jednasedmdesátiletý Steven asi chytil druhou mízu, při jejímž udržení bych se nebál ani toho proklamovaného pátého Indyho a ve své páté spolupráci s jako vždy vynikajícím Tomem Hanksem nám servíruje napínavé drama z doby těsně před WaterGate (povinně nakoukat Všechny prezidentovy muže), o které jsem toho doposud moc nevěděl a informačně mě to tedy zásadně obohatilo. A co více, zde mě bavila dokonce i Meryl Streep, která mi jinak absolutně vadí a všechny její filmy s ní víceméně nemám moc rád, ovšem tady se mi, možná díky určité zranitelnosti její postavy (která zpravidla nebývá na místě) celkem dost líbila a v kombinaci s dalšími kvalitními herci mi to sedlo na jedničku. Dvě hodiny jsou tak akorát, rozhodně jsem se nenudil, ale po dokoukání přecejen převládl pocit, že jsem již viděl podobně zásadní témata zpracovat o něco tíživěji a napínavěji, takže ten stupínek přecejenom ubrat musím. PS : Možná jen ten Mark Rylance tomu chybí..

Dlouhodobě zastávám názor, že vlastní seriál pro každého z členů Defenders je zbytečnost, raději bych je pospojoval dohromady a zvlášť nechal jen Daredevila a Punishera a k nim přidal Moonknighta, nebo třeba i toho Bladea. Toho už se pravděpodobně nedočkáme, takže beru co je a opět se mi svým volným tempem konečně podařilo přelouskat oněch 13 dílů (i tentokrát by těch 8 asi stačilo). Ovšem nemůžu říct, že bych z výsledku byl nějak extra popuzený jako to čtu u zástupu jiných lidí po internetech..Sice mi celou dobu neseděla představitelka matky Jessicy a pravděpodobně nebudu extra rád na tuhle sérii vzpomínat (Purple Man v první sérii byl přecejen větší terno), ale po zaškobrtnutí u cca 4-5 dílu jsem to plynule dokoukal bez úhony a úplný konec jsem si užil dokonale. Jsem zvědav jak se tvůrci popasují s třetí sérkou..

Jim Carrey mi hodně chybí. Naštěstí mám ještě stále co dohánět, ačkoliv jsem v závěru zjistil, že minimálně to rozuzlení jsem pravděpodobně už v televizi někdy viděl a nehodnotil. A je super, že i Carreyho slabší a zapadlejší kousky stojí za to, jelikož jsem se takřka po celou dobu bavil, ani chvíli nenudil a dokonce jsem se zasmál. A to se mi zkrátka s dalšími a dalšími zhlédnutými filmy stává stále méně.

Moje teprve druhá Allenovka a o moc víc jich pravděpodobně nepřidám. U Wonder Wheel mě zaujalo hlavně obsazení a na oko pohádkový příběh, ze kterého se vyklubalo obyčejné drama s polootevřeným koncem. Ano, celé je to hodně divadelní, interiéry vypadají všechny nejen jako z padesátých let (záměr), ale i jakoby se v padesátých točilo (Záměr? Nevím) a místy i pláž vypadá jak zelené plátno. Ale bavil jsem se, standardních 7/10.

Doháněčka posledních oscarovek a rozhodně ne zbytečná. Přemýšlím, copak jsem s Day-Lewisem v hlavní roli viděl, a že těch možností vlastně ani tolik není. Posledního mohykána, kterého jsem skoro celého protrpěl, Scorseseho (možná slabší) Gangy v New Yorku a Lincolna v kině, kterého jsem si naopak užil maximálně a dotyčnému anglickému hereckému velikánovi byla tahle role ušitá přímo na míru. A stejně tak ta jeho jeho nynější poslední a tolik propíraná. A já si nemůžu pomoct, ale Phantom Thread mi připomíná takové gentlemanské Odstíny šedi. S nebesky jistější režií Paula Thomase Andersona a v kulisách a kostýmech, právem ověnčenými zlatým plešounem. Nit z přízraků je 130 minutovou velkou hrou. Hrou o nadvládu, sebekázeň, uspokojení (v tomto případě spíše duchovní, než fyzické, ovšem tady nám scénář cíleně nedává jasná vodítka) a samozřejmě pokušení. Hrou s bohatýrem, který jasně dominuje křehké dívence odnikud, jenom aby se nakonec možná sám zapletl do pevných sítí své vyhlídnuté společnice. Naproti tomu ovšem nerozehrává žádné teatrální divadlo a pomaličku polehoučku se sune pevným krokem ke snadno zapamatovatelnému konci, který ohromí spíše svou jednoduchostí, než čímkoliv jiným. A je zkrátka nádhera se na to dívat. Nebýt zvolnění v druhé polovině, půjdu s hodnocením úplně nejvýše. Daniel Day-Lewis odchází do hereckého důchodu a mně extra chybět nebude, ovšem jeho tři rekordní oscary za hlavní roli zůstanou navždy zapamatovány.

Je to snad poprvé, co jsem nejprve četl předlohu a pak viděl film, takže toho musím náležitě využít. Stevenovi Spielbergovi se minimálně u mě povedlo zhmotnit představy a fantazie, které ze stejnojmenné knihy přímo tryskají a v první polovině filmu jsem si říkal, že jestli to bude celé z 90% z prostředí OASIS (přesně to, co neměl filmový Animus v Assassin´s Creed) a jakože bylo, tak bych si místo toho střihl nějakou 6-8 dílnou minisérii s rozpočtem Altered Carbon. Prostě bych se na to mohl koukat pořád. Napoprvé je prakticky nemožné zachytit všechny skryté twisty, různorodé postavy, tajemství a všemožné easter eggy nasáklé moderní i osmdesátkovou popkulturou. Akce je na špičkové úrovni a například závod, který byl hlavní chloubou trailerové kampaně je ještě o dva řády epičtější než v upoutávkách, až jsem si říkal, že to musel točit nějaký podstatně mladší nadšenec a geek typu Duncana Jonese (tedy pokud by ten teď neupadl v nemilost). Zatímco v první hodině filmu příběh sice jede rychlostí blesku, ovšem ještě víceméně podle knihy, v druhé polovině se už děj s předlohou rozchází v podstatě ve všech linkách a čtenáře knihy jistě také mnoho věcí překvapí, nutno říct, že vesměs pozitivně. Okolnosti v reálném světě mě hlavně po plném našlápnutí plynu v OASIS bavilo podstatně méně a vyloženě jsem se těšil, až neškodný Tye Sheridan s mojí oblíbenou Olivií Cooke nasadí VR brýle, ke cti režiséra ale musím dodat, že v závěru se umně daří mezi těmito realitami plynule přeskakovat a seňor Spielbergo si nevystřílí všechnu munici už na začátku. Takže co je vlastně Ready Player One? Našlápnutá audiovizuálně nádherná povinnost v kině pro všechny fandy her a limitovaně i filmů, která prostě musí vydělat. Tolik zklamání krátce za sebou (Tomb Raider, Pacific Rim 2) už bych nezvládl.. PS : Jestli je jeden film, který bych doporučil před RPO vidět, tak Kubrickovo Shining, nic víc neřeknu.