KafuR

Zajímavé? Tak trochu. Bizarní? Určitě, takže se Oscarům vůbec nedivím. Surrealistický a rozhodně nekonvenční příběh o ženě s duší dítěte, která to má ráda stokrát jinak a rozhodne se svýma naivníma očima poznat kýčovitě pestrobarevný svět za okny svého až dosud dobrovolného vězení. Očima, které se postupně naučí ten svět a život v něm chápat. Vlastně je to v současné době asi dost populární námět, bořit tímto způsobem zaběhlé konvence a nastavovat současné společnosti zrcadlo. Jenom to asi nebylo nic, co by mě dokázalo strhnout. Pamatovat si ten film ale určitě budu.

Od začátku film šlape jako hodinky, pomocí zdánlivých náhod rychle seznámí s postavami a uprostřed noční sloty je uvězní v motelu, který se od té doby několikrát zabarví krví. Skvěle zfilmováno, film má tempo a narůstající počet vražd společně s paralelní dějovou linií svádí k vymýšlení nejrůznějších teorií. Ta jediná správná je však nakonec tak trochu zádrhelem filmu. Což o to, pointa je fikaná (a dokonce dvojitá;), ale po hodině sledování zběsilého trhilleru divák prostě očekává stejně zběsilé zakončení a ne zvolnění tempa a náhlý psychopatologický rozměr. Je to sice chytrý tah, ale ne každý ho skousne.

Tak.. dlouho jsem balancoval mezi hvězdičkama, až jsem se rozhodl snímku trochu přilepšit. Už podle úvodu je jasné, že půjde o líbívý snímek určený pro široké masy a podle tohoto schématu je také vytvořený od začátku do konce. Některé triky až moc zavánějí snahou o senzaci a údiv, možná i proto jsem některým z nich vůbec nevěřil a uvažoval, jestli aspoň pan scénarista ví, jak to vůbec myslel. I přes banální romantickou linii, která nepřináší v podstatě nic nového, však snímek boduje svým vizuálním pojetím a příjemnou hudbou, díky kterým si Iluzionista přece jen nezaslouží spadnout do vod průměrných filmů.

Druhý Indy leží tak trochu ve stínu svého předchůdce i následníka. Což o to, má výborný scénář, sympatické postavy a hromadu akce, ovšem jako by tomu krásnému slušivému kabátu chybělo ještě něco navíc, něco, co ho učiní výjimečným. Což o to, film v dobrodružném žánru výjimečný je, ovšem trilogie Indiana Jones? To je přece jen ještě jiná třída.

Ne úplně příjemný film, u kterého nevíte, komu vlastně fandit. Již od úvodu zneklidňující hudba, stylové titulky a přílet na místo, které se pro jednoho detektiva stane (paradoxně) noční můrou. Žádný spánek, jenom otevřená severská krajina, výčitky svědomí a muž na druhé straně barikády, který ví víc, než je třeba. Naštěstí se tady na žádné svatoušky nehraje.. Konec nikoho nesoudí a vyšumí do prázdna, na druhou stranu si ovšem lze jen stěží představit trefnější tečku za příběhem, který je bezvýchodný stejně jako život v severských končinách.

Poctivá sci-fi, která nezapře autorův specifický styl a přístup k látce, ale která také nakonec vychází tak trochu naprázdno. Pomalé rozvíjení příběhu, seznámení s postavami, jeho problémy i problémy lidstva a pak také vizuálně krásná vesmírná pasáž, kterou sledovat na velkém plátně musí být opravdu zážitek, to vše umožňuje ději příjemně plynout, soucítit s postavami a nechat se s nimi unášet hlubinami vesmíru na cestě za novým domovem. Tato úchvátná vizuální stránka však ke konci nestačí příběhu, ten se ztratí sám v sobě a závěr tak nechá hlavní pointu několikrát přešlapovat po jevišti, zatímco jiné otázky zůstanou schované za oponou bez nároku na odpověď.

Pouštět se tady do rádoby vědeckých disputací, zda nám ta oblouková žárovka dokáže opravdu takto naservírované divy, radši nebudu, protože to vypadá na slušnou šanci stát se pavědeckým hnidopichem, který by v očích většiny byl pouhou obětí odletujících trosek ze Starkova hladkého přistání v afghánské poušti, takže mi nezbývá než podotknout, že scénář fádní jako první prototyp té železné krabice mi k zábavě stačil jenom proto, že Tony myslel na to, že ten železný ksicht možná stačí na zachránění celého světa (aspoň v prvním dílu), ale na tržby v kině se musí ta plechovka sundat, aby vyšlo najevo, že ne každý zbohatlík musí být nutně suchar.

Což o to, narcis a primadona byl Tony už napoprvé, ale nesnesitelný narcis a otravná primadona? Nevím, jestli to bylo snahou patřičně inovativního scénáristy anebo tím paladiem v krvi, ale pokud by mě bavilo sledovat rádoby odvázané pařby chlápků v brnění, určitě bych neseděl večer v pokoji a nesledoval tento film, ale vypravil bych se do nejbližšího pajzlu cestou přes kovošrot. Prostě zkrátka si myslím, že změna jednoho malého svítícího kolečka mezi kozama na malý svítící trojúhelník je na dvě hodiny strašně málo. Jo vím, že tam byl i ten bubák ze Sibiře, co si hrál na bič Boží, ale ten stejně pokaždé skončil na uhel s křečovitým úsměvem a nějakýma kecama o prohře, takže vlastně jako by se nic nestalo.

Tak nám existenciální depka přepadla i Tonyho Starka, no, to nemohlo pro jeho okolí dopadnout dobře;) Třetí Iron Man je svým způsobem trochu svérazný a odlišný od svých předchůdců, což vnímám rozhodně jako posun kupředu, protože je jasné, že není možné donekonečna omílat furt to samé dokola a přitom doufat, že si toho nikdo nevšimne. Takové zpracování navíc dává filmu nový rozměr, přibližuje slavného superhrdinu k normálním lidem a tím se pro ně stal i daleko stravitenějším. Epické finále je sice i přes všechnu svou preciznost tak trochu tuctové a nic nového nenabízí (mimo přílet obleku 42;), ovšem tam, kde usíná scénář, probouzí se Tonyho huba, takže vlastně proč ne..

3,5*. Klasická schématičnost a všechny ty mantinely, které dělají Bonda Bondem a které ale zároveň všechny tyto filmy tak svazují a odpírají divákovi jakýkoliv moment překvapení, je v tomto případě alespoň částečně vytržena z konceptu a druhá část tohoto bijáku od "útěku" připomíná spíše Bourneovské filmy než Bondovského fešáka v obleku, co má všechno a všechny na háku. Stále sice není možno plesat nad žádným opravdu překvapivým zvratem, ovšem ten špinavý Bond, obléhající se v opuštěné barabizně kdesi na konci světa, přinesl filmu alespoň zdařilou atmosférickou složku.